VÝPRAVA DO OSTRAVY

Účastníci: Viktor, Jára, David, Vilda, Iveta, Petr

Na státní svátek 28.10.2009 jsme naplánovali netradiční akci O.P.A.T.u. Využili jsme akční slevu ČD a Lidlu (za 149,- Kč se mohlo jezdit vlakem kamkoli celý den) a vyrazili jsme na otočku do Ostravy. Nevěděli jsme, co nás čeká, ale doufali jsme, že tak dalekou cestu s našimi slavnými železničáři přežijeme ve zdraví. Na tak nezvyklou akci vypadala předem ohlášená účast kamarádů celkem solidně. Ráno v 6:41 hod. vyjíždíme ze Západního nádraží v Ústí nad Labem čtyři (já, Jára, Iveta a Petr), na Střekově přistupuje Vilda (ten vyrazil z Děčína již v 6:01hod.) a v Litoměřicích nás doplňuje David. Máme kupé jen pro sebe, děláme si pohodlí. Začátek cesty až do Kolína probíhá dobře. Jára vytahuje meruňkovici, posilňujeme se jen lehce. Za dvě hoďky přestupujeme v Kolíně na přípoj z Prahy. Expres přijíždí včas. Vidíme, že je nacpanej, jdeme chytře rovnou do jídelního vozu. Zde zabíráme stolek pro čtyři osoby s tím, že se v sezení budeme střídat. V průběhu cesty se uvolní další místa, nemusíme stát nikdo. Při kontrole jízdenek dostává David za uši od průvodčího, neboť nemá na jízdence jméno. Průvodčí je nějak komisní. Za hovoru a konzumace jídla i pití cesta příjemně utíká. Ve 12:00 hod. vystupujeme na Hlavním nádraží v Ostravě. V infocentru si obstaráváme mapu centra a po zkušenostech z cesty sem si raději na zpáteční cestu kupujeme místenky. Ověřujeme si cestu u dvou tramvajáků a vyrážíme do ruchu velkoměsta. Pěšky jdeme na Prokešovo náměstí, kde se nachází Nová radnice s vyhlídkovou věží (byla postavena v roce 1930). Trochu bloudíme, ale pak uvidíme v dálce věž a jdeme rovnou k ní. Před budovou mají propagační akci fotbalisté Baníku, je zde několik stánků s občerstvením a vyhrává zde živá hudba. Vilda ochutnává Ostravar v kelímku, není nic moc. V přízemí jsou davy lidí, kteří čekají na prohlídku interiérů radnice či vyhlídkové věže. Vstup je dnes zdarma proto dorazilo tolik lidí. Stoupáme si do fronty, když už jsme přijeli s takové dálky, nějak to vydržíme. Na věž se jezdí výtahem do kterého se vejde 6 osob, docela si počkáme. Konečně jsme na řadě. S jedním přestupem v informační místnosti se dostáváme na vyhlídkový ochoz (je ve výšce 73 metrů, až k vrcholku měří věž 85 metrů). Je jasno, výhled je dobrý, máme celou Ostravu jako na dlani. Zajímavý pohled. Těžních věží určených k hlubinnému dobývání uhlí vidíme docela dost. Povídáme si s průvodkyní, která říká, že v normální víkendový den přijde na věž cca 200 – 300 lidí a dnes je jich 200 za hodinu. Z věže do posledního patra radnice jdeme pěšky po schodišti, zbytek sjedeme výtahem. Fronta před výtahem je stále stejně dlouhá. Nejspíš bude dnes na věži rekordní návštěva. Okoukneme stánky a vyrážíme na další cestu. Míříme do proslavené Stodolní ulice. Nacházíme ji poměrně snadno, překvapuje nás, že je poměrně krátká. Jak jsme předpokládali, je brzo, takřka všude je zavřeno. Do jednoho z mála otevřených podniků si sedáme. V nápojovém lístku mají sice uvedeno 5 druhů točených piv, ale v reálu točej jen jedno. Je to steak restaurace, někteří z nás si dávají steak. Je prý docela dobrý. Jak s oblibou říká David: „Zasytí to“! Na pivo se ovšem čeká neskutečně dlouho a přitom je restaurace takřka prázdná. Přesunujeme se jinam. V této restauraci obědvá zbytek teamu, jídlo je opět docela dobré. Točí tady Plzeň, která je nějak vodová a Radegast, ten je celkem dobrej. Obsluha je stejně jako v předchozím podniku pomalá přímo neskutečně. Máme dnes štěstí na lenochody. Další z možností je, že tady ve všech restauracích obsluha ožívá jako upíři až v noci. Jára je podle svých slov slavnou Stodolní ulicí velice zklamán. Celá Stodolní je zřejmě jen jedna velká mediální bublina. Je pomalu čas odjezdu, jdeme na tramvajovou zastávku. Jede nám to vzápětí. Po několika minutách jízdy vystupujeme před nádražím. Máme ještě čas, dáváme si pivko v bufetu. Když přijíždí vlak, hledáme naše kupé. Je prázdné, nemusíme nikoho vyhazovat. Pochvalujeme si místenky, vlak je opět našvihán. Hned po odjezdu z Ostravy stojíme kdesi v polích a chytáme 25 minut zpoždění. Spoléháme na to, že vlak do kterého v Kolíně budeme přestupovat, je z Kolína vypravován, takže na nás snad počká. Při kontrole jízdenek je David průvodčí opět peskován, neboť nemá na jízdence razítko Lidlu. Cesta docela utíká, někdo podřimuje, další rozvíjejí debatu o víře, bohu a bibli. Konečně jsme v Kolíně. Vlak na nás naštěstí čeká, rychle přesedáme. Je zde dost místa, rozvalujeme se a odpočíváme. Závěr cesty je již poměrně únavný. Člověk by neřekl, jak je náročné celodenní cestování vlakem. První vystupuje v Litoměřicích David. Vilda a já vyskakujeme na Střekově, ostatní jedou na Západní nádraží. Protože se vracíme dost pozdě (je již 23:15 hod.), necháváme vyhodnocení akce na listopadovou oddílovou poradu. Dnešní trochu netypická akce se vydařila. Ujeli jsme takřka 900 km vlakem, strávili v něm přes 10 hodin a ušli cca 7 km po městě. Navštívili jsme pověstnou Stodolní ulici a rozhlédli se po Ostravě z radniční věže. Celý den nás bavil David, který měl spory s několika průvodčími a pronesl pár hlášek ve vlaku a restauracích. Jestliže bude příště probíhat nějaká slevová akce ČD, můžeme zase někam vyrazit. Jára byl sice zklamán Stodolní ulicí, ale za to mohla hlavně pomalá obsluha a horší kvalita piva. Večer je tam určitě živo a dá se snad vybrat kvalitnější lokál. Třeba se do Ostravy ještě někdy vydáme a zažijeme Stodolní v noci. Na dalších akcích O.P.A.T.u ahoj.

Sepsal: Vik

5.11.2009