Historickopivní Praha 3

Již třetí akce tohoto jména se uskutečnila v neděli 15. listopadu 2009. Sraz v 9 hod. na nádraží, celkem 4 účastníci. Milan, Jarda, Iveta a Zbýňa. Hodinové zpoždění vlaku Eurocity nám přišlo vhod a tak se do Prahy vezeme kulturně a nemačkáme se v rychlíku, kterým jsme původně měli jet. Cesta svižně ubíhá, jen v Holešovicích se chvilku zdržíme. Na to, že vlak jede z Amsterodamu, tak vagonem zní pouze ruština. Kolem 10.45 hod. vystupujeme na Hlavním nádraží a já koukám, jak se hala nádraží mění. Zda k lepšímu –kdo ví. Každopádně se dlouho nezdržujeme a svižně míříme směrem ke křižovatce U Bulhara. Zde překonáme asi tucet přechodů a ocitáme se na Žižkově. Míříme k Vojenskému muzeu. Musíme projít asi třemi ulicemi a je to síla. Ve vzduchu se vznáší puch psích hoven – prostě hrůza. Žižkovští pejskaři na to doslova serou. Konečně se ocitáme u muzea. Vstupné je sympaticky zdarma a tak si odkládáme bundy u jednoho šneka v šatně a jdeme na prohlídku. Nejvíc to zajímá Járu, ale exponátů je tolik, že není v lidských silách si vše prohlédnout. Vše jen tak zběžně omrkneme. Já se Zbýňou jsme s prohlídkou skončili dříve a tak čekáme venku. Hlad a žízeň nás však donutili zaběhnout do nejbližší večerky. Po návratu v klidu sedíme a jíme. Jelikož Jarda dlouho nejde, jdu ho do muzea hledat. Samozřejmě je pryč. Voláme na mobil, nic. Míříme tedy v klidu směrem k Národnímu památníku a soše Žižky na koni, což je náš další cíl. Zde se skutečně setkáváme. Je pěkný počasí a výhled na Prahu stojí za to. Proběhneme i Památník – muselo to stát dost peněz a jelikož v místní kavárně je nával, pokračujeme až k našemu dalšímu cíli, což je restaurace Pólo. Čepují tam prý slušnou tankovou plzeň, tak je na co se těšit. Plzeň byla dobrá a všechny zaujalo moderně řešené WC. Po zhruba hodince se zvedáme a míříme na tramvaj, kterou se přesuneme ke stanici metra Flóra. Náš další cíl Olšanské hřbitovy si necháváme na jindy. Cestou byly menší problémy s placením jízdenky přes sms, ale naštěstí vše dobře dopadlo ( žádný revizor ). Vystupujeme na Karlově nám. a Jára nás neomylně vede do ul. Křemencová, kde se nachází restaurace U Fleků. Rozepisovat se o ni nebudu, vše při starém. Pivo výborné, samej cizinec ( u našeho stolu Brazilci ) a becherovku tam do všech nutěj pod tlakem. Dědek s harmonikou je evergreen. Posedíme, Jára si koupí porcelánovej tácek pod 0,4 l půllitr a jde se dál. Kam jinam než …. ano k Tygrovi. Vmáčkneme se ke stolu a vychutnáváme plzeň. Hospoda je solidně našvihaná, ale obsluha stíhá jako vždy. Jsme už docela vysmátý, ale ještě míříme na Staroměstské nám., kde už se vyskytují stánky předvánoční. Medovina, punč, trdelník apod. Zajdeme se podívat i do Týnského chrámu ovšem jen přes mříže, neboť je zavřeno. Konečně se domotáme na nádraží a po chvíli usedáme unaveni do vlaku, abychom po 22 hod. vystoupili v Ústí. To zas bude náročné ráno. Výlet solidní, v nohách asi 8 km, ovšem ve městě což vydá za dvojnásobek v lese.

Milan