Nymburk aneb podzimní gastroturistika

sobota

V polovině října jsme uskutečnili dvoudenní akcičku v našem oblíbeném Polabí. Tentokrát jsme vyrazili do Nymburka. Rozhodovalo se mezi vlakem a autem, aby to vzhledem k počasí nakonec vyhrálo auto. Po oba dva dny pak bylo skutečně nevlídno. Vyráželo se v sobotu 17.10. dopoledne vlakem z Ústí, abychom vystoupili v Litoměřicích a přesedli ( Iveta, Jára, Viktor, Milan ) do auta k Davidovi. Přes Úštěk a Jestřebí ( kde se zřítil kus skály u vyhlídky ) jedeme do Mladé Boleslavi. Tam zaparkujeme u OC Bondy a jdeme se občerstvit do KFC. Všechny zaujal zejména bezedný nápoj, který by některá rána byl opravdu zapotřebí. Protože lehce prší tak nespěcháme a jdeme se podívat do Škoda Auto Muzeum. Tam si to v poklidu prohlídneme, zaujme nás auto z filmu Upír z Feratu a volitelný film o autech. Při odchodu volíme pro ostatní ( kteří neumí moc dobře obsluhovat zařízení pro volbu filmu ) dlouhý a nudný dokument v ruském jazyce a odcházíme. Ještě se krátce stavíme v obchodním centru a odjíždíme směr Nymburk. Do Nymburka dorazíme krátce po 13 hod. a ubytujeme se. Jde o domek naproti Penny marketu a máme ho celý pro sebe. S majitelem prohodíme pár slov, on odjíždí a my se vydáváme cournout se po Nymburku. Nejprve se občerstvíme v restauraci Na Cejpovně, kde jsme obsluhujícího velmi překvapili tím, že jsme vešli do dveří. Byl nefalšovaně vyvalen. Asi mu tam takhle „brzo“ nikdo nikdy nepřišel. No nic, občerstvíme se a podél Labe po cyklostezce míříme k centru. Brzy narazíme na místní raritku, koupající se nutrie. Fotíme a pak pokračujeme dál. Po chvíli jsme v centru a tak projdeme náměstí a okolo Okresního soudu míříme k části dochovaných hradeb. Jsou zajímavé, cihlové s věžemi. Projdeme brankou skrz ně a to jsme již přímo u restaurace Katovna se zajímavým interiérem a čepovanou Plzní. Ivetka si dává horkou čokoládu a stěžuje si, že je jaksi vodnatá ( …ten vermut je dneska jak čajíček, přineste nám čerta ). Inu na horkou čokoládu jedině do pizzerie do Slaného. Po občerstvení pokračujeme dále jdeme okolo zajímavé vodárenské věže a úzkými uličkami se blížíme opět na náměstí. Kotvíme v restauraci Záložna, kde i večeříme ( nic moc ). Po nějaké době se zvedáme a na chvíli se odskočíme zabavit do vedlejší provozovny, abychom dnešní večer zakončili tam, kde začal – Na Cejpovně. Už koukají normálně a dokonce si pamatují co kdo z nás pil. Super. Objednávám si na doraženou bramborákovou pizzu. Nevím co by na to řekl plešatý pán z pořadu „Ano šéfe“, ale mě vcelku chutnala a potřeboval sem do břicha i něco výraznějšího. David dostal pěkný kus masa a jak jinak – ano zasytil. Po 22 hod. se odebíráme do našeho přechodného bydliště, kde bratři D+V ješte snědli půl hrnce ořechů, zatímco Jára upadl do polohorizontální polohy. Mám tušení, že z ní byl přesunut do polohy stabilizované, ale to jsou jen moje nepotvrzené doměnky.

neděle

První co nás probudilo ( po močovém měchýři, vedru –zimě a kokrhajícím kohoutovi) byl Viktor štrachající po mobilu. Vzápětí nám oznámil, že z rodinných důvodů musí akci ukončit a odjet domů. Odvezli jsme ho tedy ač neradi na nádraží a já šel nakoupit snídani. V půl desáté jsme střídmě pojedli ( párečky, šunka, sýr, káva, čaj, džus ) a shlédli pořad Toulavá kamera – dnes s p. Maršálem - bohužel. Vzápětí se objevil majitel a tak platíme a vzápětí se stratíme. Naštěstí jen na náměstí, kde zaparkujeme a pár kroky dojdeme do Muzea. Má několik expozic, my jsme tu hlavně kvůli expozici o Mistru Hrabalovi. I když taková výstava motyk, zrní a pluhů má taky něco do sebe. V expozici o p. Hrabalovi nám dokonce pustí krátký dokument a já s Járou si dopřejeme pivo z pivovaru Nymburk. Část expozice je koncipována jako putyka a tak pivo je na místě. Zřejmě jediné muzeum na světe, jehož součástí je konzumace piva. Dokument je pěkný a depresivní. Paní v pokladně nám ještě v rámci jedné vstupenky nabízí v jiné budově podívat se na expozice o železnici a historii Nymburka. Z budovy se vyklube bývalá synagoga. Je to již několikáté muzeum, které je v bývalé synagoze. Mám takový pocit, že zde nějaké restituce asi nehrozí, na rozdíl od budov vlastněných dříve Němci. Zhlédneme výstavu pojednávající o železnici ( dle slov průvodkyně byl dříve Nymburk „modrý město“ ), prohlídnem si historii Nymburka a odebereme se do cukrárny na náměstí. Mají tam prý mít výborné obří kremrole plněné pařížskou šlehačkou a celé máčené v čokoládě. Nedal si je však nikdo, ač je měli. Ani nevím proč. Lákali i jiné kousky. Protože pršelo a teplo taky nebylo, přesunuli jsme se na oběd do již známe a navštívené lesní restaurace Hájenka v Kersku. Klasika jako vždy. Buď se zelím, nebo se šípkovou. Zvítězila se zelím. Nejsme zde sami, všude se někdo krmí. Skupinka asi 12 turistů si pochvalovala, jaká že to je pěkná gastroturistika, což mě inspirovalo k dnešnímu nadpisu. Příjemně nažraní sedáme do auta a protože se počasí začalo umoudřovat, zastavili jsme se při zpáteční cestě na rozhledně Romanka – asi 12 km za Nymburkem. Jde o naši nejníže položenou rozhlednu. Tu nejvyšší resp. s nejvyšším pevným bodem v republice ( Praděd – ano opravdu !! ) máme již za sebou. Zajímavý výhled a neméně zajímavá malá dřevěná boudička cca 600 m od malé vesničky, kde sedí slečna a vybírá 10 Kč. No že se jim chce. Po této turistické vložce již na nic nečekáme a ujíždíme směr Ústí, kde se kolem 17 hod. rozcházíme.

kilometráž cca 5 km

Milan