Rozhledna na vrchu Hořidla

První letošní akce se uskutečnila v sobotu 3. ledna a měla rekordní účast.Celkem se jí zúčastnilo 11 lidí. Dana, Lenka, Iveta, Alena, Petr, Petr, Viktor, David, Renďa, Jára, Milan.Odjíždělo se ze západ. nádraží, na Střekově přistoupil Milan a v Litoměřicích Petr ( brácha Ály ), Ála a David. Jára přivítal každého nově příchozího sympaticky a to tak, že mu nabídl kalíšek ze svého demižonu – 1,5 l, ve kterém přechovával silný a dobrý calvados. Po zhruba půlhodince vystupujeme ve vsi Polepy a po silnici míříme k rozhledně. Rozhledna je nová, zkolaudovaná v polovině prosince a turistické značky k ní nevedou. Stavěla ji nám dobře známá firma z Ústí nad Labem. Jde se hezky, je jasno a něco pod nulou. Projdeme vsí Hrušovany a vlevo od nás pozorujeme zříceninu kostela Prachová. Po silnici pokračujeme dále, projdeme Libínky a hned za vsí potkáváme jakéhosi muže se psem a vyptáváme se na další cestu. Pán poradil a s díky odmítl ochutnat calvados. Uhýbáme tedy ze silnice doleva a přes zvlněné fotbalové hřiště TJ Libínky se napojujeme na cestu – silně rozbahněnou, teď však naštěstí zmrzlou a po ní dojdeme až k rozhledně. Po spatření ohniště se rozprchneme po okolí a sháníme dřevo na zatopení. Podařilo se. Oheň sice zpočátku kouřil a k jeho rozdělání byl použit papír a přihozen i igelitový pytlík ( staří skauti se obrací v hrobě , ale důležité je, že jsme se ohřály. Vyšplhali jsme se na rozhlednu ( někdo jen se sebezapřením ) a na ní si připili šampusem, který vytáhli z batohů David a Viktor. Výhled byl pěkný a za dokonalé viditelnosti může být rozhled impozantní. K rozhledně se pomalu blížili další návštěvníci, tak jsme sešplhali dolů a věnovali se ohni a svačině. S příchozími si vyměňujeme zkušenosti z cest po rozhlednách a po zhruba hodině se loučíme. Zamířili jsme směrem na Chotiněves. Zajímavá ves, plná starých klasických vesnických domů, seřazených pěkně vedle sebe podél hlavní cesty. Vyjdeme z Chotiněvsi a přes pole, potok a chmelnice míříme do Liběšic. Cestou míjíme dva obsazené a zamrzlé rybníky, kde skotačí místní omladina. Nás však zajímá jen nějaká hospůdka, kde se ohřejeme a občerstvíme se. Jelikož na vlak zbývala necelá hodinka, zakotvíme v hospodě Kalich, kde si dáme jen něco k pití a po 15 hod. míříme na vlak. Kdyby někteří z nás neběželi a „nelehli si před vlak“, zřejmě by nám ujel. Takhle však stíháme a jedeme do Litoměřic. Vystupujeme na horním nádraží a přesunujeme se do hospody ( jak jinak ) U kalicha, kde se těšíme, že nezasvěceným ukážeme „BLÍTKO“. Bohužel WC je po rekonstrukci a blítko již není. No, alespoň na foto si ho může prohlídnout každej. Sedíme, popíjíme, něco na zub jsme si dali ( David objednal mísu plnou miniřízečků ), ale je tu čas odjezdu. Loučíme se s Petrem, Davidem a Álou, skáčeme do vlaku a míříme do Ústí. Vydařený, 12 km dlouhý, první letošní výlet končí.

Milan