CHLUM U TŘEBONĚ  1998

18.7. - 25.7.1998

Vše začalo 18.7. v 7.00 ráno po sběru 5 borců, kteří se příjemně naladěni a plní elánu vydali za dobrodružstvím do Jižních Čech. Pětičlennou osádku vozidla tvořili D.K., V.K., M.S., K.S., R.M.. Řidičem byl sám majitel vozu David, jako navigační systém a centrální mozek přesunu sloužil Milan. Zbytek nepotřebných zavazadel se těsnal vzadu. David je vcelku klidné povahy a dobrý řidič až do té doby, než ho nasere jeho bratr Viktor, který měl hlavním úkolem zdržeti se nevhodných a vtipných poznámek na jeho adresu. Takže cesta proběhla celkem v klidu a pohodě až na Radka, který si už od první chvíle stěžoval, že během dvou týdnů navštíví 4x Temelín v nepohodlném stavu.Po příjezdu na určené místo se všem po dlouhé cestě ulevilo, ale jen do okamžiku než jsme začali shánět volné místo v přeplněném kempu. Po dlouhém pátrání se přece jen jedno místo našlo. Po zaplacení místních poplatků všichni začali stavět svá plátěná doupata. Nejvíce se na stanování těšil Karel, který měl funglovku typu IGLA do nepříznivých podmínek. Jeho nadšení pominulo hned po první noci, když zjistil, že si místo stanu pořídil plně funkční kondenzační hrnec, poněvadž vydechnuté páry se srážely na stěnách a v podobě deště se gravitací vracely zpět k zemi, kde si hověli Karel s Davidem. Takže jejich poklidná noc se rázem změnila v hotovou ranní koupel. Jediný kdo si dobře chrupkal, byl Radek který měl ve stanu hotelové lože tj. nafukovací matrace, deka, peřina a polštář.První den našeho pobytu probíhal vcelku obyčejně, jako každý první den v neznámé krajině. Spočíval vlastně poznáváním zdejších zotavovacích zařízení s ochutnávkou. V jednom takovém zařízení hned v blízkosti kempu jsme si všichni šli svlažit žáhu a připít si na pěknou týdenní dovolenou. V tom se k našemu stolu přiklátil místní obyvatel. Dle vůně jsme usoudili, že používá parfém z hadovky smrduté. Přisedl si hned z kraje vedle Rádi, pozvedl svou oblemcanou číši a těžce unaveným hlasem pravil „ Takže na zdraví „ a v tom jeho hlava padla na rameno Rádi, kde chvíli spočinula než byla setřesena. Po docela vydařeném seznámení s místním volem, jsme se odebrali směrem k dalšímu zařízení námi pojmenovaném Fousatá makrela. V této restauraci totiž podávali rybí speciality na všechny možné způsoby, hýřícími různými tvary. Seděli jsme u stolu s mladým párem, který měl již objednáno. Když si tu svou specialitu přinesli ke stolu a odkryli, Ráďa udiveně vyjekl “ hele ty vole fousatá makrela “. Načež se všichni dali do smíchu, neboť ta makrela byl ve skutečnosti sumec. Po smíchu jsme se usnesli na další návštěvě Fousaté makrely, že nějakou tu specialitu také ochutnáme.Další dny dovolené vzhledem ke krásnému počasí ( příšerná horka ), která vydržela po celou dovolenou jsme převážně trávili na koupalištích a plážích rybníků. Po úporném vedru se každý sháněl po nějaké pokrývce hlavy, neboť jsme všichni byli až na Davida ostříháni do hola. Každý si před úžehem něco sehnal, ale originální pokrývku měl pouze Viktor. Z kapsy kraťasů vytáhl bílý kapesník, zhotovil na něm uzly a narazil si ho na palici. V tom se ozvalo z davu “ Máš na něm holuba vole “ a Viktor pokrývku sejmul takovým fofrem, že by to nedokázalo ani tornádo. Byl to jenom žert.Podnikli jsme také pár výletů. Jedním z nich byl výlet do Jindřichova Hradce. Je to překrásné město s pěknou vyhlídkovou věží, ale náročným výstupem. Pár jedinců navštívilo i prodejnu s úmyslem nakoupit si něco na památku. Opět se spálil Milan, který se chlubil pravou nepálskou košilí, ale pouze do doby než šla do pračky. Z košile se stalo tílko pro krtka. Po náročném výletě jsme trávili večer pouze u stanu a dopíjeli zbytky ohnivé vody. Postupem času začal jeden konzument za druhým odpadávat, až na Viktora, který začal vyprávět, že má kamaráda, který úplně normálně dokáže 14 dní nesrat a Viktor sám už 10 let neblil. To se mu ovšem stalo osudným. Další z výletů byl tak náročný, že byl také poslední. V Chlumu jsme objevili půjčovnu kol, a tak to vlastně začalo. Půjčili jsme si kola na celý den a vyrazili po předem naplánované trase přes Rakousko. Celá trasa měřila přibližně 70km a nikoho nenapadlo jak velké sousto jsme si ukrojili. Po vyjetí z Chlumu jsme zjistili, že horské kolo s mnoha převody je pro Viktora španělská vesnice a pro Davida kolo značky OVARU DOSTI je toho také dosti. Už po prvních 15km David nezklamal a tlačil. Po dalších kilometrech tlačil už i Viktor s Radkem. Když se naskytla příležitost jízdy z kopce nebo po rovině, byla to neuvěřitelná podívaná na spoustu podivných polosedů a postojů, poněvadž nikdo z nás na kole dlouho nejezdil a nebyl zvyklý na kus špalku pod zadkem. Pěkný zážitek z výletu si zažil David na žluté stezce, když se na chvilku ohlédl a narazil na velký šutr, který zastavil pouze kolo. David pokračoval dále, ale letmo a hubou napřed. Samou vyčerpaností ani nenadával a zmohl se pouze na slova „ byl tam kámen „.Další hrůznou etapu jsme zažili kolem řeky Nežárky. Byla to nekonečně dlouhá a drncavá jízda bez jediného odpočinku, protože při sebemenším pokusu o přibrždění nás obklopila mračna komárů, proti kterým neučinkoval ani repelent. Takže každý šlapal jak o život z posledních sil. Konečně si každý ulevil, když se v dáli objevil náš cíl. Můj dojem z výletu je kolo už nikdy v životě nebrat.Ten večer jsme ještě s bolestmi v rozkroku navštívili vinárnu. Ovšem po zdárném vyčerpání každému stačilo trochu, aby jsme se do tábora vraceli více hlasitější různými výkřiky do tmy. Hlavními aktéry byli Karel a David. Ztišit je musela policie, ale až na druhý pokus. Prý jsou slyšet až do Třeboně.Poslední den pobytu jsme pojali odpočinkově. Vyrazili jsme do lesa vyzkoušet si naše mykologické úspěchy a znalosti. Bohužel žádné se nedostavily. A tímto jsme završili naši dovolenou a těšíme se opět na příští rok.

Radek 2001