Komáří vížka 23.2.2002

         Na dnešní akci se dostavili jen opravdoví polárníci Viktor a Milan. Ostatní poslali SMS, že nám drží palce. Sraz byl v 9 hodin v Koblížkárně, a již v deset pochodujeme Bohosudovem. Po necelé hodince jsme se kochali zbytky gotického hradu Kyšperk, kde Milan zjistil, že foťák nefotí a tudíž ho bral zcela zbytečně. Zdolali jsme prudší kopec a ocitli se na Fojtovické planině. A začalo peklo. Sníh a vichřice nás dost zaskočily. Naštěstí, když už jsme toho měli plné zuby jsme uviděli opuštěný a zpustlý domek a ukryli se u závětrné strany. Zvědavý Viktor objevil, že domek je otevřený a tak jsme vlezli dovnitř. Než jsme stačili na něco máknout, objevil se majitel. Byl asi stejně vyvalenej jako my. Byl tam i s nějakou holkou. Chvilku jsme pobyli, ohřáli se a šli dál. Dost slušné faux pa. V příšerný sněžný bouři dorážíme ke Komárce a těsně u ní se počasí uklidní. V restauraci popijeme, pojíme a zase zpět. Jdeme po žluté turistické značce přes Horní Krupku a za hodinku jsme s mokrýma botama v Krupce. Je čas, a tak se jdeme mrknout na zříceninu hradu Rosenberg. Viktor testuje švih a z hradu bombarduje pod námi jdoucí obyvatele koulema ( sněhovýma ). V půl šestý naskakujeme do vlaku a v šest dřepíme u Vlka, cpeme se a pivo nám nosí holka se slušnejma kozama. V sedm to balíme a jdeme odpočívat domů.

                                                                                                     Milan