STVOŘIDLA 

17.7.1999 - 24.7.1999

Takže opět vyjíždíme na týdenní dovolenou tentokráte do krásného prostředí povodí Sázavy, přímo řečeno do osady ( Havranů ) Stvořidla. Tak ale abych začal hezky popořadě. Slovo dalo slovo a po roce ( plus,  mínus ) jedeme ve staré sestavě - M.S., D.K., V.K., R.M., K.S.. Kdo přišel na nápad vyjet zrovna tímto směrem už nevím, ale určitě to musela být bedna ( kytu ) . Odjezd znovu a pořád uskutečněn od Milana, poslední zamávání a polibky na cestu od manželek , milenek a přítelkyň a jedem. Volant má v moci opět David a jeho koráb se strojovou pravidelností a za nechutných poznámek hlavně ze zadních sedaček šine určeným směrem. Konečně první větší zastávka - Kutná Hora. Je vedro a jsme vyprahlí jak heraklit. Hlavně Ráďa, na němž je to vidět asi nejvíce, proto se ho záhy rádi ujímají „ pracovníci „ sekty „ STRÁŽNÁ VĚŽ „ a se slovy prosím cituji : „ člověče probuďte se „ mu nabízejí pomocnou ruku. Ráďa k překvapení všech odmítá s dost peprným vysvětlením. Po rádoby prohlídce chrámu sv. Barbory skoro utíkáme opět do osvěžovny. Odjíždíme sbohem. Dále cesta probíhala víceméně v poklidu až na menší Davidovo zaváhání v Časlavy, kdy jsme se asi 4 x vrátili na jednu křižovatku a co bylo nejlepší pokaždé z jiné strany. Hurá jsme v cíli našeho putování. Ujímá se nás celkem na naše zkušenosti dost ochotný správce zařízení. bylo vidět, že ho doma moc ke slovu nepustí, protože mu huba jela jak flašinet. Ubytovali jsme se, na Radka zbyla bohužel pouze rohová lavice ( tím asi mysleli přistýlku ), ale po útrapách na cestě toto přijímá s povděkem sobě vlastním. Jdeme obhlídnout stanoviště, zjišťujeme , že vedle nás jsou dvě dvojice ústečáků, takže zase nic. Jdeme do hospody, tam Radek po zaplacení ubytování, vzdušného, cigaret, piva a 1kg oříšků zjišťuje, že má na celý pobyt 500,- Kč. Bereme ho s rezervou. První večer si moc nepamatuji vzhledem k únavné cestě  ( tak to vidím já ). Po probuzení kdy kdosi zvolal nelidským hlasem : „ Dobré ráno Vietname „ a prvních nesmělých krůčcích nemile zjišťuji, že mi všichni tykají a podivně se usmívají. Nechápu to. Toho dne jsme stačili ještě podniknout výlet do Ledče nad Sázavou. Sluníčko pálí, pivo je vychlazené a voda taktéž. Staří známí plavci opět nezklamali a jediné co jim náramně vyšlo bylo fotit naše pozadí a vypracované postavy. Nesmím, když jsme u Sázavy zapomenout zmínit vlastní koupání ve Stvořidlech, které bylo zvláštní tím, že skoro žádné nebylo. Toto protivenství bylo zapříčiněno oněmi známými ohromnými šutry a hloubkou ( níží ) vody. Jako perličku přikládám ještě zmínku o lanovém mostě spojujícím osadu s tratí. Přejít tento most vyžadovalo hodně věcí skloubit dohromady. Každopádně bylo dobré mít v krvi nějaký ten alkohol, dobré nervy a nikoho moc blízko sebe. Po zdolání mostu by jste v pohodě absolvovali i cestu do kosmu, protože to bylo něco jako výcvikové středisko v Bajkonuru jak se to klepalo. Pokud si dobře vzpomínám, dále jsme navštivili Havlíčkův Brod. Krásné město. Zde nemohu nezmínit příhodu, která se udála v místním zverimexu. Zde byl Radek tak konsternován jakýmsi ptákem, že zcela opomněl zkontrolovat za sebou stojícího Viktora, který mu simulací štípnutí toho ptáka málem chudákovi přivodil infarkt. Jinak všechno dobrý až na místní koupaliště, kde voda v bazénu byla vysloveně určena pro týpky jako Venclovský, nebo kinder od Baltu. Ze začátku mi nebylo jasný, proč v horkém letním dni jde tak dobře na odbyt grog. Po vyzkoušení teploty vody se mi okamžitě rozsvítilo. Dále dny plynuly a my s nimi ( tak jde čas ). Co se týče stravování tak to bylo doménou hlavně Milana. Jinak jsme hlavně chodili se stravovat do místních putyk, abychom Milana moc nevytěžovali. V oněch místních putykách, byla to vlastně jenom jedna, jsme narazili na pár zvláštních úkazů. Tak třeba na výběrčího daní, tj. chlapík který vypadal jak ze špatného westernu. Další, jenž měl  celou dobu na sobě tričko JIM BEAM, moc starostí s hygienou si nedělal. Ale nejlepší byla parta mládežníků, kteří si svoje alkoholické choutky vybíjeli na ostatních hostech tím způsobem, že každé otočení panáků proběhlo za zpívaného refrénu : “ svačina, svačina, svačina odbyla “. V originále je to mám pocit : “ už trouběji “. Když  už to bylo asi po patnácté, tak jsme se ozvali. Bohužel toto nebylo nic platné, za pár okamžiků jsme opět slyšeli pouze - svačina.....Co se týče protikladu hospody - sportu, tak to nebyla taková ostuda jakou by jste očekávaly. Né, že by jsme hráli něco pravidelně, ale snaha tam byla. Za všechny OH sporty jmenuji : ping pong, nohejbal, při kterém se nám na kurt namotal chlap, mimochodem údajně příbuzný s naší bývalou skvělou atletkou Kratochvílovou, který se snažil nám ten zápas pěkně znepříjemnit. Po několika upozorněních, aby okamžitě vyklidil plochu a on tak neučinil, snažili jsme se smečovat a nakopávat balóny na něj. Překvapivě nám to vzhledem k našim neroztaženým nohám docela šlo. Stále otravoval. Nakonec sluníčko a zkonzumovaný alkohol udělal svoje a hurá konečně vypadl. Dále jsme stačili prohrát v šestkovém volejbale s nějakými starci. Hodně mě pobavil výrok jednoho z nich : „ řežte do nich, dokud krvácejí „. Takže jak vidíte brali to docela prestižně. Snažili jsme se seč mohly, bohužel David svými     „  radami „ celkem vzato svého bráchu Viktora zcela zdeptal. Zvláště, když si Viktor jedním velmi podařeným příjmem málem vyvrátil prsty, nervozita stoupala a ruply jsme jak nic. Ještě jsme přišli o balón. Toho večera si bráchové moc nepokecali. Abych nezapomněl, správce nám dohodil bezva pěší tůru na rozhlednu Melechov. Bohužel nám jaksi zapomněl oznámit, že je zavřená. Takže celou zpáteční cestu jsme vymýšleli jak bychom mu to vrátili i s úroky. Pro zasvěcené kaviár a portugal. Po návratu jsme ještě ozbrojeni sekerou vyrazili do lesa na dřevo. Už nám nebylo po chuti neustále poslouchat řeči o tom, že si stále a pořád děláme ohníčky ovšem ze dřeva, které nám neříká pane. Následující den po vydatné snídani jsme vyrazili na nádraží, odtud vlakem do Světlé nad Sázavou, potom pěšmo na hrad Lipnice. Známý to Haškův kraj. Cestou jsme zahlédli cosi točící se kolem své osy v rybníce. Byla to srna. Někteří viděli něco jiného. Dorazili jsme na hrad, je vedro. Prohlídka se celkem vydařila, protože průvodce ji pojal celkem netradičně, takže i zarputilí „ macocháři „ se občas pousmáli. Na zpáteční cestě jsme narazili na „ velmi “ známého herce Niederleho. Někteří ho neznali, to bylo „ velmi „ divné. Poslední den jsme vyrazili juknout se na kuriozity do Pelhřimova. Někteří z nás byli unaveni - viz.foto. Večer jsme se jeli rozloučit z dovolenou do Ledče, do vinného sklepa o němž jsem se ještě nezmínil. Pokud si vzpomenu na rádoby sklípek v Chlumu u Třeboně, tak to bylo nebe a dudy. Před příchodem jsme si všichni vyzkoušeli hod táckem - pokus o svěťák. Pak přišel na řadu sklípek, střih o 3 hodiny později, najednou sedíme ve vlaku, hlavně sami a při výstupu na nádraží jsem měl takový divný pocit, že nás chce ten strojvedoucí přejet. Asi jsme mu radili, jak má řídit. Další průběh večera jen v krátkosti. Já a moje kytarový sólo s koštětem, Radka infarkt. Velmi srandovní příhoda, kdy Ráďu vyděsily sousedovic děti vracející se ze stezky odvahy. Davidova labutí píseň u ohně, kdy spolu s Hejdukem spálili na co přišli. Strašný pohled po ránu. Zabalili jsme a nejrychlejším možným způsobem jsme dali vale Stvořidlům. Pápá šáteček. David jako řidič odjížděl asi s 2 promilemi alkoholu. Já to nevydržel a vystoupil. Né kecám já měl domluvený Vlkovec. Tak jsem sedl na sázavský pacifik a odjel z nádraží v Ledči nad Sázavou. Kluci naštěstí dorazili taky v pořádku. Třikrát hurá.

Výsledek : stále je co zlepšovat.

                                                        Zapsal Karel S. 16.6.2001