Kašperské hory

17.6.2000 – 24.6.2000

Účastníci dovolené:

Karel Seibert

Milan Svoboda

Viktor Kováč

David Kováč

Roman Košnár

1 den – Cesta

Jesenice 09.30 hodin – GENTLEMANI. V hospodě si dáme pivo, otázka zní, kdo bude řídit Davidovo felícii. Další zastávka v Klatovech. Klatovy jsou historicky cenné město, má dost cenných památek, které stojí za návštěvu. Hurá na Černou věž, zadýchán, vyčerpán zjišťuji, že se pro závrať budu raději držet zdi věže. Byl to nápad včera v klidu v práci u počítače a dnes to všechno začíná na věži. Z věže rovnou do Klatovského sklepení na mumie. Před sklepením nás odchytla důchodkyně s průvodcovskou licencí. Po delší době pochopila, že z nás peníze nevyrazí a rázem zůstáváme bez odborného výkladu. Protože si myslíme, že je toho málo, bereme útokem místní restauraci a následně cukrárnu na opačné straně náměstí. Já mám zkažený žaludek, Milan si vše náramně chválí a Viktor je spokojený, jak jsme vše stihli. David ještě neví, že začíná jeho šňůra špatných objednávek v restauracích. Po příjezdu do Kašperských hor hledáme penzion. Milanovo schopnosti v cestovním ruchu mě fascinují. Informační centrum je zavřené, sláva penzion jsme našli i bez i-centra. Penzion je útulný jako u babičky na venkově. Za penzionem David našel upravenou zahrádku s anglickým trávníkem, to hlavní je, že tam mají pípu. Hurá jde se na pivo. Výčepák je milý chlap, běhá jako čamrda. Na pivo nemusíme dlouho čekat. Po dvou a půl pivě se objevuje ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE. Ženská přesně můj typ, jsem ztracen. Zdá se mi o ní každou noc a ještě měsíc po dovolené doma. Výčepák už není milý chlap, je to nepřítel a BULDOK. Při zabydlování si vybírá Milan místo na manželské posteli společně s Karlem, to nebude fungovat. Viktor s Davidem zabírají další manželské lože, budiž jsou rodina. Navečer Milan uznal za vhodné půjčit Karlovi vystřelovací nůž a je to v …………….., naštěstí se nikomu nic nestalo. David konstatuje o Karlovo hrátkách s vystřelovákem stručně a jasně „ jako malej kluk „. A protože je toho za den málo, jde se na hřiště zdejší základní školy. Malá olympiáda se skládá z disciplín – skok do dálky, opičí dráha, přítahy, přesmyky. Nevím jak ostatní, já toho mám plný zuby.

2 den – Výlet na hrad

Ranní rozcvička - Milan, Karel a Viktor si jdou zaběhat, jsem z toho zděšen. David nereaguje, „ žije “?, uklidňuji se argumenty, že to bláznění po ránu hochy přejde. Mám spojence v lenošení, Davida. Kašperským horám vévodí majestátně hrad Kašperk, střeží zdejší zlaté doly a obchodní stezky. Kam jinam na výlet než na hrad Kašperk, to dá rozum. Na Davidovi vidím, že by nejraději zajel svojí zánovní felícií. Později na túře pochopil, že nechat plechového miláčka bylo správné. Cestu na hrad dobře zvládá pouze turista Viktorova formátu. Viktor cestou na hrad našel provizorní síť na nohejbal, je to telefonní drát. Vůbec ho nezajímalo, že od teď na hrad nepůjde telefon. Po výletě na hrad usedáme na pivo v restauraci ve městě na náměstí. Po chvíli se chytá slovně jeden pomalý strejda Milana na téma, kterouže cestou jsme to šli na hrad. Samozřejmě, že jsme šli tou nejhorší cestou, nakonec by David zajel svým vozem až k hradu. Šikovnou otázkou jsem strejdu naprogramoval na začátek tématu a vše se opakovalo. Když vypadalo, že strejdu to přestalo bavit , tak si to zopákl Karel a natáhl flašinetního strejdu na začátek a já poznával Milana, jak dostává vztek jako při ranním vydávání příkazů ve firmě BOS. V podvečer jdeme hrát nohejbal na hřiště Základní školy v Kašperkách.

3 den – Výlet Annín, Sušice

            Milan odchází od Karla z manželských postelí a stěhuje se do cimry bratrů Davida a Viktora. Je tam smrad, ale bude tam mít klid. Karel se prostě nedá srovnat s manželkou. Následuje ranní rozcvička a nákup. Na snídani vstává už i David. Jde si obstarat snídani a Viktor mu s rodičovskou péčí vysvětluje,jak na to. Je to dojemné jakou láskou ho bratr zahrnuje. Návštěvu Kašperského muzea absolvuje pouze Viktor a Milan. Co tam asi viděli? Potom hrrr do informačního střediska Kašperk pro rozumy. Že by docházela Milanovi s Karlem inspirace na výlety? Tvrdošíjně to nepřiznávají přes slovní bombardování Karla, Davida a mě. Na dnešním výletu Karel s Milanem přešli JORDÁN, stali se hrdiny dne, nikdo jim to ale nezáviděl. Několika hodinová cesta bosou nohou po rozpáleném asfaltu není nic příjemného. Já, David a Viktor jsme se nabažili pohledem na krásné chaty a chalupy a obdivovali fortel s nápadem českých chalupářů. Na konci cesty jsme se šťastně shledali a společně si pochutnali na vychlazeném pivu. Autokemp Annín na nás pozitivně zapůsobil, mimochodem původně jsme tu měli zamluvené chatky. Jednou se sem vrátím s karavanem a šťastnou rodinko. Přeci jenom jeden mínus se mi vybavuje. Hrát nohejbal na asfaltovém hřišti při 30°C s haldou borovicových šišek bos je BLBOST. Malé koupališťátko je příjemné zpestření na našich toulkách po okolí. Všichni to přijímáme s vděčností, kromě Viktora, který vrčí ve stínu stromu a přemlouvá nás na další pochod ve 30°C. To je přeci blbost shodujeme se jednohlasně. Dáváme si pivo já, David a Milan, to je pohoda. Viktor sedí znuděně ve stínu velké lípy a odhání dotěrné mouchy. Kam se ztratil Karel? Neztratil se, leží v ústraní a telefonuje. Návštěva města Sušic se začíná vymykat kontrole. Nemůžeme najít informační středisko města Sušice a propadáme nekontrolovatelné panice. V řece Otavě je plno pstruhů, až přechází zrak. Milan ztrácí nervozitu a zapomíná na informační středisko. Zjišťujeme, že Sušičané mají krásný bazén. Jde se hledat bazén, netrvá dlouho a víme jakým směrem máme hledat. Jako první se žene vpřed plážový suverén Karel, jeho ostřílenost a suverénnost pohybu po plovárně je ohromující. Později chápu, kde nabyl zkušenosti, z termálního koupaliště Brná. Dva dřepy, poskoky, vytřepání stehen a Karel skáče do vody. To co následovalo, bylo jako ze zrychleného filmu. Rychlé vylezení z bazénu, pobíhání sem tam, drkotání čelistí. Po naskákání nás zbylých do bazénu bylo jasné, o co tady jde. Bazén je napouštěn a trvale do něho přitéká voda z řeky Otavy.

4 den – Cyklistický výlet

            V cyklistice je to jasné, každý jede za sebe. Kola v půjčovně si byla podobná jako vejce vejci. Kvalita byla ale hodně odlišná. Karel, Milan a Viktor si vybrali okem odborníka to nejlepší co šlo. Já a David jsme se museli spokojit s tím šrotem, co tam zbyl. Cestou jsme navštívili tříjezerní slať Modrava. Z nepochopitelných důvodů nasadil David únik a povedl se mu na dost dlouhou dobu. Objevil se až z nenadání v Prášilech v hospodě. Byl to velký výkon, co předvedl bez buzoly, přes Poledník rovnou do hospody, kde sedíme a přemýšlíme, kde se nachází. Zcela vysílen si poručil salát. Bohužel energii, kterou vydal při úniku se mu již nepodařilo zregenerovat. David již po zbytek výletu nic nepředvedl a tlačil kolo i z kopce. Já jsem na to šel vědecky, doplním energii ze sladkého, proto si objednávám palačinky a pět coca-col. Tento fígl taktéž nezabral. Ano, splnil se sen Milana, Karla a Viktora o výletu na kolech. Mě a Davidovi patří čest, že jsme výlet dokončili se vztyčenými hlavami.

5 den – Výlet k pramenům Vltavy

            Zastavujeme se na svačině. Minule palačinky nepomohly, proto si objednávám dvojitý gothaj s cibulí. Při placení zjišťuji, že to mám dražší než teplé jídlo, co si objednali kamarádi. Uklidňuje mě fakt, že Davidovi volby pokrmů také nejsou zrovna nejšťastnější. Túra k pramenům Vltavy stojí za to. Procházíme hustým hvozdem smrků, které jako by nám chtěly podat ruku. Ptáčkové zpívají árie určené jenom nám. Krásně bzučící roje much, také jenom pro nás. Karel po probdělé noci v baru Vaikiki je zcela vyčerpán. Když neležel zcela vysílán na zemi uprostřed parkoviště pro auta, tak se vracel šílený padák pro zapomenuté tričko za početného roje much. Přemýšlím, kde se k nám tak obrovský roj much přidal. Bylo to na odpočívadle, kde Karel zapomněl triko. Na Davida přišla ukrutná potřeba na velkou stranu, a proto si odběhl ulevit do hlubokého lesa. Když se spokojeně vracel, tak se to stalo. Obrovský roj hladových much dovedl až k nám. David také podobně jako Karel neoplýval elánem a táhl kopyta nepředstavitelným způsobem za sebou. Tento stav velmi znepokojoval Viktora, jakožto disciplinovaného turistu. Viktor se rozčiloval a ukazoval na školní výlet jdoucí daleko za námi se slovy „ ta škola nás snad předejde „. Bohužel nás předešla. Milan z neúspěšné mise v Sušici se dlouze odmlčel a svého kolegu turistu nepodržel. Všechno špatný je k něčemu dobrý. Zničehonic bylo po muším roji. Zaměřil se na dětičky, asi víc smrděly. To co jsme na začátku výletu naplánovali, to jsme viděli. Pramen Vltavy. Pomalu nastává čas na návrat domů a na hodnocení naší dovolené. Jsme plni dojmů, odpočinutí, opáleni krásnými slunečními dny a dopáleni, že v pondělí začíná šedivý a všední den pracujícího člověka.

                                                                                       Roman Košnár

                                                                                             2001