Rokytnice 2001
Čas se naplnil a my opět vyrážíme směr ROKYTNICE. Tentokrát jedeme v termínu 20. – 22.4. v tomto složení: Karel, David, Viktor, Franta a Milan. Po několika kilometrech zjišťujeme, že v Ústí zůstal gril, ale k zodpovědnosti se nikdo nehlásí. První zastávka je v Markvarticích, kde se posilujeme klobásou a někdo i pivem. Zhruba za hodinu jsme v Liberci u bazénu. Platíme 60,- Kč za 1,5 hodiny ( kurva ) a jdeme řádit. Ti aktivnější na tobogánu, lenoši do vířivky. Po několika tobogánech a závodech pod vodou na výdrž nás opouští síly a jde se pryč. Další cíl je Hypernova. K té se dostaneme stylem pokus a omyl a nakupujeme. Každej sám pro sebe, David např. tučný 600g košíček – dort a ihned ho celý konzumuje.V 16.00 hodin dorážíme do Rokytnice. Nejprve jdeme do Dřevěnky spláchnout prach z cesty a pak se ubytovat. Viktor do separé, ostatní do jednoho pokoje. Ihned žereme a odpočíváme. Frantu chytla bolest nohy, Viktor má migrénu, a tak do hospody jdeme tři. V Dřevěnce hučí a nám po chvíli taky. Okolo 23.00 hodin se zvedáme a přibližujeme se k domovu. Cestou se ještě zastavujeme v Roky baru, kde proběhne boj v ručním fotbale a Milan si tady zapomíná mikinu. Ke Kaňkům dorážíme právě včas na australský horor „ Kanec „. Druhý den mě budí známá tupá bolest hlavy, ale jak vidím, Franta po spánku vsedě také není ve 100% formě. Ale sešikujeme se na 10ti kilometrový pochod kolem Rokytnice. Cesta hned od začátku směřuje zostra nahoru, a tak po chvilce hovor utichá a stupidní jedinci se začínají do ostatních trefovat koulí. Na planinu Ručičky dorážíme již v mrákotách a spatříme boudu, kde se mimo jiné prodávají pilníky na nehty. Jelikož je menší uragán a Franta kleje, jdeme se občerstvit do horské boudy Lovčenka. Pivo, grog, kafe a cigára nás staví na nohy. Bohužel jen na chvíli. Cesta do údolí je prudká a kluzká. Konečně v Rokytnici. Je to tu ale jak v Mexický vesnici – nikde ani noha, i putyky jsou zavřené. Bereme zavděk i cukrárnou U Pata a Mata. Ke Kaňkům dorážíme už každý sám za sebe. Hop do postele. Vzpruží nás až Angelika a hlavně Kolen Parifel. Do hospody jdeme jen ve čtyřech a opravdu na chvíli. Usínáme kolem 23 hodiny. Neděle je ve znamení balení a odjezdu. Cestou se stavíme na rozhledně Štěpánka u Tanvaldu, ale počasí je opravdu mizerné, což kvituje s povděkem hlavně David a jeho plážové oblečení. K samotné rozhledně došel jen Milan a Viktor. Ostatní měkouni se zatím v putyce cpou kyselem. Následuje již jen oběd ve Cvikově a po 15 hodině jsme v Ústí nad Labem. Loučíme se s tím, že příště určitě pojedeme. Používané hlášky ( Cupák, Kolen Parifel, lolitky a Krtkův dort ).
Zdar
