MĚLNÍK  -  ZÁŘÍ  1999

                               Účastníci :       Milan

                                                      Karel

                                                      Roman

                                                      Viktor

                                                      Láďa

                                                      Radek

                                                      Ivoš

            Díky úspěchu, které mělo loňské vinobraní, nebyl problém dát dohromady další početný SACÍ  TEAM. Trochu se pouze změnilo personální obsazení. Ovšem taktovku organizačního vedení pevně třímal v rukou jako vždy Milan. David byl pracovně zaneprázdněn, ale plně ho měl nahradit Karel. Ten oproti loňsku kypěl zdravím a optimálním nabuzením na první návštěvu. Odjezd vlakem tradičně v ranním čase všichni stihli. Cesta v družném rozhovoru uběhla rychle. Ihned po příjezdu jsme se vrhli do víru zábavy a obešli všechny atrakce. Provedli jsme první rychlé kolečko, aby se udělal obrázek o situaci a my mohli někde zakotvit. Kratší zastávečka byla v ležení skupiny historického šermu. Zhlédli jsme zajímavé šermířské vystoupení a okukovali vše zajímavé. Karel a já jsme vyzkoušeli své umění ve střelbě z kuše ( výsledky žádná sláva ). Ostatní raději pouze koukali a radili. Po přesunu na folkovou scénu jsme se usadili a zaposlouchali do produkce poměrně neznámé kapely. Bohužel se zábava ani pořádně nerozjela a začalo poprchávat. Na nic jsme nečekali a určení průzkumníci se vydali hledat nějaké vhodné zastřešené stanoviště. Po chvíli byl za náš hlavní stan vybrán temný průjezd se školními lavicemi a židlemi. Sotva jsme se usadili a pochválili se za rychlý a strategický přesun, začalo hustě pršet a všude pobíhali promočení lidé. Nevýhodou posezení bylo pouze šero a rámus dělaný bouchacíma  sirkama. Jinak zde zavládla takřka domácí pohodová atmosféra. Vína a burčáku byla dost, z náměstí k nám doléhala hudba a školní lavice byly za chvíli přecpané kostmi z kuřat, které jsme ve velkém všichni konzumovali. Karel se projevil jako zkušený obchodník, když zakoupil od neznámého opilce pěkný a funkční mobil za 90,- Kč. Také se ale postaral o narušení pohody, když vytrvale do nekonečna hulákal na Romana : „ Košnár „! Po chvíli tím všechny dokonale otrávil. Naštěstí již působil alkohol, který nás otupil a Karel po nekonečně dlouhé době sám od sebe přestal. Čas v družné zábavě přímo letěl a my se pomalu vydali na nádraží. V davu po cestě se nám ztratil Karel. Milan optimisticky prohlásil, že se staví na kus řeči u kamaráda stánkaře, ať jdeme napřed. Na nádraží již čekal udýchaný Karel, který se přiznal k běhu po celou cestu. Nepamatoval si totiž přesný čas odjezdu vlaku. Milan samozřejmě na nádraží nedorazil. Jízda vlakem kupodivu proběhla celkem bez problémů. Zakončení celé akce se konalo v restauraci Doma. Zde jsme se dlouho nezdrželi a moc toho nezkonzumovali, každý se již těšil do postele. Ani v restauraci jsme se Milana nedočkali. Svou anabázi nám Milan vyprávěl až při dalším setkání. S kamarádem se zapovídal, a tak mu samozřejmě ujely všechny spoje. Nezbylo mu než popíjet u stánku a čekat až kamarád vyprodá všechny zásoby. To se mu nakonec podařilo dlouho po půlnoci ( Milan byl v tu dobu již hodně unavený z rumu a zimy ). Nic nebránilo jejich odjezdu do Prahy, kde Milan přespal a odpoledne se vydal zpět do Ústí nad Labem. Celá akce se opět vydařila a všichni spokojení účastníci se těší na další ročníky. Ukázalo se, že i při nepřízni počasí se solidně zabavíme. O co méně bylo kulturních zážitků, o to více jsme snědli jídla a vypili alkoholických i nealkoholických nápojů.

                                                                                  Zpracoval : VIK

                                                                                  prosinec 2001