Luž

Kdy : 16 – 17.2. 2008

Kde : u Vildy na chalupě

Kdo : Iveta, Dana, Petra, Vilda, Roman, Petr, David, Renďa, Jára, Viktor, Milan

Tato dvoudenní únorová akce se vyšvihla jako největší co se týče počtu účastníků. Odjezd byl stanoven na 8 hod. a sraz jsme měli na parkovišti u pizzerie v Neštěmicích. Oba řidiči ( Petr i David ) byli vcelku dochvilní a tak jsme po natankování a zakoupení pár maličkostí mohli vyrazit směr Česká Kamenice. Tady už nás očekával Vilda a jeho manželka Petra. Chalupa byla vytopená, ale přesto jsme si na zahřátí dali skleničku Járova calvadosu z jeho demižonu. Poseděli jsme, pokecali a okolo 10 hod. vyrazili dvěma auty ( tentokrát řídil Vilda a David ) přes Kytlice a Horní Světlou na parkoviště u chaty Luž. Zde jsme zanechali vozy a vyrazili na nejvyšší vrchol Lužických hor – na LUŽ. Cesta nebyla dlouhá a tak jsme se po slabé hodince mohli kochat výhledem ze 792 metrů n.m. Počasí nám přálo, sice mrzlo, ale vyjasnilo se a výhled byl famózní. Vrcholové foto se trochu protáhlo, neboť fotilo více lidí a tak se skupinka rozdělila. První zmrzlí scházeli z Luže po zelené do Německa, zbytek týmu se zapisoval do vrcholové knihy. Cesta z Luže se ukázala záludná, neboť byla pokrytá ledem a jít se muselo velmi opatrně. Na rozcestí a zároveň hranici Čech a Německa se napojujeme na červenou a míříme ke zřícenině hradu Falkenstein. Tam dorážíme opět cca po hodince, fotíme se a po chvíli překračujeme hranice zpět do rodných Čech. Po chvíli jsem na začátku Dolní Světlé. Volíme kratší variantu a po červené míříme k autům. Trochu překvapivě se po kilometru dostáváme tam, odkud jsem vyšli, tj. na hraniční přechod pod horu Luž. David nás prokleje, Dana vyfotí, i když jsou jakési potíže s bleskem. Ještě že ji Renďa objasnil příčiny jejích trampot s fotoaparátem. Čeká nás poslední kilometr k autům. Parta se opět trhá, loudalové Jára a Iveta zaostávají. Ostatní mají alespoň víc času na rozhlížení se po okolí. Po 9 km a 500 m jsme zpět u vozidel. Zaslouženě se hrneme do chaty na občerstvení. Dáváme si pivo, polévku a klábosíme. Všichni jsou v pohodě, jen Vilda je jak na jehlách. Jako řidič srká pito, zatímco doma na něj čeká sud gambáče. Když zaslechne objednávku palačinek, je rozmrzelý. Nakonec se přeci jen zvedáme a přesunujeme se do Kamenice na odpolední posezení. V chalupě nás vítá Petra, která chystá guláš. Jen Renďa s Danou dali přednost výstupu na Kamenickou rozhlednu. Ostatní tam již byli a pivo a žvanec je lákali víc. Vilda se počal točit kolem sudu a viditelně pookřál. Postupně ( s vypitým pivem ) se rozproudila nevázaná zábava. Nebudu nic detailně popisovat, neboť fotomateriálu je dostatek. Pilo se, kecalo, řvalo, poslouchala se hudba atd. Před půlnocí však většina turistů odpadla a probudila se až okolo 8 hod. ranní. Ihned jsme dostali vydatnou snídani, zkusili kolik zbylo piv v sudu a smáli se tomu, jak jsme předchozí večer řádili. Podívali jsme se ještě na Toulavou kameru, Objektiv a chystali se k odjezdu. Výslužka na cestu v podobě piva v pet láhvi a v demižonu byla originální. Vildu s Petrou musím pochválit za jako vždy výborné zázemí, řidiče za jejich ochotu nás svézt a ostatní za to, že se dobře bavili ( doufám). Jestli to půjde, nebude to poslední akce v těchto končinách.

Milan 18. 2. 2008