Noční Milešovka 2008

Účastníci: Viktor, Milan, Jára, Renda, Zbýňa, Dana

I letos jsme se rozhodli absolvovat noční pochod na Milešovku. Oficiální název akce je Ústí n.L. – Milešovka v noci memoriál Hanky Vocáskové a jedná se již o 43. ročník. My jdeme po čtvrté a někdo z nás v průběhu pochodu cynicky poznamenal: „ a paní Vocásková zase nepřišla “! Tento rok měl jít celou trasu Renda a já, ostatní kamarádi se tradičně připojí v Habrovanech. S Rendou jsme byli na startu u haly UJEP před druhou hodinou a přesně ve 13.55 hod. vyrážíme na pochod. Domluvili jsme se předem, že do toho zkusíme šlápnout a být v Habrovanech dřív než kamarádi. Čas jejich příjezdu autobusem jsme znali, mohli jsme tempo korigovat dle potřeby. Počasí je solidní, nasazujeme vysoké tempo. Sejdeme městem pod Větruši a stoupání k ní nás pěkně prověří. Pak je cesta jen lehce zvlněná. Profilu trasy přizpůsobujeme tempo pochodu. Po známé cestě: Větruše, Milbohov, Suchá, Habrovany pěkně uháníme. U vesničky Suchá trochu bloudíme (nemáme mapu), ale nakonec jdeme správně. Při pozdějším pohledu do mapy zjišťujeme, že jsme neušli žádné metry navíc oproti správné trase. V 16.05 hod. stojíme před krámkem v Habrovanech a občerstvujeme se. Zbytek skupiny přijíždí v 16.15 hod. a jsou trochu překvapeni, kde se tam bereme tak brzo. Hospoda je tradičně zavřená, kamarádi se také občerstvují v prodejně potravin. Lahváč musí stačit. Ovšem pro vylepšení svačiny má Milan ohnivou vodu (nějaká whisky) a Dana domácí pálenku (zřejmě calvados). Po půl páté vyrážíme na další cestu. Tvoříme skupinky, kde se lidé neustále prolínají a sdělují si novinky z různých oblastí našich životů. Po polních cestách jdeme ze začátku ještě za šera, nemusíme svítit. Když je tma již pořádná, šlapeme po silnici takže opět baterky nepotřebujeme. Trasa vede přes Žim, Záhoří a Paškapole. Po překročení silnice E55 jdeme náročnějším terénem do Bílky a již svítit musíme. Na 6 lidí máme 3 baterky, což je dostatečný počet. Konečně je zde Bílka záchytný bod před výstupem na vrchol Milešovky. Bohužel v průběhu pochodu mám telefonát od manželky (míří do nemocnice), dnešní akci již nedokončím. Na návsi u požární nádrže se kamarádi posilňují před výšlapem a já se s nimi loučím. Zbytek akce a zážitky kamarádů při výstupu na Milešovku, jejich sestup a závěr akce popíše zkušený kronikář Milan. Přes Bořislav a Lelov mířím do Žalan. Ve škole kde jsou organizátoři dnešního pochodu a kde je cíl jsem krátce po sedmé hodině večerní a pokouším se domluvit odvoz. Bohužel neúspěšně, autobusy pořadatelů jezdí až v noci. Naštěstí chytám autobus do Teplic, na který mi navazuje vlak až do Krásného Března. Doma jsem něco po osmé večer. Za 5 hodin pochodu jsem ušel 25 km, jsem pořádně uhnanej. Příští rok se asi na noční Milešovku vybodnu. Kompletní pochod jsem absolvoval třikrát a po čtvrté jsem skončil pod vrchol. Další ročníky mě již moc nelákají. Uvidím bude za rok, třeba nabídnu kamarádům plnohodnotnou náhradu a naplánuji něco sám.

sepsal: Vik

12.11.2008

Noční Milešovka 2008 – pokračování

Až na Renďu a Viktora se mi ostatní do Habrovan přesunujeme autobusem, čímž si uspoříme pěkných 12 km. Trochu nás zarazí, že kluci na nás již čekají ( vzhledem k tomu, že jsem celou trasu šel 3x, tak vím, že museli hamtat dost rychle ). Viktor se od nás odpoutal již v Bílce, ostatní pokračují dál. Dojdeme pod úpatí kopce a začínáme stoupat na vrchol. Využívám toho, že jsem relativně čerstvý a trhám peloton. Plíce mají co dělat, nohy taktéž, ale před 7 hod. jsem na vrcholu. Je to rekord. Tak brzo jsme tam ještě nebyli. Hbitě se přesunu do vrcholového bufetu a dávám si polívku. Chvilku po mě dojde Renďa a pak ostatní. Nějak se sesedneme u stolu a občerstvujeme se. Po chvíli vytahujeme razítko našeho oddílu a Zbýňa se ho zkušeně chápe. Jelikož sedíme hned u vchodu, většina příchozích zamíří s papíry na orazítkování k nám. Což je omyl, ale to jim prozrazujeme až když jim Zbýňa dá razítko. Postupně se rozohnil a dává razítko i na záda a na lýtko (kupodivu jen dívkám a ženám). Nedá se nic dělat, Renďa velí k odchodu. Ač neradi se před 20 hod. zvedáme a jdeme. Cesta do Žalan proběhla bez větších potíží a tak jsme před 22 hod. na místě. Bereme si diplomy, popíjíme čaj a odpočíváme. Věru – máme to zapotřebí. Autobusem v půl jedenácté odjíždíme do Ústí, kde se naše parta trhá a každý míří postupně domů. Akce pěkná, ujdeme mezi 16 – 28 km, avšak jak se říká – v nejlepším přestat. Zda půjdeme i v roce 2009 je ve hvězdách.

Milan