Vranov u Stříbra 2013

Konečně. Osmnáctá týdenní akce je tu. Tentokrát v termínu od soboty 18. května do soboty 25 května. Cíl výpravy je přehrada Hracholusky – Vranov u Stříbra. Složení teamu následující : Jára, Zbýňa, Viktor, David, Milan.

Sobota 18.5.

Sraz letošní dovolené se domluvil na 8 hod. u čerpací stanice Agip. Zde do Davidova užitkového vozu nastupuje Milan a posléze i Viktor. V autě je již složen nafukovací člun, pádla a něco piv + třicet vajíček. Pro Járu jedeme domů, neb s sebou táhne basu českého piva Pilsner Urquell z Německa – od Vietnamce. Nastoupíme a jedeme do Jenčic, kde nabíráme posledního člena teamu – Zbýňu. Jeho rodiče nedají, že musíme na kafe. Asi chtějí vědět, s kým jede jejich nezdárný synáček na dovolenou. Jsou však falešně upokojeni a Zbýňu s námi pouští. Počasí je zamračené, rozpršelo se. Naším dalším cílem je město chmele – Žatec. Nálada ve voze je výtečná, jako vždy na začátku dovolené. Vtípky atpod. V Žatci vystupujeme u Lidlu, déšť se uklidnil. Jdeme směrem k Muzeu Chmele, které zvenčí okukujeme, ale nakonec se rozhodujeme dovnitř nejít a pokračovat v původním plánu a tím je park zámku Krásný Dvůr. Po zhruba 30 min. k němu dojíždíme a dáme se do korzování parkem. Po dešti je však park nechutně rozbahněn. Po shlédnutí pár zajímavostí ( staré torzo mocného dubu, pár zajímavých altánů ), se po modré značce vracíme obloukem zpět. Cestou se stavíme před samotným zámkem, kde v jeho kavárně odpočíváme. Lahvové pivo a krémová žampionová polévka v nás mizí. Dalším bodem trasy jsou Blšany, kde míníme poobědvat. Leč zlý duch podnikatele Chvalovského zde asi zaúřadoval, neboť objednané nefiltrované pivo Krušovice bylo obzvláště ohavné. No nic, pokračujeme. Přes Jesenici, Plasy a Kaznějov se dostáváme na okraj Plzně, kde v místním Globusu kupujeme zásoby na naše opulentní snídaně. Trochu zmatek, ale nakonec každý dostane co chtěl. Paní z chaty již volá, kde se couráme a tak nasedáme a hurá do Vranova. Díky mapám chatu nacházíme snadno. Vítáme se s paní majitelkou, dostáváme instrukce a již je chata naše. Dřevěná, patrová, u lesa, asi 700 m od vesnice. Co víc si přát. Vybalujeme si a plníme lednici. Přípitek následuje vzápětí. Po usazení se v chatě je rozhodnuto se trochu porozhlédnout po okolí. K řece je to padák dolů lesem a voda je dost špinavá. S člunem si to teda rozmyslíme. Vracíme se do vesnice, procházíme jí a míříme do nedalekého kempu. Cestou meleme co nám slina na jazyk přinese, všelijaké historky a zážitky z poslední doby. Poučné. V kempu je fajn, volné místo u stánku a výborné plzeňské ve skle za 25 Kč. Usedáme, konzumujeme. Po nějaké době se zvedáme, musíme navštívit i hospodu ve vsi. I zde je to solidní, pár chuťovek k pivu ( např. bramboráčky, či 2 palačinky se zmrzlinou a šlehačkou za 25 ká čé ). Něco okolo 23 hod se zvedáme a míříme na chatu, kde si pouštíme první z řady dílů kultovního Majora Zemana ( Leopold Fanta ). Připíjíme na zdar dovolené a kecáme. Spát se šlo postupně, jak kdo odpadnul.

Dnes 10 km

Neděle 19.5.

Jako vždy, i letos bylo první vstávání,vzhledem k předchozí bujaré pijatice, poněkud těžší. Neusnadnil nám to ani vlak, který odjížděl v nekřesťanských 8.52 hod. z vranovského nádraží. Ale Viktor nás nemilosrdně vytáhl z pelechu ( což činil celou dovolenou ). Zmátoříme se, pár odvážlivců se i osprchuje ve sprše v přízemí chajdy. Ještěže už se k získání teplé vody nemusí topit dřevem v kamnech. To by se, počítám, nevykoupal nikdo. Buď jak buď, v 8.45 jsme na stanici vlaku. Usedáme a kupujeme si lístek do vsi Plešnice. Zde se po výstupu trapně zamotáme a až po chvíli, najdeme správný směr. Budiž útěchou, že mapa nově zakoupena pro tuto expedici, vykazovala množství chyb a nepřesností. V prvním penzionu nám po dotazu na pivo sdělili, že nikoli, neb povlékají peřiny. Tak tedy na sucho. Míříme ke zřícenině hradu Buben. Ten po menším zaváhání nalézáme a na nádvoří nacházíme rozespalou trojici, kterou v 10 hod. zjevně budíme. Dívku a dva mladé muže. Nejistě zdraví a prosí o oheň. Zkušeným okem registrujeme spacáky a vypitou láhev. Spali tu prý od včera. Ty jí dali do kožichu, pravil kdosi znalecky. My máme starost jen jednu, dojít na molo k přehradě Hracholusky, odkud odjíždí ve 13.30 hod. parník do Butova. Chvíli do kopce, pak padák dolů a jsme skoro na místě. Procházíme zajímavou loukou, kde si každý vyseká trochu trávy, která je po pás a pak se opaluje. Cca 800 m od vody. I partička mužů s motyčkami, kteří revitalizovali 40 let zarostlé hřiště na nohejbal byla zajímavá. Konečně vidíme přehradu. Voda, skály, kemp, restaurace. A ne jedna. Zasloužíme si chvilku odpočinout a tak prý se na jedno zastavíme. Chyba. Už jsme se neodlepili. Teda krom Viktora a Davida, kteří šli proslídit okolí. Plzeň chutnala a čas plynul lahodně, bylo stále co pozorovat. Než jsme se nadáli, bylo po 13 hod. a nastal čas přesunu na parník. Cestou nás bavil Viktor s Davidem historkami o popleteném pinglovi ( „ale kofolu mám jenom točenou, ja“ ? ). Na parníku maďarské výroby se usadíme a vypadá to, že jsme krom posádky jediní Češi. Otevřel se i lodní bufet a vypluli jsme. Plavba trvala přes hodinu a kromě pěkných výhledů na přírodu kol dokola nás pobavil nebožák, který byl, zřejmě za úplatu, svolný převléci se za parodii vodníka a mávat na nás ze břehu sítí. Kolik a co mu za to dávají, jsme se nedozvěděli. Jsme v Butově. Všichni se hrnou na břeh, ostatní se za 30 min vrací zpět do Hracholusek, jen naše parta jde pěšky na chatu. Dáváme ještě jedno poslední a sondujeme u jednoho místního kluka, zda má loď a je ochoten nás převézt a tím nám cestu razantně zkrátit. Loď prý nemá, pouze kolečko. Vypadá to, že Jára by souhlasil i s kolečkem, ale to zavrhujeme, jsme přeci turisti. Jde se. Vypadá to, že část výpravy není zcela v kondici, ale nakonec se do chaty nějak dovlečeme. Na 19 hod. nám včera Jára zamluvil ve Vranovské hospodě večeři, tak se dáváme do kupy a před 19 hod. vyrážíme. V hospodě není tak plno jako včera a tak můžeme pohodlně zasednout a dát si řízek se salátem. Někdo má žravou a sype do sebe i další chody, ale zhruba ve 21 hod. končíme a přesouváme se na chatu na další díl oblíbeného Majora ( Arnold Hackel ) a něco chlazeného z lednice. Dobrou noc.

Dnes 14 km

Pondělí 20. 5 .

Ani dnes se nevstávalo jako kdysi do průvodu. Hlavně množství „kilometrů“ bylo znát. Nakonec se sebereme a v 8.50 už opět stojíme připraveni na vlak. Dnes jedeme až do Plzně, kde přesedáme. Máme čas a tak se chlapi přesunou do nádražního bufetu, kde obdivují šikovné prodavačky. Milan jde zatím okouknout odjezdy vlaků a koupit si kávu. Jede nám to ze 4V, směr Starý Plzenec. Ve vlaku se uvelebíme a po cca 15 minutách vystupujeme. Z nádraží jdeme okolo výrobní haly firmy Bohemia sekt ( mňam ). Na náměstí se zorientujeme a jelikož je čas oběda, jdeme se posadit na chvíli do restaurace. Milan jde do řeznictví, kde zapomíná šunku a řezník za ním běží až na křižovatku. Dobrý člověk ještě žije. Máme naplánovaný okruh kol Plzence a tak s chutí na něj. Hned zkraje se cesta zvedá až k rotundě z 10 stol., což je jedna z nejstarších památek v kraji. Pak nás cesta prožene lesem a krajem města začne stoupat ke hradu Radyně. Zde nás při odpočinku pobaví koncert pro dva křovinořezy a čtyři ruce. Na Radyni je to do pěkného kopce. Zřícenina s famózní vyhlídkou je samozřejmě zavřená. No nic. Kvapem dolů a na vlak do Plzně. Pa.., pardon restaurace Na parkánu nás čeká. Je to jedna z kultovních plzeňských hospod. Jelikož je pondělí, sedáme si vcelku v pohodě. Nefiltrovaný Prazdroj je také jiná třída, než ta močka v Blšanech. Klábosíme, taháme staré historky. Je na co vzpomínat. Řádně propečené koleno přistálo na stole. Ale čas je neúprosný. Kmitáme na vlak. Zpátky to bereme přes Stříbro – přestupujeme. Těsně před 21 hod. jsme ve Vranově, hospoda se bude zavírat. Na Járův pokyn se přeci jen jdeme podívat dovnitř a neprohloupíme. Pivo dostaneme a pan hostinský má zpívavou. Vytáhne kytaru a s pár místními si zabékáme a domů dorazíme až před 23 hod. Přesto proběhla TV a Major ( Hanka Bízová ).

Dnes 16 km

Úterý 21. 5.

Konečně si přispíme. Dnes bude autovýlet a tudíž nemusíme vstávat na vlak, čehož většina zúčastněných s chutí využívá. Máme dnes čas i na pořádnou snídani a tak chystám smaženici z 18 vajec. Leč jako na potvoru došel plyn v bombě. Sakra. Pojíme tedy skromněji a autem se přesuneme do města Stříbra. Jde o město, kde chrabře sloužil rotný Viktor, ovšem kdysi v šeru minulého tisíciletí. Dnes zbyl z kasáren jen retro nápis DUKLA. Parkujeme u supermarketu PM a jdeme směr centrum. Ihned registrujeme, že ve městě je poněkud tmavo. V centru se chvíli bezprizorně motáme, až Viktor zaregistruje nápis Infocentrum. Je v budově místního muzea, kde vyzpovídáme pracovnici tohoto stánku. Minipivovar u Rybiček, na který se Viktor tak těšil je v pánu. Co teď ? Jára si zálibně prohlíží Vltavíny. Tak se půjdeme najíst. Jídelna Kalich přímo na náměstí je k tomu jako stvořená. Rychlé odbavení a solidní ceny jsou zárukou kvalitního oběda. Po jídle se vydáme částí naučné stezky, neb Stříbro bývalo městem hornickým. Štola je dnes zavřená, přesto byla stezka zajímavá. Vracíme se na náměstí a přes poledník k autu. Přemístíme se do Kladrub. Tady máme v plánu navštívit starobylý klášter založený knížetem Vladislavem I., který je zde i pochován. Aby to nebyl jen kousek po silnici, děláme si cestu těžší a delší lesem. Opět bahno. Na jednom odpočívadle nám zanechal svůj vzkaz i Fantomas. „Byl jsem tady, přijdu zas, připrav …., Fantomas. V naší situaci nás to povzbudilo a do kláštera jsme se i v dešti dohrabali. Usedáme v klášterní restauraci, což je však maskovaná putyka. David si objednal brutálně přesolený řízek a Zbýňa bere něco vína a medoviny ( z medu ) domů. Musím nás pochválit, že to opravdu dovezl a žádný darebák mu to nevypil. V prodejně suvenýrů nás Viktor pozval na trio originálních, celkem silných likérů na okoštování. Klášter působí impozantně i zanedbaně zároveň. „Je to verbež“, lakonicky to shrnul David. K autu to je po silnici coby kamenem dohodil a cestou jen obdivujeme hromady zbytečností, postavených za peníze EU, na čemž si jistě někdo nahrabal. Konečně u auta. Cestou ještě proběhla debata o biřmování s otevřeným koncem. David nás nalákal na camp a jeho hospůdku U lišáka, jehož reklamu viděl v TV a tak se jede. Situace na místě je tristní, hospoda je zavřena, kemp nic moc. Naštěstí je otevřená putyka vedle, usedáme tedy tam. Baví nás jen objednávky Němce vedle nás. Chce dvojitého Johnyho W. Takže tupl, ja ? A už to jede. Cestou zpět se na skok stavíme v naší vranovské hospodě, ale pak už opět na barák a na Zemana ( White Line – ale rvát se uměl ).

Dnes 12 km

Středa 22.5.2013

Naše dovolená se překulila do druhé poloviny, zbytek pobytu v chalupě ve Vranově u Stříbra zaznamenám do kroniky já. Z kamarádů se nikdo kronikářského pera jako vždy nechtěl chopit, zůstalo to tedy tradičně na mě a na Milanovi. Ranní vstávání je stejné jako předchozí dny. Někdo vstává sám, některé spáče musíme z pelechu tahat. Ovšem nedá se nic dělat, vlak nepočká. Dnes máme v plánu další okruh nedaleko Plzně. Pohled z okna nás netěší, vypadá to na další dešťovými přeháňkami zpestřený výšlap. Po snídani zvané co lednička dala, jdeme na nádraží a odjíždíme stejným vlakem v 8:52 na Plzeň jako při předchozích akcích. Cesta uteče dobře, na hlavním nádraží po osvěžení v Kantýně MMX přestupujeme na vlak směr Rokycany. Po krátké jízdě vystupujeme ve Šťáhlavech. Jako tradičně se na nádraží trochu motáme, než trefíme správný směr a po modré turistické značce jdeme vzrostlou alejí k nedalekému zámku Kozel. Je všední den, až na pár důchodkyň nikoho nepotkáváme. Zanedlouho přicházíme k areálu zámku a než se podíváme dovnitř, jdeme na jedno do zdejší restaurace. Vypadá to, že jsme dnes první zákazníci. Hovorný majitel se s námi dává do řeči a nabízí nám jako zpestření střelbu z paintballové pušky na terče. Až na „pacifistu“ Milana si to všichni jdeme vyzkoušet. Střelba nám všem jde solidně, i nevoják Jára střílí jako zkušený odstřelovač. Po návratu do restaurace si dáváme ještě jedno pivko a Milan jde zatím na průzkum zámeckého parku. My ostatní ho za chvíli následujeme. Do zámku se nikomu nechce, jeho návštěvu tedy vynecháme. Bohužel se rozpršelo vydatněji, takže se pouze krátce podíváme po parku a pak raději míříme do lesa pod stromy. Po červené turistické značce jdeme zpět do Šťáhlav. Jdeme svižně, déšť nás popohání. Naštěstí není hustý a netrvá dlouho. Ujdeme několik kilometrů a jsme zpět ve městečku Úspěšně nacházíme místní minipivovar Radouš. Areál není nijak honosný (dvorek s pár lavičkami a v garáži či kůlně minipivovar), sem zřejmě dotace z EU nedorazily. Při pohledu na pánské záchodky by i zkušený hygienik ztratil řeč. Ovšem pivo bylo chutné. Rozhovor s pánem, který pivo vaří i obsluhuje hosty, byl též zajímavý a jako bonus jsme si prohlédli i varnu. V minipivovaru se nevaří, jdeme o dům dál. V nedaleké restauraci utišíme hlad, a protože se čas odjezdu vlaku blíží, přesouváme se na nádraží. Vlakem, který jede včas, se přesouváme do Plzně. Na nádraží v Plzni se dělíme na dvě party. Jára, Milan a Zbýňa jdou rovnou do restaurace Na parkánu a já s Davidem jdeme ochutnat pivo do restaurace Klub malých pivovarů. Já ochutnám dva solidní speciály a David jedno malé pivo, které mu vůbec nechutná. Už nejen při výběru jídel má bratr smůlu. Po kratším posezení míříme za ostatními na nefiltrovanou Plzeň. V restauraci se dlouho nezdržíme a jdeme na nádraží, odkud jedeme do Vranova. Zde následuje krátké posezení v místní hospodě a odchod na chalupu. Závěr dne končí buď u televize, nebo u knihy. I přes nepřízeň počasí jsme dnes našlapali solidních 10 kilometrů a viděli dost zajímavého.

Čtvrtek 23.5.2013

Dnes se koná opět výlet autem, nemusíme tedy pospíchat na ranní vlak. Kamarádi spáči jsou spokojeni, že si trochu přispí. Navíc už některé nejmenované účastníky dovolené zmáhá počet našlapaných kilometrů a množství vypitých piv. Nemáme naplánováno moc kilometrů a na odpolední kuželky též moc zájemců nezlákám, takže je dnes vlastně další odpočinkový den. Po snídani se tedy nasáčkujeme do auta a vyrážíme vstříc dnešním dobrodružstvím. Do Konstantinových lázní to není daleko, zanedlouho parkujeme v centru obce a rozhlížíme se po okolí. První cesta míří tradičně do infocentra, kde čerpáme detailní informace o všem důležitém. Počasí zatím přeje, neprší, takže se vydáváme na naučnou stezku zvanou Hradišťský vrch. Jedná se o Halštatské hradiště ze starší doby bronzové (cca 9 st. před n. l.) o rozloze 50 ha, které obklopoval val 3700 metrů dlouhý s 5 branami. Celou jeho západní stranu bohužel zlikvidoval lom čediče, který ukončil těžbu v roce 1997. I tak se jedná o pěkný a zajímavý okruh. Kluci trochu reptaj, neb je terén dost členitý, ovšem uklidňuje je skutečnost, že naučná stezka není dlouhá. Po absolvování okruhu se vydáváme na prohlídku lázní, které jsou poměrně malé, a panuje zde klid. Malou kolonádou jdeme k Prusíkovu pramenu, který někteří odvážlivci ochutnávají. Procházíme se upraveným parkem a moc lázeňských hostů nepotkáváme. I když je to tady malé, trochu se motáme, než nacházíme správnou cestu do centra. K občerstvení volíme restauraci U Krkovičky. Někdo se nají, další si z nabídky jídel nevyberou. Domlouváme se, že se po cestě zastavíme na druhé občerstvení v malé vesnici před Stříbrem, kde nás zaujal motorest. Odjíždíme a v Těchlovicích zastavujeme před motorestem U Rumcajse. Všichni strávníci až na Davida jsou spokojeni. David si dává kulajdu a je nemile překvapen, že je s koprem a langoš též není zrovna kvalitní. Prostě klasika David a jeho výběry jídel. Už se mu ani moc nesmějeme. Pokračujeme dál. Ve Stříbře nakupujeme proviant na večeři a jdeme na místní kuželnu. Kamarádi se na hraní necítí, takže mi jen dělají obecenstvo. Já si solidně zatrénuji na padavých drahách. Kromě mě, hrají jen vedle na dvou drahách bowling nějaké děti. Co tak letmo sleduji, moc jim to nejde. Nehraji dlouho, aby kamarádi nečekali. Po malém osvěžení se vracíme na chalupu, kde Milan připravuje chutnou večeři. Následuje odpočinek a plánování dalšího dne. Dnes jsme našlapali jen 8 kilometrů a já se protáhl při sportování.

Pátek 24.5.2013

Dnešní ráno si zase musíme přivstat (kluci mají radost), protože jedeme na výlet vlakem. Tentokrát pojedeme na druhou stranu, konkrétně do Mariánských lázní a Chodové Plané. Na nádraží jsme včas, vlak jede přesně, začátek akce se daří. Cesta je delší, kdo chce, může podřimovat a nabírat síly na výšlap. Přeci jen konec dovolené se blíží a na některých kamarádech je vidět, jak jim ubývají síly. Dnes nás ovšem nečeká nic náročného. Po příjezdu se na nádraží v Mariánských lázních zorientujeme a míříme do centra, odkud nás čeká výšlap na rozhlednu. V hlavní tepně města, po které jdeme, je to samý obchod či kavárna, jsme rádi, že zanedlouho míříme parkem a poté lesem na rozhlednu. Výstup není ani dlouhý, ani náročný. Po kratším zadýchání jsme nahoře. Rozhledna se jmenuje podle vrchu, na kterém stojí Hamelika. Byla postavena v roce 1876 jako romantická ruina hradu. Jedná se o kamennou věž měřící 20 metrů s vyhlídkovým ochozem, na který vede 100 schodů. Výhled je omezen vzrostlými stromy, ale něco vidět je. Po prohlídce okolí se vydáváme na zpáteční cestu. Dole ve městě se jdeme podívat na kolonádu a zpívající fontánu. Kolonáda je pěkná a fontána má přestávku, takže jí zpívat neuslyšíme. Kdo má chuť, ochutnává některý z léčivých pramenů. Poté již hledáme vhodnou restauraci na občerstvení. Po delším putování vybíráme Švejk restaurant. Sníme jídla a hodnotíme je. Já s Milanem dobrý a Zbýňa s Járou se připojují k Davidovi se smůlou při výběru. Jejich česnečka je prý kyselá. David tradičně nadává, jeho dražší špíz je samá cibule, chybí špek a maso prý též nestojí za moc. Pokračujeme na nádraží a přesouváme se do Chodové Plané. Zde absolvujeme poměrně dlouhou cestu z nádraží do centra obce, prohlížíme si opravený pivovar Chodovar (jen zvenku), nakukujeme do jejich vzorkové prodejny a jdeme si sednout do zajímavé restaurace umístěné ve skále. Posezení je netradiční a zajímavé, nefiltrovaný Chodovar všem chutná. Bohužel vše příjemné jednou končí, nastává čas odchodu. Vracíme se na nádraží a jedeme do Vranova na chalupu. Stavíme se na jedno v místní restauraci a poté jdeme odpočívat k pořádně roztopeným kamnům. Na dnešním výšlapu jsme ušli 14 kilometrů a počasí celkem přálo. Byla sice zima, ale nepršelo.

Sobota 25.5.2013

Je sobota, nejhorší den letošní dovolené. Čas návratu. Předání chalupy paní domácí je domluveno na desátou hodinu. Balíme si bágly, uklízíme (některé nejmenované kamarády musím do úklidu trochu honit), nakládáme zavazadla do auta. Snídaně je chudá, dojídáme zbytky z lednice. Po předání chaty máme v plánu se nasvačit ve Stříbře. Úklid stíháme včas a čekáme na příjezd majitelů. Ti přijíždějí přesně na desátou. Předání je rychlé, nic jsme nerozbili, úklid byl dostatečný. Chvíli si popovídáme, loučíme se a odjíždíme. První zastávka je ve Stříbře, kde se nasvačíme a kde se snaží Zbýňa a Jára neúspěšně nakoupit poslední suvenýry (informačka v muzeu, kde je měli vyhlédnuté má zavřeno). Pokračujeme dál, počasí je stále horší. Po úzkých silničkách přijíždíme do vesničky Chýše, která je zajímavá zámkem s minipivovarem. Protože silně prší, vynecháváme prohlídku parku a okolí zámku a jdeme rovnou do restaurace. Zde je dost plno, takže na jídlo a pití čekáme. Ovšem zas tolik nám to nevadí, v příjemném prostředí se sedí dobře. Po občerstvení se vydáváme na další cestu. Měli jsme naplánovanou zastávku v Kryrech s výšlapem na místní zajímavou rozhlednu. Bohužel počasí nám nepřeje, takže měníme plány a míříme rovnou domů. David nás obětavě rozváží, kam si řekneme. Jako první nás opouští Zbýňa v Jenčicích, Milan vystupuje v centru Ústí nad Labem. Járu a mě David veze až před barák. Dnes jsme při nepřízni počasí našlapali jen pár set metrů, takže si do statistiky žádné kilometry nezapočítáme. I dnešní závěrečný den se v rámci možností vydařil.

Malé závěreční vyhodnocení

Skončila dovolená s pořadovým číslem 18. Po loňské dobré zkušenosti s květnovým termínem, jsme i letos vyjeli v květnu. Počasí bohužel ideální nebylo, ale ještě ušlo. Ubytování bylo solidní, i prudké ochlazení jsme v chalupě přežili ve zdraví. Žádný nováček s námi nejel, sestava se skládala ze zkušených veteránů. Našlapali jsme 84 kilometrů a to měl Zbýňa problémy s kolenem (ty měl ovšem již před dovolenou). Před odjezdem na další dovolené by měli účastníci zapracovat na kondici a zkusit vyléčit zdravotní neduhy. Šlapalo by se nám na výletech určitě lépe. Bohužel jsme z důvodu nepřízně počasí nemohli vyzkoušet člun, který zajistil David. Mohlo to být zajímavé zpestření. Jako každý rok na tomto místě chválím Davida za zajištění auta a jeho řízení. Všichni účastníci mají též pochvalu za přístup, díky němuž proběhl pobyt ve Vranově pohodově. Očekávám od kamarádů připomínky a návrhy na vylepšení čehokoli na dovolených do příštích let. Uvidíme, kam vyrazíme příští rok, zajímavý tip již máme. Jsem i zvědav, kolik se nás na startu sejde. Mějte se všichni co nejlépe a na nějaké další oddílové akci ahoj.

Sepsali: sobota – úterý Milan

středa – sobota Vik (4.6.2013)