Libochovice – Brozany nad Ohří

Účastníci: Viktor, Martin II., Pavla

V sobotu 27.7.2013 se uskutečnil pravý letní výšlap. Naplánovaná trasa Libochovice – Brozany nad Ohří byla delší (cca 18 km), ale vedla po rovině, takže se nemělo jednat o nic náročného. Meteorologové ovšem již několik dní předem strašili vysokými teplotami a náhodou měli pravdu. Tropické teploty se tedy staly skutečností a ztížily plánovanou akci. Ani na okamžik jsem ale neuvažoval o zrušení výšlapu. V historii oddílu se žádná akce nezrušila kvůli nízkým teplotám, nezrušíme jí tedy ani kvůli teplotám vysokým. S ohledem na dobu dovolených a dosti teplé počasí jsem neočekával velkou účast kamarádů. Ve vlaku jsme se nakonec sešli jen tři. Po přestupu v Lovosicích jsme vystoupili v cílové zastávce v Libochovicích. Bylo před půl devátou ráno a zatím příjemné teplo. Přesunujeme se do centra, kde se napojujeme na červenou turistickou značku, která nás dnes bude provázet celý den. Vidíme otevřenou cukrárnu, ale raději využijeme toho, že ještě není pařák a rovnou vyrážíme do terénu. Přecházíme most a noříme se do přírodního parku Dolní Poohří. Malá Ohře, kolem které vede první část trasy, je spíše potůček. Nynější sucho mu též nesvědčí. Jdeme lesem ve stínu, problémem se ukazují hordy komárů, které se do nás s chutí zakusují. Šlapeme rychle a musí na nás být zajímavý pohled, neboť se různě vrtíme a oháníme po těch malých bestiích. Procházíme kolem první vesnice Kostelce nad Ohří, kterou tvoří jen několik domů. Hospodu zde nemají, nezastavujeme se. Teplota stále stoupá, již se těšíme na občerstvení, s kterým počítáme v Budyni. Okolní lužní lesy jsou zajímavé, místní komáři ne. Krátce zastavujeme jen na napití se z vlastních zásob a Martin s Pavlou ochutnávají mladou kukuřici z pole. Prý je dobrá. Opět do toho šlápneme a již nás vítají první domy Budyně nad Ohří.Při příchodu do centra obce hledáme restauraci. Dá nám to docela zabrat, některé jsou zavřené a do jednoho z pajzlů jen nakoukneme. Nakonec se usadíme v restauraci U mlýna. Pivo mají solidní (Louny), polévku též. Mají dokonce Music box. Když ho Martin vidí, hned ožije. Má ale smůlu, dle prohlášení obsluhy ho v době obědů nepouštějí. Musel by vydržet tak do 16:00 hod., což se Martinovi nechce. Po kratším odpočinku a občerstvení se zvedáme a pokračujeme v té výhni dál. Cesta podél Ohře celkem utíká, zanedlouho jsme v další vísce, tentokráte V Břežanech nad Ohří. Neušli jsme toho moc, ale když vidíme otevřenou hospodu, neodoláme a jdeme se občerstvit. Dáváme jen jedno a pokračujeme. Již nás netrápí komáři, ale pouze vedro. Tentokrát ujdeme kilometrů více, než nás pohltí další restaurace v Hostěnicích. Má zajímavý název: Šenk u výčepního Jirky Pitíčka. Dlouho neposedíme, po doplnění tekutin pokračujeme dál. Čeká nás závěrečný pochod do cíle. Překvapivě jsme i v tom vedru celkem v pohodě. Urazíme posledních pár kilometrů a jsme v Brozanech nad Ohří. Protože jsme šli svižně (i díky komárům), máme dobrý čas. Odpočíváme v hospodě Na růžku a plánujeme co dál. Do odjezdu autobusu máme spoustu času a jen sedět u piva se nám nechce, proto si pochod trochu prodloužíme. Míříme do místního kempu. Cestu nacházíme, ukazují nám jí cedule ještě předrevoluční. Také v kempu se tak trochu zastavil čas. Motorest je zavřený, naštěstí funguje Občerstvení a má pivo i nanuky. V areálu kempu je pár hostů a u malého rybníka horda našich tmavších spoluobčanů. Vykoupeme se, občerstvíme se a hurá zpět do obce. Chvíli si počkáme na autobusové zastávce, naštěstí jede autobus včas. Vystupujeme v Bohušovicích nad Ohří, odkud nám hned jede vlak. Ve vlaku odpočíváme a hodnotíme dnešní akci. Já vystupuji v Ústí nad Labem, Martin s Pavlou pokračují do Děčína. Máme za sebou zajímavou, ale náročnou oddílovou akci, která se vydařila. Přežili jsme ve zdraví vedro i komáry (pár štípanců máme na památku) a viděli jsme další zajímavý kout našeho kraje. Ukázalo se, že tropické teploty nejsou zrovna ideální na turistiku, ale občas je dobrá i takováto akce. Alespoň víme, že něco vydržíme. Pro pamětníky bych rád uvedl, že památná akce Sedlo 2010 (též bylo pekelné vedro), byla náročnější. Dnes jsme ušli 19 kilometrů, což řadí tuto akci k těm delším. Mějte se všichni co nejlépe, užívejte léto a na nějaké další akci na viděnou.

Sepsal: Vik

31.7.2013