Malešov  -  Kutná Hora

Letošní poslední letní výlet ( dle kalendáře ), byl naplánovaný do okolí města Kutná Hora. Vyjížděli jsme časně, odjezd byl 21. září v 6.47 hod. ze západního nádraží v Ústí, přičemž David přistoupil v Litoměřicích. Jelo nás celkem šest. David, Jára, Viktor, Pavla, Ivetka a Milan. Vlak byl poloprázdný, což nám vyhovovalo. V klidu jsme se nasvačili, napili a po půl deváté přestupovali v Kolíně. Na přestupy bylo celkově málo času. Sedneme si a za 10 minut přestupujeme v Kutné Hoře. Tentokrát na vlak směr Žďár n. Sázavou. Vystupujeme čtvrtou zastávku v obci Malešov ( bitva u Malešova – Jan Žižka ). Hospoda je zavřená, vezmeme zavděk krámkem, kde si koupíme startovací pivo, které vypijeme v parčíku u pomníku padlým. Láhve srovnáme jak vojáky do řady a za větru a zatažené oblohy se ubíráme polní cestou do údolí říčky Vrchlice, kde se nám to začíná líbit víc. Skály, říčka, chaty, jak někde na Sázavě. Kluci si pohráli se slepýšem a žábou ( a pustili je zpět do přírody ). Po slabé hodince dojdeme k tzv. Velkému rybníku, kde sedí pár rybářů a čučí do vody. Hned u břehu je hospoda, otevírají za 5 min., majitelka prý jela pro čerstvé pečivo, bude dršťková. Leč ani po 20 min. nikdo neotevírá, tak jen shlédneme vytažení kapra z rybníka, nakrmíme kachnu a po červené značce jdeme dál. Tentokrát šlapeme okolo starých, již dávno rozpadlých mlýnů – a že jich bylo. Poslední ještě stojí, ale svému účelu už taky neslouží. Mineme starou zrušenou fabriku a v dálce už vidíme věže chrámu sv. Barbory. Podél říčky a železnice jdeme směrem do centra města. Cestou vidíme i ve skále vytesanou plastiku básníka Jaroslava Vrchlického. Menší kopec a jsme v centru. Chvilku vydychneme u Muzea stříbra a podél Jezuitské koleje se blížíme ku chrámu sv. Barbory, kterou obejdeme, někteří s burčákem v ruce. Máme hlad a chceme jít do pivovaru Dačický, kde však není místo, vše rezervováno. Co se dá dělat. Končíme v restauraci u Hrnčíře. Jídlo průměr, obsluhující číšník, no… Po hodince se zvedáme a couráme po městě. Navštívíme Antikvariát, podíváme se do Vlašského dvora ( bývalá královská mincovna ) a hledáme cukrárnu. Nakonec kotvíme na náměstí, kde si dáme konečně kafe, někdo i kus dortu, jiný kousíček koláče. Pak se zvedáme a po návštěvě infocentru míříme k vlaku. Není daleko, času je dost, tak ještě na chvilku na Růžek. Nahuleno, sekanou neměli, ale jinak to šlo. I témata hovoru byla zajímavá. U vlaku už čekala pestrá společnost. Dost turistů ze zahraničí, mnozí ze země vycházejícího slunce. Asi sraz příznivců politické strany Úsvit přímé demokracie. A všichni hurá do vlaku. S podivem si nás šest sedlo. Jen na chvilku, neboť v Kutné Hoře hl. nádr. zase přestupujeme a ještě jednou v Kolíně. Při přestupu David důchodkyně vlídně nabádá k rychlejšímu vystupování. Ani nedostal holí přes hlavu – divné. Z Kolína nás čekal přesun cca 2 hodiny až do Ústí. David opět vystoupil v Litoměřicích, místo něj tlupa lidí vracejících se z Vinobraní. V Ústí jsme po 19 hod. a jdeme vše vyhodnotit na Rychtu, kde horko těžko seženeme stůl. Semleli jsme kde co a v půl desáté se vydali na cestu k domovu. Dnešní pohodový výlet měřil pouze 11 km, což zřejmě odradilo naše kamarády, kteří jsou zvyklí na větší kilometrovou nálož a už se těší na další výlety, které budou samozřejmě kilometrově výživnější.

22. 9. Milan