Zimní okolí Varty

     Jelikož se počasí začalo tvářit konečně trochu jako zima, rozhodli jsem se toho využít ke kratšímu polodennímu výletu do okolí Ústí nad Labem. Sraz byl naplánovaný na sobotu 26 ledna ve 13 hod. před hlavním nádraží v Ústí.  Přišel : David, Viktor, Roman, Pavla, Věra, Martin I., Martin II. a na Střekově se připojil Milan. Od zastávky Kamenný vrch –škola, kam se výprava přesunula MHD se šlo po žluté turistické značce směrem na Olšinky. Cestou odhadujeme jak dopadne duel v přímé volbě prezidenta, ale probíráme i normální, pro nás důležitější věci. Nejsme žádní fanatici. V Olšinkách se napojujeme na modrou značku a cesta se začíná zvedat. Je vcelku chladno 6 stupňů pod nulou, nesněží. Do kopce se jde ztuha, ale nestěžujeme si a občerstvujeme se z vlastních zásob tekutin. Martin II. – ale vlastně i I. odmítají dopink od Rudolfa Jelínka a spoléhají na vlastní síly. Ostatní jsou mazanější. Po nějaké době se dostáváme do osady Budov, kde se někteří zvědavci jdou podívat na vodopád ( nic moc ), zbytek obdivuje kapličku na návsi, kde činíme i zimní propagační foto. Ovšem místo ježíška je na fotce láhev slivovice. Odpočineme si a jde se dál. Cestou obdivujeme beranici Romana, jež vypadá, jako by ji zakoupil roku 1992 od pražských „čepičářů“, či ji sehnal na hlavní třídě v Kyjevě. Ve vsi Březí obhlížíme netradiční dům s jakousi věžičkou místo střechy. No jo, umělci a akademičtí. Vykračujeme si zvesela, tolik kilometrů už před sebou nemáme. Na zříceninu hradu Varta se nám nechce ( je to mimo trasu a opravdu je to jen pár šutrů – vhodné pro fajnšmekry ) a spokojíme se jen s líčením Viktora, jak to tu před lety v létě hledali. Jsou zde sice nějaké potíže s chodidly, ty však přemůžeme a postupně sestupujeme do Vítova ( takové satelitní mikroměstečko ), potažmo do Velkého Března. Zde hned zkraje nás upoutá vývěsní štít hostince, ale štěkot psa a zhasnuté místnosti nás od tohoto místa odradí. Pokračujeme dál. Taktéž odmítáme návštěvu restaurace se zajímavým názvem Adonis. (Adónis v bájích symbolizoval koloběh života přírody, počátek na jaře a uhynutí na podzim. Jeho svátky byly slaveny v prvním dnu s nářkem žen nad jeho smrtí, druhý den oslava jeho návratu do života – to mi připomíná sobotní návrat z restaurace a nedělní procitnutí ). Nakonec končíme v osvědčené restauraci Tivoli. Zde Romana, který řídí a tudíž nemůže žízni na pivo popustit svou uzdu, rozčílí nápis, že kohoutkovou vodu nepodávají. Jelikož vím o jeho vášni k vodě „z řádu“, s napětím čekám, jak se situace vyvine. Naběhlá žíla na jeho býčím krku hovoří za vše. S těžko skrývaným napětím si objednává hruškový džus a k tomu…………..ano dolít vodu z vodovodu. Říká to zostra a poslední slova na nebohou servírku již křičí. Ta se zalekla a po dalším dotazu, zda neví jak dopadli volby již rezignovala. Další objednávky již proběhly ve standartním režimu. Pivo, prdelačka, výpečky, grog, apod. Dobře se sedělo v teple a dá se říct, že i volby nás příjemně naladili. Avšak čas se zvednout nastal. Platíme a zvedáme se. Venkovní zima nás nemile zaskočila. U autobusu se loučíme. Děčínská část expedice dále pokračuje vlakem, část ústecká se vrací autobusem. Cesta zpět již proběhla v klidu, pouze jeden nejmenovaný Ukrajinec si kupoval jízdenky nadvakrát. Na Míráku se loučíme, Jen David, Viktor a Milan jdou na chvíli posedět a zhodnotit dnešní den i naplánovat akce příští do restaurace Špejchar. Plánování se vyvedlo jako vždy a tak se po dnešních 11 km rozcházíme spokojeně do svých domovů. V únoru zdar.

29.1. 2013 Milan