Tolštejn a Jedlová 2013

Dokud mám vše čerstvě v paměti, popíšu ve stručnosti dnešní výlet.

V sobotu 12 října jsme si naplánovali pochod na zříceninu hradu Tolštejn a vrch Jedlová. Sraz byl netradičně na nádraží na Střekově v 9 hod. Do vlaku jsme nastoupili čtyři. Lenka, David, Viktor a Milan, přičemž na nádraží Děčín východ na nás čekal Martin a Pavla. Společně jsme počkali na vlak v 10.19 hod. a vyrazili. Bohužel kousek za Děčínem přistoupil jakýsi smradlavý somrák a samozřejmě si sedl hned za nás ( vlak osobák – ne kupé ). Chvíli se dohadujeme co s tím a jelikož smrděl fakt dost, rozhodujeme se raději přesednout. Vyřešil to až David, který se k muži naklonil a lakonicky mu povídá – „šéfe, nechcete si sednout dopředu, smrdíte jako prase“. Muž se beze slova zdvihnul a odkráčel a my ostatní se váleli smíchy. Není nad vlídné lidské slovo. Než se nadějeme, vystupujeme. Stanice Jedlová nás vítá a s ní i otevřená nádražní restaurace. Pravda, na polévky čekáme nezvykle dlouho, ale při odchodu David pravil, že polévka byla dobrá. Kdo Davida zná, tak ví, že pro hospodu to je totéž, jako jí byla udělena Michelinská hvězdička a možná i víc. Po zelené značce míříme na rozcestí, odkud po zpevněné kamenité cestě dojdeme na Tolštejn. Tam nás vítá útulná hospůdka, kde čepují pivo Kocour. Z doslechu vím, že desítka nic moc, dvanáctka je lepší, hutnější. Každý si dá na co má chuť a Lenka s Martinem se jdou podívat na vyhlídku, která je na vrcholu hradu . My ostatní jsme tam již byli a tak na ně čekáme v podhradí. Společně se pak po asfaltce vydáváme do Jiřetína pod Jedlovou. Na začátku města zatočíme ostře doleva a než se napojíme na zelenou, míjíme dům, na kterém je cedule s nápisem, že zde sídlí Česká provincie Kongregace Dcer Božské Lásky. Co se v domě odehrává pro nás zůstane zřejmě zahaleno rouškou tajemství. Cesta se prudce zvedla a nás čekal výstup na Křížový vrch. Pěkně se zapotíme, vyfotíme se a pokračujeme okolo kostela směrem k Jedlové. Na rozcestí koukám na stoupák, který překvapil i mě. Nečekám na obdivné výkřiky a slova chvály od kamarádů a raději přidám do kroku. Chvíli jdeme pod lyžařským vlekem, pak ostře uhýbáme doprava, obdivujeme výhledy do okolí. Další rozcestí, na Jedlovou zbývá posledních 300 metrů. Hurá, jsme na vrcholu. Zapadneme do restaurace a jelikož není času nazbyt, rychle se občerstvíme, nezmar Martin uhání na rozhlednu a pak už šupem z kopečku na vlak. Na dalším rozcestí samozřejmě špatně odbočujeme a najednou je před námi zase Tolštejn. Do toho se solidně rozpršelo. Sakra. Otáčíme to a ostrým krokem míříme kolem hulákajících skopčáků na nádraží. Chvála bohu, stihli jsme to, dokonce 15 min. před odjezdem. Výčep je plný, čekáme tedy venku. Leje opravdu solidně. Konečně vlak. Sedáme si a odpočíváme. Do Děčína jsme přijeli před 18 hodinou. Loučíme se s našimi „Děčíňáky“ a pokračujeme vlakem na Střekov, kde se jako slušní turisté rozcházíme do svých domovů, přičemž v nohách máme 12 km a 500 výškových metrů.

12.10 Milan