Širák   2013   Blíževedly – Holany

Sobota

Tak jako každoročně, se léto překulilo do své druhé poloviny a chlapi počali poslední přípravy na akci tzv. „pod širákem“. Letos velitel oddílu vymyslel a naplánoval akci v okolí Kokořínska s přespáním na Chudém hrádku. Příprava musela být precizní a spaní naplánované mimo NP či CHKO, jelikož dva roky nazad, nám bdělí ochránci přírody nehezky zatopili. Proto měl být závěr letošní akce, samotné spaní „pod širákem“, mimo jakákoli chráněná území. Ale nepředbíhejme. V sobotu 10 srpna se v 7.20 hod. sešli u hl. nádraží v Ústí tři čundráci ( pozor, nevynechat písmena !! ) Milan, Zbýňa a Viktor. Odjezd byl naplánován na 7.40 hod. směr Lovosice a ve vlaku nám místo držel Martin L., jedoucí z Děčína. Jelo se vlakem City Elefant, tudíž pohoda. V Lovosicích přestupujeme do vlaku Postoloprty – Č. Lípa a v Litoměřicích k nám přistupuje David, poslední člen teamu. Počasí, které v pátek hrozilo deštěm se umoudřilo a tak čekáme nedočkavě na naši zastávku – Blíževedly. Zvědavý David se ptá jakéhosi muže, jestli těch 8 plastových kýblů má na borůvky. „Ne, na brambory“, odvětí nakvašeně. Batohy nebyly z nejlehčích a většina členů s sebou táhla i padáky ( vepředu ), ale na vše jsme hleděli s nezdravým optimismem. V Blíževedlech nás vykopali z vlaku, dál je výluka, ale to nám nevadilo, stejně tu začínáme šlapat. Pouze mě pobavili dva mlčky vlekoucí se davy lidí proti sobě. Jeden od autobusu na vlak a druhý od vlaku. Střetáváme se na úzké cestě, což mi připomíná film o M. Ghándím, kdy se roku 1947 dělila část Britské Indie mezi Pákistán a Indii. Tehdy došlo k masakru, dnes nikoli. Aby se šlo ještě líp, stavíme na startovní pivo u vietnamského obchodníka na návsi Blíževedel. Popijeme, hodíme na záda batohy a jde se. Zde se nic významného nepřihodilo, pouze Zbýňa zakopl 3x o jeden a tentýž řetěz, kterým byla ke stolu přidělaná lavička. Že by se i zde kradlo ? Cestu víceméně známe, šli jsme tudy jednou v zimě na Ronov. Červenou značku vystřídá zelená a následuje nechutný stoupák. Vydýcháváme se a míříme k osadě Hvězda, kde potkáváme spolucestující z vlaku. Dva chlapi a jedna dívka s batohy, připraveni taktéž někde nocovat. Hm. Poznámky kamarádů zde nebudu ventilovat. Za Hvězdou, kde samozřejmě nebylo nijakého občerstvení, jen samé chalupy a auta s pražskými SPZ se zastavujeme na žrací pauzu. Tu využívám k sušení propoceného trika. Nějak brzo. Po chvíli pokračujeme dál. Vrch Vlhošť je na dohled a my nastupujeme na tzv. Husí cestu. Vede pěknými zákoutími, okolo Martinských stěn přes Velkou Řepici. Když se vymotáme z lesa, potkáme na zablácené cestě uprostřed pole, kde na dva kilometry nic není, jakousi ženu - jen v dvoudílných plavkách. Na dotaz, zda už budeme u rybníka odvětí, že tu žádný není a zmizí. Asi halucinace. Konečně jsme v Dřevčicích, kde očekáváme hospodu. A je tady. Usedáme a poroučíme pivo. Žatec a Březno. Výčepní a majitel je hovorný, kecáme o pivu i našem širáku. Jelikož je čas výtečný, objeví se návrh, natáhnout to až do Holan a přespat v kempu. Debatujeme, v mžiku se tvoří koalice i opozice. Uvidíme, jak to bude vypadat na Chudém hrádku. Posilníme se pivem a pokračujeme. Jdeme tzv. Čertovou roklí. Tady na chvíli ztrácíme Martina, dochází nás. Cestou míjíme několik studánek, vodu piju jen já. Jsme na rozcestí, doprava se odbočuje k Chudému hrádku. Viktor coby nejlepší průzkumák sólista to jde očíhnout, ostatní odpočívají. Vrací se Viktor, prý to celkem jde, je tam „jen“ dost komárů. To je voda na Davidův mlýn. Pokračujeme na Holany. Míjí nás několik skupinek turistů ( mladších ), určitě jdou spát na Chudý hrádek. My odpočíváme na základně skálolezců, do Holan už je to pár km. Byly však vysilující. Batohy na hřbetě ztěžkly, jen David vykračuje křepce. Nemá karimatku, boty na golf – to se to mašíruje. Přicházíme k autokempu Jachta, kde ostatní před lety již pobyli. Máme štěstí, je volná jedna maringotka. Sice nevalná, ale střecha nad hlavou to je. Odložíme si do ní svých pár švestek a jdeme se osvěžit. Viktor s Milanem do smaragdově brčálového rybníku, David s Martinem do sprchy, jako správní….milovníci hygieny. Zbýňa pravil, že na čundru se nemeje. A slovo dodržel. Po očistě těla jdeme dát něco do žaludku. Stánek cca 500 m od kempu je náš cíl. Buřty, smažák, pivo atd. Dokonce nám i půl hodiny pršelo a tak se rozhlížíme po okolí a plánujeme kam dál. Putyku v Holanech jsme zavrhli, je to na nás již z ruky. Viktor kašlal jako správnej tuberák a tak se vracíme do kempu, kde si ještě sedneme k výčepu. Martin s Davidem se pokouší rozchodit jukebox, ale snaha je marná.Naštěstí. Jak znám Martina, střídali by se Tři Sestry s písní „Oči má sněhem zaváté“. Po urgenci, že jim to sežralo dvacku, přichází sám vedoucí a počne do mašiny šťourat, ovšem s nevalným výsledkem. Když je znovu připomínaná dvacetikoruna tak praví, ať si to opravíme sami, jestli to umíme. Neumíme. Načež přichází servírka a nebohý jukebox odpojuje od elektřiny a zesiluje rádio. Dokonáno jest. Ihned ji ovšem otravují další vagabundi s tím, že si chtějí zahrát biliár. Po sejmutí plachty a výdeji tág si stěžují, že tam není bílá koule. I ta je po čase nalezena – v kuchyni. Žádní velcí hráči to nebyli, po cca 5 min. duní koule po zemi a hospoda se zlomyslně směje a dožaduje zaplacení kořalky. Po dalších pěti minutách sráží jeden borec mistrným šťouchem půllitr ze stolu. Pomalu půjdeme na kutě, nebo nám tu vypíchnou oko. Jde se do maringotky, jen já a Zbýňa u lahvinky bilancujeme, neboť jeden člen, kterého nebudu jmenovat, aby se na mě pak Martin nezlobil, prý chrápe jako motorová pila STIHL MS 880 a tak to bereme jako anestetikum. Daří se a spíme jak když nás do vody hodí. Taky jak by ne, po 23 km.

Neděle

Budíme se do nádherného slunečného rána a jsme překvapeni, že i v 8 hod. je v kempu klid. Probíráme noc a zjišťujeme, že i když se v noci šlo na záchod, na oficiální WC vzdálené 100 m, nedošel nikdo. Jak překvapivé. Kluci jsou při chuti, já moc hlad nemám, jdu se sprchovat. Voda mě však staví na nohy a tak i já mířím do restaurace. Kluci doporučují vajíčka. Dávám si je, jsou dobrá. Navrch čaj a jsme připraveni poprat se s dalším dnem. Balíme saky paky, zametáme nános písku, já si ještě zaplavu v greenwater a úderem 10 hod. jsme opět na cestě. V Holanech se zastavujeme na jedno startovací v hospodě a David nám takříkajíc na místě činu ( tatort ) vypráví, jak ho zde před lety vyzval jeden člen 4% menšiny k tanci. Jak to dopadlo Vám vylíčí David. Z Holan míříme do Zahrádek, bohužel po cestě si na nás smlsnou komáři. V Zahrádkách se chvíli motáme, ale pak vyrážíme dle mojí rady na cestu k restauraci. Cesta je sice delší, ale zato do kopce. Konečně sedíme a objednáváme. Opět proběhla menší groteska, pracovně nazvaná „čtyři kusy pečiva“. Více opět David či Viktor. Snad to nebudou dvě odlišné verze. Po obědě se líně zvedáme a míříme na vlakové nádraží. To využijeme pouze k nabrání sil, do Blíževedel pojedeme autobusem, neb na trati je výluka. Cestou míjíme domek na jehož dveřích je trapný nápis : „ Já jsem pes jak tele, ukousnu Ti půl prdele“. Mlčky na to čumíme. Po chvíli David praví : „ Já jsem pes, hubenej jak veš, vem si co chceš.“ Bez komentáře. Nádraží v Zahrádkách prý roku 2009 získalo titul nejhezčí nádraží roku. Nechápu. Buď podvod, slepota rozhodujících, nebo to šlo s nádražím prudce z kopce. Sedíme na lavičkách, podřimujeme. Konečně autobus. Nějak se naskládáme a jedeme. V Litoměřicích nás opouští David, již od Zahrádek ho pozoruju, je na něm vidět, jak se těší do práce. Tak na další akci Davide. My ostatní v Lovosicích přesedáme a s námi i jedna 14 členná rodina našich spoluobčanů. Paráda. To nás bude ve stáří živit hromada šikovných rukou. Máme se na co těšit. Jak jinak v Ústí se jde na závěrečné vyhodnocující pivo a po něm se postupně rozcházíme. Dnešních 11 km bylo taktéž výživných. Tak na dalších akcích na viděnou.

Ahoj, Milan 15. 8. 2013