Kamýk

Bylo rozhodnuto, že 20 dubna se na naší další akci vypravíme na vrch Kalvárie a zříceninu Kamýk. Sraz byl v příjemných 9.45 hod. na západním nádraží, kam jsem pro vylepšení nálady dorazil o 15 min. dříve a s velitelem oddílu dal startovací pivo v místní nálevně. Postupně se sešli ostatní, takže ve vlaku jsme seděli – Milan, Viktor, Martin, Pavla, Petr, Míša a jejich děti Filip a Míša. V Libochovanech na nás čekali Dana a Lenka. Ve vlaku se pohodlně uvelebíme a já vytahuji láhev od R. Jelínka. Připíjíme s ní na zdraví Járy, jenž nemohl jet, neb si toho času vylepšuje zdraví v lázních ve Třeboni. Aby toho nebylo málo, Petr, jako zkušený turista vytahuje placatici s jakousi slivovičkou. Líčí nám, jak šel předchozí den pochod 35 km, pak na noční a nyní opět v akci. Je to borec. Již v hospodě nám nastínil své plány jít na podzim 50 km, nohy se mi hrůzou opotily. Po 15 min. jízdy vystupujeme v Libochovanech, kde se k nám připojují dvě výše zmíněné turistky a jeden psí kamarád. Po žluté turistické značce vyrážíme vstříc vrchu Kalvárie, zvaném též Tři kříže. Jelikož počasí je pěkné a výhledy do okolí solidní, zachtělo se Lence, naší dvorní fotografce, zvěčnit něco svým mobilem. Avšak ouha. Mobil zůstal na nástupišti v Libochovanech. Lenka se otáčí a dáli bůh, mobil najde. Připojí se k nám po trase. My ostatní pokračujeme do kopce a funíme. Naštěstí to není daleko a tak se již po chvíli můžeme uvelebit na lavičkách u Tří křížů a pozorovat okolí. Je tu i dost cizích lidí a z roští na nás valí oči několik ještěrek většího vzrůstu. Někoho nechávají chladným, jiný si urychleně nechává větší vzdálenost mezi sebou a ještěry. K místu se váže několik pověstí, ale dle odborníků mají daleko ke skutečnosti. Kalvárie znamená „místo velkého utrpení“. Jedná se o latinský výraz, jeho aramejský překlad zní Golgota. Tudíž by tu měla být spojitost s místem, kde byl podle bible ukřižován Ježíš.Odpočatí pokračujeme dál a u silnice vedoucí do vsi Kamýk se setkáváme s Lenkou, která se sem dostala svým vozem z Libochovan. Mobil našla. Prý poznala již z dálky, že jdeme, neboť jsme dost hluční. Tak tedy na zříceninu Kamýk. S Viktorem se chlubíme, že jsme tu byli na kolech, ale je to již dávno, asi tak před 14 kg. Zříceninka je neveliká a přístup až na vrchol není možný. Nevadí, scházíme do vsi a obdivujeme nově postavené haciendy. Ve vsi je sice Pamětní světnička B. Smetany, ale nás zaujala věta z webovách stránek obce a to ta, kde se píše : Malé pohostinství skýtá turistům i místním obyvatelům dobré občerstvení. Proto neváháme. Venku je plno, jdeme dovnitř. Pivo je žatecké a k jídlu se nabízí tzv. Prdelačka a naložený hermelín. „Fajnšmekři“ si míchají pivo s malinovkou, ostatní jsou zdrženlivější. Pan výčepní je hovorný a na dotaz za co je ten veliký pohár nad výčepem pravil, že za.....ale raději si tam zajděte sami a nechte si to vyprávět. Vzduchem prosvištěli i dvě broskvové. Sedí se příjemně, ale musíme dál. Před hospodou se s námi loučí Lenka a odjíždí autem domů. My ostatní pokračujeme po silnici směr Knobloška, což je pár baráků u silnice, ale musím říct, že výhledy cestou k Radobýlu byly přímo famózní. Vydrápeme se na jeden kopeček a České středohoří máme jako na dlani. Paráda. Zbytek cesty uběhl rychle a po půl čtvrté vcházíme do Litoměřic. Chci jít do restaurace Budvarka, ale nějak se motám, než ji objevím. Nevadí. Svalíme se ke stolu a objednáváme. Servírka je prý nějaká kyselejší, zřejmě není finančně zainteresovaná do chodu restaurace. Ale co, pivo dovalila a bramborák taky. Rozhodujeme se, kterým vlakem pojedeme, chvátá hlavně Dana, která má u sebe na chatě maminku. Na naše dobře míněné rady, ať ji tam nechá samotnou do pondělí, nereaguje. Platíme a na dvě etapy odcházíme směr nádraží. Vlak v 17.26 bude náš. Jelikož nám z toho přesunu vyschlo v hrdle, Petr razantně zabouchá na zavřený stánek a dožaduje se piva. Prý zaslechl ze stánku jakési hlasy. A doopravdy, požadavek je akceptován a pivo vydáno. Výborně. Pouze vlak má tradičně zpoždění. To se nelíbí Daně, která si usmyslela, že vystoupí v Sebuzíně a do Brné popojede MHD. A samozřejmě jí to vychází tip top. Již před Libochovany se zvedá a jde si stoupnou ke dveřím. Když se tomu podivuji, přichází Viktor s teoríí, že prý čím starší člověk, tím dříve se chystá k vystupování. Smějeme se asi nahlas, neboť nám Dana hrozí ode dveří prstem. Pak vystupuje a dává se do běhu. Snad to stihla. Je vidět, že energie má na rozdávání. My ostatní vystupujeme na západním nádraží a do běhu se nedáváme. Naopak. Rozvážně kráčíme a rozmýšlíme, kde zhodnotit dnešní den. Volba padá na restauraci u Vlka, kde dnešní pěkný výšlap zakončujeme. Zde posedíme, popijeme, poklábosíme. Tato hospoda má pro mě nějaké kouzlo, neboť již podruhé zafungovala tzv. teleportace v čase a prostoru. Poslední co si pamatuji je objednané pivo a šup, ráno vstávám z postele. Reálně to proběhlo tak, že jelikož jsem již opravdu unaven, jsem doprovozen na trolejbus a vyexpedován směr domov. Poslední hodinku jsem se zřejmě vypnul a byl přítomen pouze fyzicky. Ortodoxní jádro oddílu jde do sportbaru Krijkos, kde čeká na vlak do Děčína. Co říci na závěr ? Další povedená akce na které jsme našlápli dobrých 15 km.

21.4. Milan