NPP Peklo

Na dnešní nedělní výlet bylo plánováno ujití cca 18 km, což bylo k deštivému počasí spíše zbytečným extrémním sportem a trasa byla přehodnocena. Čili opravdu jen o pár kilometrů zkrácena. V 7:15 hod. přicházím na děčínské hlavní nádraží. Chvíli postávám na nástupišti, kde na ceduli svítí nápis Liberec. Od východního nádraží přijíždí vlak, který zde končí. Několik cestujících se nechalo neuvěřitelně nachytat tím, že do něj začali nastupovat. Strojvedoucí na ně v dobrém volá ať vystoupí, že jede do depa. Další jeho provolání k nedočkavým cestujícím bylo, jestli jim není divné, že je mašina na druhé straně než směrem, kterým chtějí jet. Ovšem poslední větou, kterou mě neuvěřitelně ohromil, než odjel do zmiňovaného depa bylo to, že cestující je také povinen přemýšlet. Po takto humorném začátku dne vidím přicházet na nástupiště členku Pavlu, která se chvíli snaží popadnout dech s tím, že když autobus objíždí uzavřenou Kamenickou ulici, tak je to na krev. Nastupujeme do našeho vlaku a vítáme se s kamarády z UL. Tohoto výletu se tedy účastní: Viktor, Míra, Monika, Pavla, Martin L. a později připojivší se Věrka s Petrem Z.. Inu, vlak se rozjíždí směrem k České Lípě a začínáme klábosit o dnešním výletu a jak vyřešit chybějícího lodivoda (kronikáře) dnešní akce.Přichází také první otevírání batožin. Pavla nabízí své smažené kuřecí řízky, Míra s Monikou o něco zdravější stravu (okurky a papriky) a já škubu obal s oplatkami. Ti, kteří si myslí, že na dnešní akci se bude konzumovat pouze tuhá strava si posléze začínají uvědomovat jak hluboce se mýlí. Pavla se usmívá a vytahuje cosi skleněného z batohu. Ano, je to láhev moravské švestky. Člověk by i uronil slzu nad dary z Moravy. Jsme zkušení a tak upíjíme pomalu, střídmě a s respektem. Jízda vlakem není žádný holubník a tak přijíždíme včas do České Lípy, kde přestupujeme do vlaku, který nás zaveze do Zahrádek u CL. Při přestupu je vidět několik vlaků a tak nastává obligatorní mírně zmatečná úvaha, který vlak je asi ten náš?! Dáváme na radu zkušeného železničáře, který zná nádraží jak své boty a již víme, že neselžeme. Do Zahrádek je to jedna stanice, takže netrvá dlouho a jsme tam. Vystoupíme za mírného deště a všímáme si cedule na které je napsáno, že toto nádraží bylo nejkrásnější v roce 2009. Po chvilce hodnotících úvah provedeme první společné foto. Vycházíme z nádraží na silnici, kdy po asi 200 m odbočujeme doleva na žlutě značenou trasu. Procházíme zastavěnou částí Karba a napojujeme se na Kvítkovskou okružní stezku směrem k Národní přírodní památce Peklo. Za stálého, ale mírného deště opatrně našlapujeme a někdy to vypadá i na pořádnou školu smyku. Inu cesta měkká a tak netrpí tak kolena a kotníky. Cesta vede kolem meandrujícího Robečského potoka s řadou dřevěných lávek. Jdeme lesem v sevření skal, objevujeme rozkvetlé bledule, ale i na různé živočichy např. žáby a prasátko. To druhé zvířátko je již v jiném světě než jsme my a tak nám už neublíží. Viktor ho ještě zkouší vzbudit špičkou boty, ale je to marné. Stojím jen opodál, kdyby prasklo nafouklé břicho, ať zůstanu díky Bohu jen od bláta. Míra si plní odpovědně svou občanskou povinnost a oznamuje událost na MP. Míjíme pomník Ladislava Lise, bojovníka za svobodu a ochránce přírody. Pokračujeme dál na rozcestí, ze kterého půjdeme po červené značce. Nejdříve se stavujeme ale na kozí farmě, kterou hlídá zavřený starý pes jménem Karaj. Kozy se v dešti před náma schovaly do chlívku a neměly o nás zájem. Farmu jsme obhlídli a vracíme se na předešlé rozcestí a dále po červené.Přichází čas oběda a tak zrychluji chůzi směrem k CL. V českolipské Dubické ulici nás potkává Věrka s Petrem. Chtěli nás překvapit a vyjádřit i to, že se dá trasa jít i opačným směrem.;-) Krátkou rozpravu přerušuje kručení břich a vtrhneme do restaurace v hotelu Merkur, kde poobědváme. V televizi běží kupodivu seriál Ve znamení Merkura, kde odhalili celníci falešného řidiče, což zaujalo Viktora. Jídlo bylo dobré a přemýšlíme co v CL ještě navštívíme. U obchodního domu objevujeme nekuřáckou kavárnu Uninova pro rodiče s dětmi. Je logicky v prvním patře a mají malý výběr dortů. Pokračujeme tedy dál na náměstí, kde usedáme na doporučení v kavárně Split. Natlačíme ještě do sebe pár zákusků a chlácholíme se tím, že si to můžeme po těch kilometrech dovolit. Výlet se pomalu blíží ke svému závěru a pomalu a rozvážně se vracíme na nádraží. Ve 14:30 vyrážíme do Děčína. Dojídáme zbytky z batohů a dopíjíme poslední obsah skleněné lahve. Moniku zaujme vlakový rozhlas a tak ho humorně imituje před stanicí Starý Šachov. Cesta utíká celkem rychle a v 15:15 jsme v DČ na hlaváku, kde já, Pavla, Věrka a Petr odcházíme domů a zbytek výpravy přestupuje na vlak do ÚL.

Dnešní výlet byl dlouhý 12 km.

P.S. Chtěl bych závěrem poděkovat všem za pěkný výlet. Míru a Moniku pochvaluji za jejich častou účast na opaťáckých akcích.

Sepsal: Martin Lavinger