Zimní Máchovo jezero 2014

      Před dvěma lety jsme v zimě prozkoumali Máchovo jezero přímo z ledu a dnes jsme v tom chtěli pokračovat. Leč zima nebyla tak krutá a proto jsme letos nešli po ledu, ale Mácháč si kompletně obešli po břehu.Sraz v 7.10 hod. na nádraží v Ústí byla klasika a pro tentokráte jel vlak včas. Z Ústí jsme vyjeli ve složení : Blanka, Martin Č., Viktor a Milan. V Děčíně přistoupil Martin L. s Pavlou. Vlak pokračoval přes nádraží Děčín-východ, kde k nám naštěstí, tak jako minule, žádný smradlavý somrák nepřisedl. Pouze v Benešově nad Ploučnicí přistoupila skupinka desetiletých dětí a chtěla na nás otevřít okno. To se nám nelíbilo, ale na děcka stačilo houknout a od svého úmyslu upustili. Co si říkali v duchu, nevím. Cesta ubíhala v poklidu, v půl deváté přestupujeme v České Lípě. V prvním vagonu sedí nějací kočovníci a prý nevoní, což já neregistruju a to je divné, neb mám nos jako ohař. Ale budiž, sedáme do druhého ( a posledního ) vagonu a po cca 10 minutách vystupujeme v Doksech. Cestou se od průvodčího ještě dozvíme, že led není opravdu silný a vstupovat na hladinu je riziko. Nevadí. Z nádraží v Doksech to vezmeme ostře doleva a po pár kilometrech jsme ve Starých Splavech. Cestou míjíme hotel Port s opravdu „lidový“ cenami a pohnutou historií. Za války zde bylo středisko vojsk SS. Po válce se zde rekreovali odboráři, no a dnes ? Kdo má průměrnou mzdu, jen si zde odplivne, napije se vody z vlastních zásob a jde dál. My staří kozáci, co jsme v těchto končinách každou chvíli se jen pousmějeme nad údivem ostatních, jak se to tu změnilo od doby, co tu byli naposled ( rozuměj před pár desítkami let ). Míjíme nové, výstavní, avšak jaksi šablonovitě stavěné domy, i staré prvorepublikové vily, které jsou sice vlivem bůhvíjakých okolností opuštěné a chátrají, přesto genius loci je znát. Např. trojice vil vedle sebe se jmény Karel, Hynek a ano Mácha. Tímto přejeme Hynkovi R. vše nejlepší k jeho svátku. Pokračujeme dál, ukazuji kamarádům místo, kde kdysi stávalo letní kino, kam jsem jako 13 letý vykulenec poprvé zašel na film tzv. přístupný od 15 let. Maně si vzpomínám, že šlo o snímek 100 dní v Palermu. Dnes není po kině ni památky a na jeho místě stojí hotel, jehož součástí by měla být i galerie „malíře“ F.R.Čecha. Ihned nám na mysli vytane jeho „skvostný obraz“ – Zvířátka obdivují Píču. Viz https://www.ringo-cech.cz/obrazy/z-0-9/zviratka-obdivuji-picu Kam se hrabe Paul Gauguin. No nic, jdeme dál. Sejdeme na nábřeží, kde vyrostla restaurace a byty v komplexu zvaném Nad jezerem. Kdo chce bydlet přímo u jezera, má šanci. Jen upozorňuji, že 2+ kk je k mání za směšných 5 400 000 ,- Kč, bez DPH. Ale je tu hezky, tak šetřete pěkně 10 tisíc měsíčně do prasátka a za 50 let se jde bydlet ( vč. DPH ). Že by v této republice bylo něco špatně ? Jelikož od jezera fouká ledový vítr, nasazujeme si na hlavu kulichy. Viktor jako vedoucí má kuklu a přes ní kulicha. Vypadá nebezpečně. Míjíme místo, kde jsme v létě seděli a popíjeli, dnes není po posezení žádná stopa. Vcházíme do lesa a vítr se uklidňuje. Šlapeme v pohodě okolo chatek v okolí vrchu Borný. Tady už bude asi jiné cenové rozpětí. Chatky se postupně nahušťují na sebe a zmenšují. Možná to zní nepatřičně, ale připomíná mi to spíše nějaký lágr. Na konci kempu jsou chatky tak malé, že dovolená v nich je spíše trestem. Kdo viděl film s P. Newmanem - Frajer Luke, hádal by, že samotka, kam byl za trest zavřen, je o dost větší, než tyto chatko-kobky. Sem tedy na dovču ne. Na rozcestí se dohadujeme kam dál. Zda po žluté, či dobrodružně po neznačené cestě podél jezera. B je správně. Jdeme přes bažiny. V létě je tato cesta zcela jistě neprůchodná, dnes uvidíme. Přicházíme k místu, kde je to opravdu buď a nebo. Zmrzlá bažina s kládama naházenýma do vody, která je trošku zmrzlá. Dámská část výpravy protestuje, ale Martin L. praví – „kde projdu já, tam každý“. Oponuje se mu s tím, že tak jako ledoborec prorazí cestu ledem, po něm již žádný led není, ale není cesty zpět. Naštěstí projdeme a nikdo v bažině neuvízne tak, jako stará Zázvorková v díle 30 případů Majora Zemana – Bestie. Kiliánka...atd. Dál už to je brnkačka. Do cesty se nám postaví jen zmrzlá lávka přes potok, ale to už je legrace. Po silnici dojdeme pohodlně do Doks. Neexperimentujeme a míříme přímo do restaurace hotelu Bezděz. Neprohloupili jsme. Jídlo dobré, ceny solidní. Po oběde se zvedáme a jelikož je času habaděj, jdeme se ještě projít na pláž. Mnoho lidí tam není. Parníky brázdící v sezóně jezero jsou zazimovaný, stánky taktéž. I kultovní stánek „ u Čumáka“, který má písmeno m nějak zlomyslně předělané na r je opuštěn. Pokukujeme na šlapadla, která vypadají, že po spuštění na vodu půjdou rovnou ke dnu, tak jsou rezavá. Po chvíli se dělíme na dvě party. Jedna jde rovnou na nádraží, další ještě omrkne okolí. Sraz bude v hospodě na nádraží, kde se opravdu setkáváme. Čekáme na vlak, popíjíme, klábosíme. Vlak nezklamal, je tu na čas a odváží nás vstříc domovu. V Děčíně se loučíme s našimi Děčíňáky a v Ústí jde Milan a Viktor zhodnotit dnešní výlet do Pivovarský. Našlapáno solidních 13,5 km ( Ti co jedli čokoládové tyčinky 12,5 km )

Ahoj, Milan