Kutná   Hora   II.

    V neděli 12 října 2014 jsme se po roce  vydali na další turistickou akci do okolí města Kutná Hora. Tentokráte jsme jeli ve složení : Ivetka, Líba, Hanka, Pavla, Honza, Viktor, Jára, Milan a Roman. Brzký sraz po 6.30 hod. na západním  nádraží v Ústí snad nikomu nepřivodil větší újmu. Milan přistoupil na Střekově a Honza s Pavlou v Litoměřicích. Seděli jsme ve dvou kupé, odděleni dle pohlaví. Nikomu  snad toto muslimské dělení nevadilo, bavili jsme se i tak. Něco k snědku se našlo, povyprávělo se pár historek a před 9 hodinou jsme přestoupili v Kolíně. Do Kutné Hory to bylo slabých 15 minut. Tentokrát jsme vystoupili na hlavním nádraží a podél silnice mířili do čtvrti Sedlec, kde se nachází známá Kostnice. Již zdálky jsme cítili charakteristickou vůni tabákové společnosti Philip Morris, okolo které jsme procházeli.  Firma sídlí mj. v budově cisterciáckého kláštera a nabízí prohlídku muzea i samotné výrobny. Tak snad napřesrok. Kostnici jsme si pouze zvenku vyfotili a usadili se naproti v cukrárně. Káva přišla vhod. Pozorovali jsme hemžící se Japonce a užívali pěkný podzimní den. Roman nakoupil a dámám v partě rozdával malé čokoládky se zvířátky na obalu. Proč – bůhví. Ale bylo třeba jít dál a tak jsme se promotali uličkami města a podél pole kráčeli vstříc rozhledně Kaňk. Bylo to pravda trochu do kopce, ale nic hrozného, jen se někteří jedinci neustále oblékali a svlékali. Po menším rozboru mapy jsme sešli ze žluté značky, vydali se  po silnici a za pár minut byli na místě. Rozhledna i restaurace jsou nové a místo vypadalo zajímavě. Jelikož vnitřek restaurace je rezervován, sedáme si venku, i když některé lavičky pokrývá rosa. Objednáváme si pití, někdo polévku, někdo ( Milan ) i  guláš – výtečný. Kaňk je vrch nad Kutnou Horou, ve středověku se zde těžilo stříbro. Proto se restaurace jmenuje Havířská Bouda. Pivo plzeňské, nefiltrované géčko,  čaj černý i zelený, vše bylo k mání. Po občerstvení se fotíme, někdo jde i na rozhlednu. Rozhledna je stylová, kamenná, jede se na ní výtahem. Výtah je tam proto, že na vrchu se nachází kavárna s lákavě vypadajícími dorty. Když si vzpomenu na rozhlednu Kohout před pár lety, inu není rozhledna jako rozhledna. Ovšem vstup 60 Kč je také dost šokující.  Jakési děcko rozbíjí sklenici a má  nabídka Romanovi, ať to vezme gentlemansky na sebe, nenachází odezvy.  Vycházíme a po chvilce  se zastavujeme na vrcholu kopce Kaňk, kde je památník na počest bouřlivých událostí z dob husitů. Našli jsme tu i kešku, je v ní však nezajímavý bordel, což je zlo všech současných kešek. Po žluté značce scházíme k restauraci Na Pašince. Co se jídla týče, je prý jedna z nejlepších v Kutné Hoře. My si tady  dali pouze pivo – Krušovice – nic moc – 33 Kč, víno, taky nic moc, polévka a vdolky ucházející. Seděli jsme venku, kecali a odpočívali. Čas byl však neúprosný, musíme dál. Po informaci od místního muže, nacházíme žlutou turistickou značku a pokračujeme. Podél pole a vinice „Všech Svatých“ docházíme k silnici po které si to šineme do Kutné Hory. Cestou míjíme nově postavené „bytovky“, na které  jsou různé názory. Jelikož je babí léto, nestačíme si z obličejů sundávat dlouhé cancoury pavučin. Na začátku Kutné Hory na dětském hřišti svačíme. Jára jde omrknout nefunkční pivní sklípek, na což prý vynaložené energie nelituje. Po chvíli jsme v centru. Omrkneme krámek, který má  venku vystavenou figurínu mladé ženy.  Pouze Roman je ochotný se s ní vyfotit v lechtivé póze. Další foto je s historickou kamennou kašnou ze 13 století a potom nás vítá  hotel s kultovním názvem Opat, kde pivo Opat i čepují. To jsme nemohli přejít  a tak nakráčíme do hotelové restaurace a pivo si objednáváme. Jak jsme tušili –  nic moc. Ale pro ten název..... Další naše cesta vedla k již navštívenému chrámu sv. Barbory, kde dnes bohužel burčák neprodávají. Tak alespoň kelímek Rulandského. Po chvíli odpočinku se zvedáme z laviček a kráčíme do centra města. Cestou míjíme krámek, kde burčák točí a Viktor si sklenku červeného vychutnává. Hledali jsme cukrárnu, minule nám jedna padla do oka. Jmenuje se U kraba a je to klasická  obyčejná  cukrárna. Dáme si dortík, někdo kávu a po chvíli jdeme dál. Čekají nás nezáživné dva kilometry podél trati a říčky Vrchlice. Míjíme bezdomovecký „hotel“ a po 20 minutách jsme v Sedleci u katedrály a hlavně hospody. Na lístku jsou laskominy za rozumné ceny, např. nutrie a kachna, avšak jsou v denním menu a to již nenabízí. Smůla. Dáváme si tedy jen rychlovky typu tlačenka, topinka a pivo. Hanka si dává víno, avšak znechuceně cídí zablemcanou sklínku. Roman se nám ztratil, navigujeme ho do putyky. Omlouvá se, intenzivně se prý v katedrále modlil. Kdosi poznamenal, že to je na znovuvysvěcení celého areálu.  Posezení nám zpestřuje televizní kanál, kde se komentuje nadcházející Velká Pardubická. Jak již víte, Váňa senior dojel šestnáctý. Po zaplacení se zvedáme a míříme na nádraží. Fabrika na cigára opět zavoněla  ( lepší než Setuza ) a po chvilce jsme na nádraží. Kešku, která se má nacházet hned vedle nádraží nenacházíme. S menším zpožděním přijíždí vlak, je pěkně narvanej, čučíme na stojáka v uličce. Při přestupu v Kolíně již místa naštěstí urveme, stát nemusíme. Dojídáme zbytky svačiny – klobásu, řízek, ale hlavně MRKEV a odpočíváme. Cesta byla únavná. Kolem 19 hodiny se v Litoměřicích loučíme s Honzou a Pavlou a po 15 minutách v Ústí i s Líbou, Hankou a Ivetkou. Zbytek party jde vyhodnotit výlet do hospody. Na obligátní Rychtě je uzavřená společnost – oslava 4 narozenin hospody. Ani nás nepozvali – darebáci. A že jsme tam vypili Mazlů. Jdeme proto do Pivovarské – mají naštěstí nefiltrovanou plzínku, dobrá byla. Probereme vše co jsme chtěli a před 22 hod. se loučíme a přejeme si vzájemně dobrou noc. Dnešní 14 km výlet je u konce.

Ahoj, Milan