Okolí Jablonného v Podještědí

     V sobotu 1 března jsme se vypravili na poslední zimní výlet, ač počasí se jevilo již celkem jarně. Vyrazili jsme ve složení, Milan, Viktor, Martin, Pavla, Mirek a Monika, Petr Staněk a dnes s námi poprvé Petr Langer a Míša Veselá. Sraz v 7.10 hod. na hlavním nádraží byl snesitelný a v půl osmé již míříme směr Děčín, kde přistupuje zbytek týmu. Trochu matu průvodčí, jelikož mám zakoupeny dvě jízdenky, jednu do Děčína a druhou do Jablonného, ale nakonec se vždy domluvíme. Sedíme ve třech skupinkách a Martin nechává kolovat láhev hruškovice, která s ním cestovala již do Chodové Plané a zpět ( neotevřena ). Načatá byla až za Děčínem. Po klidné jízdě vystupujeme v Jablonném v Podještědí. Zde vlak končí – výluka na trati. Petr s Viktorem se chlubí, co viděli cestou z okna za zvířata. Inu, některým kamarádům stačí k zábavě málo. Chvilku se motáme na nástupišti, ale posléze nabíráme směr modrá značka a pryč z města. Podcházíme frekventovanou silnici č. 13 a zastavujeme u autokempu na společné foto. Pak pokračujeme po mírně zablácené cestě podél pole. První přestávkou je Ukrajinský hřbitov z 1. sv. války, který si prohlédneme a vyfotíme. Cesta nás vede na silnici směr Heřmanice, kde obdivujeme novotou svítící fotbalové hřiště i trénující fotbalisty. Odtud je už pěkně vidět vrch Hvozd, kde jsme taktéž kdysi byli. Přes pole s rohatými krávami se dostáváme do lesa a na křižovatce cest děláme další pauzu, při které nás předbíhá běžec s vlčákem. Po opětovném nabrání sil vyrážíme do solidního kopečku, abychom po chvíli došli k turistickému odpočívadlu u Kočičí studánky, odkud to je na vrchol kopce Sokol 500 metrů. Možná to bylo víc, nevím, ale hlavně solidní stoupák do kopce, na jehož severní straně ležel zmrzlý sníh. Konečně jsme nahoře. Prohlížíme si zbytky zříceniny Starý Falkenburk, nacházející se 593 metry nad mořem. Jelikož fouká, dlouho se nezdržíme a sestupujeme zpět na rozcestí. To nám jde kupodivu lépe než nahoru. Napojujeme se na červenou a po chvíli jsme ve vsi Petrovice. Tady volíme zkratku po silnici a asi po 1 km se opět napojíme na turisticky značenou cestu. Při dalším odpočinku se dopíjí hruškovice a Pavla doluje z láhve hrušku. Povedlo se, ovšem hruška byla chuti nevalné. Cesta z kopce ubíhá dobře a tak po 13 hod. překračujeme frekventovanou silnici na Liberec a kolem zámku Lemberk míříme ke Zdislavině studánce, prý s léčivou vodou. Cestou míjíme i jezírko s tzv. mrtvou vodou, která má prý také zajímavé vlastnosti. U studánky se fotíme, napili se z ní jen tři odvážlivci, ostatní dali přednost vlastním zásobám. Lákal jsem kamarády na delší trasu blíže k zámku, ale byl jsem poslán k šípku s tím, že někteří jedinci již táhnou kopyta za sebou. Cesta se již nachýlila a tak procházíme městem, míjíme Baziliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy a na náměstí se jdeme občerstvit do restaurace u Českého lva. Interiér útulný, vrchní pomalejší. Chvíle zmatku ohledně zasedacího pořádku, ale nakonec vše dobře dopadlo. Občerstveni se zvedáme a po modré míříme na vlak. Pojedeme v 15.44, tentokráte osobákem. Zabíráme si místo v posledním vagonu a sledujeme, jak se mašinfíra snaží rozjet zabržděný vlak. Ještě trochu poškádlíme průvodčího se záchranou brzdou a jedeme. Cesta není tak pohodlná jako v rychlíku, projevuje se i únava. V České Lípě měníme i průvodčího, znovu vytahuji jízdenku, dnes snad po páté. Konečně v Děčíně. Tady se loučíme a Ústečtí nastupují do rychlíku. Do Ústí to byl už mžik. Tady se opět loučíme a zbytek party jde ještě posedět do restaurace Pivovarská. Shodujeme se, že se výlet vydařil a těšíme se na další. Dnešní kilometráž – 19,5 km.

Milan