Jetřichovice 2019

Účastníci : Viktor, Eliška, Líba, Hanka, Petr L., Lucka L., Lenka, Jirka, Terka, Jiřík, Vláďa K., Pavla G., Martin B., Káťa P., Vilda, Petra, Anička, pes Kája

29.3. – 31.3. 2019

Údolím, kopci, po výmolech

Skáčeme spolu po polomech

Doubice, Křinice, naučná stezka

Procházka Kyjovem , to je vám pecka

Opatům těm je tu hej,

Ty nikam nezablouděj

S batohem na zádech sám,

Na strejdu Vika se ptám

Pátek

Počasí na jedničku a nás čeká společný víkend v Jetřichovicích. Příjezd je individuální a tak každý přijíždí jak může. Zpočátku se v hotelu scházíme čtyři a po nezbytné kávě vyrážíme na prohlídku okolí. V ohradě nad hotelem chvilku pozorujeme krávy a konstatujeme, že rčení „ čumíš jak tele na nová vrata „ má něco do sebe. Tele fakt čumělo. Vzhledem k tomu, že si Líba na minulém výletě zvrkla nohu a i přesto se víkendu účastní , volíme trasu lehkou a po pevných cestách, žádná divočina. Vytrávilo nám, takže šup na večeři. Jaké zklamání, polévka je téměř studená, ale hlad je hlad a tak jí sníme. Ovšem, když nám přinesou studenou svíčkovou, tak to už fakt nedávám a jídlo vracím. Dostanu teplejší a raději nepřemýšlím co se s ním v kuchyni dělo. Na pokojích si vybalíme věci a chvilku relaxujeme a poté odcházíme do společenské místnosti čekat na ostatní. Zlehka popíjíme a v jídelně si všimneme , že u našeho stolu někdo sedí. Jdu se tedy zeptat, zda nepatří k Jirkovi a Terce a prý „ Tak to ne, ty vůbec neznáme“, ale i přesto je upozorním, že pokud by měli zájem , sedíme vedle ve společenské. Později se k nám připojí a jsou to letošní nováčci Vláďa, Pavla a Martin. Dostáváme jako zápisné lahvinku habánského a pivo. Nepohrdneme. Povídáme si ( vyzvídáme) a čekáme na poslední dnešní trojici. Mají menší zdržení, ale nevadí. Zábava je v plném proudu a i na nějakou tu společenskou hru došlo. Kolem půl 2 odcházíme do hajan.

Sobota

Těžká jsou rána opilcova. K snídani se trousíme postupně, jak kdo zvládne vstát. Pozitivní je, že odjezd na dnešní výlet je naplánován až na 11, tak někteří po snídani ještě zalezou do pelechů, někteří se sluní u bazénu, na koupání to ještě není, bazén okupují žáby. Přijíždí další posila a u bazénu je veselo. Vláďa sedíc trochu bokem srovnává hladinku po včerejší dlouhé noci a zde je nutno podotknout, že se jedná o letošního nováčka, neboť za chvilku nám všem spadne čelist. Když se přiřítí Lenka a rovnou k Vláďovi „ jé tebe jsem dlouho neviděla a jsi nějakej ostříhanej „ zíráme jak ono pověstné tele. Přemýšlíme odkud se znají, ale pravda je jinde, Lenka si Vláďu spletla s Jirkou. Vše vysvětleno. Blíží se čas odjezdu a tak se pomalu scházíme před hotelem, Líba bohužel zůstává , ale strach o ní nemáme, určitě si najde zábavu. Uzavřeme formaci čtyř vozidel a vyrážíme směr Doubice , naše první zastávka. Zde si někteří dají jídlo, pití či jen tak posedávají a obhlížejí dřevěné sochy. Zdržíme se zde o trochu déle, než bylo původně v plánu a tak mi nezbývá, než rázně zavelet „ Odjezd“ . Zaparkovat v Kyjově je skoro nadlidský výkon a tak parkujeme, kde se dá. Konečně vyrážíme i na pěší túru, zatím jsme se jen vozili. Kamarádům slibuji pohodovou nenáročnou procházku, ale člověk míní, vichřice mění. Hned na začátku trasy míjíme opět ohradu s krávama, nebo jsou to býci? Bizoni, či snad buvoli? Kdo ví , čumí. Je čas se posilnit a tak usedáme na pokácené stromy a vytahujeme zásoby. Jirka ukazuje dětem, jak snadno lze zapálit oheň pomocí lupy a daří se, všichni jsou nadšeni. Jdeme dál a já začínám trochu panikařit, když jsem zde byla naposledy, žádné popadané stromy, ale po poslední vichřici jich tu je habakuk . To dáme, říkám si. Překážek přes cestu je čím dál víc, jak říká kamarád Pítrs „ přelez, přeskoč , nepodlez“. Přelézáme, přeskakujeme i podlézáme. Občas se i brodíme vodou, kde kdysi byla cesta, je nyní potůček. U každého padlého stromu se lehce orosím, ale zdá se, že kamarádům to nijak nevadí a někteří jsou dokonce nadšeni. Nejhorší máme za sebou i když někteří z nás mají mokro v botách. Usedáme ke svačince, však si jí zasloužíme. Už nás čeká jen poslední úsek a nyní opravdu pohodový a lehký. Pomalu se zvedneme, ochladilo se. Porůznu se trousíme a povídáme si. Jirka s Jiříkem přelézají přes padlý kmen na druhou stranu řeky. Cesta po silnici není nic pro ně. Po cestě ještě nakoukneme do jeskyně víl a na skalní vyhlídku. Zklamaně dojdeme k hospodě, je zavřeno. Do hotelu se vracíme každý jinak, ti co mají placenou večeři odjíždějí dřív, ostatní si ještě dají polévku či něco k pití cestou k autu.Tentokrát je polévka horká. Hurá. Trocha odpočinku a sprcha a už jsou tady další kamarádi , sice jen na otočku , ale přijeli. Tak šup šup za kulturou. Víno, pivko i něco ostřejšího se najde. Do tance se nikomu nechce, jen děti mají pořád dost energie. Slibujeme si , že dnes půjdeme spát dřív, mění se čas a tak nám ještě hodinu vezmou, ale ani dnes to nevyjde. Čas plyne jako bláznivý, už opravdu musíme do pelechů. Tak končíme.

Neděle

 U snídaně ještě krušněji než včera. Někteří ji dokonce vynechají. Dnes se neobejdeme bez kamaráda brufena. Ještě si trošku odpočineme a i se zavazadly se sejdeme před hotelem. Svítí, sluníčko svítí a tak nahříváme staré kosti. Přesouváme se do dalšího dnešního cíle. Auta necháme u penzionu a vyrážíme na poslední pěší túru. Tentokrát s námi jde i Líba, je statečná. U rozcestí se rozdělíme na skupinky, každý dle svých možností navštíví různé cíle. Sraz je v hospodě. První skupinka usedá a objednává si hlavně polévky jsou v kurzu a tak ani já neodolám . Vývar. A hádejte co se stalo, když mi ho přinesou? Studený, tak to už je na mě moc. A to ještě dvojice důchodců po nás vyjede, že už 55 let chodí jíst do restaurací ( stará asi neumí vařit) , ale tohle ještě nezažili. Prý se chováme jak v nějakém pajzlu. Vadí jim,  že jsme veselí a spokojení. Bába je pěkně zapšklá stařena a dědek nervózní. Nevadí, radost nám nezkazí. Dorazí druhá skupinka a zjišťujeme, že je plno a tak se přesuneme do vedlejší hospody, tady je nám líp. Mají polévku a já si dám zelňačku, již zdálky vidím, jak se z ní kouří, konečně, to si pochutnám. Je sice horká, ale sladká. Rozdělíme se s Eliškou a odcházíme ven na sluníčko. Cestou se chceme stavit ještě na jedné rozhledně, tak čekáme na ostatní. Lucka a Káťa žadoní o koně, tak uvidíme, jestli s námi příští rok nepojede kromě psa Káji i kůň. V Růžové trochu tápeme, ale nakonec cestu k rozhledně najdeme. Já v ní vidím chobotnici bez chapadel . Je pěkná. Pořizujeme ještě nezbytná fota a vracíme se k autům. Zde se rozloučíme a letošní víkend zakončujeme. Teď už jen zpět do reality. Tak zase za rok kamarádi.

                                                                                Hanka                Celkem našlapáno 20 km.