Mácháč 2019

čtvrtek 26.9.  -  neděle 29.9

Čtvrtek

Líba, Eliška, Viktor, Hanka

      Chvilku po 8 ranní vyrážíme s Líbou na očekávaný prodloužený víkend, nezalekneme se ani výhružky od Fandy, že nás vysadí už před Děčínem a zbytek dojdeme pěšky, kdepak na nás si nepřijde. Počasí vypadá slibně a cestou ještě rychle nakoupíme něco k jídlu a hurá do kempu. Nezdržujeme se vybalováním a rovnou si uděláme latté a v příjemném teplém zářijovém sluníčku si ho vychutnáváme. Je krásně, sluníčko se opravdu předvádí v plné kráse a tak se jdeme najíst do místní restaurace, jako pokaždé si zde dáváme své oblíbené hovězí na česneku, BK a špenát. Hurá na pláž (bez plavek), kde usedáme na vyhřáté kameny a kocháme se. Parníčkem se svezeme na pláž Borný.  Vyhřáté a spokojené se vracíme do chatky na další kávu, vybalíme si věci a vydáme se na další procházku po okolí. Po návratu si za odměnu dáme dvojku bílého a sýr a čekáme na Viktora s Eliškou. Jakmile dorazí a odnosí si věci, zajedeme ještě do Doks doplnit nějaké zásoby a poté již jen čile konverzujeme. Je zima a tak se brzo uložíme ke spánku.

  Dnes 7 km  

pátek

     V pátek 27. září se budím  v 6 hod. ráno. Autem odvezu manželku do práce a mířím směrem Staré Splavy.  Tam už od čtvrtka čeká  předsunutý team ve složení Hanka, Líba, Viktor a Eliška. První se stavím v Děčíně v pekárně U Onďase, kde kupuji čerstvý chleba a pečivo. Pak se přesunu na náměstí na polívku a když odjíždím, vidím pana K. kráčet do budovy soudu. Cesta přes Českou Lípu nebyla ideální, samý kamion a samá práce na silnici. Nepospíchám a auto parkuji po půl deváté před RS Harmonie. Je tu podezřelý klid, že by partička ještě spala ? No, nespala, právě se probudila. Klábosíme, vyměňujeme si první informace. Hanka mi uvařila kávu, bohužel i s mlékem. Naštěstí právě přijela Dáša s Rudou a s Ritou (fenka) a kávu si bere ona. Já dostávám novou – černou.Od Viktora dostávám okoštovat domácí trešňovici. Ale jen kapičku, budu řídit. Chvíli dumáme nad tím, zda jet na výlet před či po obědě, vítězí první varianta. Ruda je po noční, jde si lehnout, dožene nás pak na kole. Před tím ještě platíme, fasujeme povlečení, toaletní papír a klíček od chaty a povolenku k parkování. Usadíme se do dvou aut a vyrážíme směr Hradčany. Ty u Mimoně, ne ty v Praze. Parkujeme u infocentra  VLS - Vojenských lesů a statků. Po minutě vykukuje z íčka pán a tváří se všelijak, proto se jde Viktor dovnitř zeptat, zda můžeme parkovat. Můžeme, Viktora to stojí pouze nákup píšťaly. Vycházíme a někdo se těší na zookoutek. Chladím nadšení tím, že oznamuji smrt majitele a zrušení koutku. Kráčíme okolo soustavy několika rybníků a mých spoluturistů se zmocnila  HH. Houbařská horečka. Je to tu samý klouzek, po dešti jsou ohavně oslizlí. Cestou potkáváme dva muže na čtyřkolce, kteří vyznačují trasu, kudy se zítra pojede nějaký závod na kolech. Směřují nás zkratkou na Hradčanské letiště, kam posléze dokráčíme. Plocha je to opravdu famózní, to se to tenkrát Rusům v srpnu přistávalo. Překonáme letištní plochu a míříme k autům. Náš druhý cíl jsou meandry řeky Ploučnice u tábořiště Boreček. Parkujeme u zamčených toalet a jdeme se podívat po okolí. Meandry jsou bohužel obtížně přístupné, prodírání kopřivama a houštím tentokrát oželíme a vracíme se k autům. Přesouváme se do Doks a v Penny nakupujeme, jelikož v sobotu je státní svátek a obchod je zavřený. Nákup proběhl ke vší spokojenosti a my míříme do Harmonie. Já se cpu karbanátkem a salátem před chatkou, ostatní se jdou najíst do místní restaurace. Vaří tu prý dobře, jídlo vypadá solidně. Brzy je jdu navštívit a dát si něco ostřejšího, aby čekání na ostatní rychleji utíkalo. Odpoledne přijede Petr L., Pavla s Honzou a Jirka s Jiříkem a Majdou. Přijel se na nás podívat i David. Večer probíhal dle zavedeného scénáře. Víno, ženy a muži, zpěv a dokonce se i tančilo. Jirka přitáhl nějaké umělé paruky, ty slavili solidní úspěch. Viz. foto. Za sebe musím říct, že s usínáním jsem neměl sebemenší problém. Ani sprcha neproběhla.

Dnes  10 km

Sobota 

Dáša, Líba, Petr Lan., Ruda, Hanka 

V sobotu ráno se dělíme na několik skupin, na původně plánovanou trasu se vydáváme čtyři chodci a jeden cyklista. Chvilku jdeme po rovince a za silnicí nás čeká docela dlouhé stoupání. Cestou potkáme pár mladých lidí, kteří vypadají, že v lese strávili noc. Brrr, v našem věku už raději v bezpečí chatky. Jakmile vystoupáme ne Dělovou cestu, žádné další velké kopce už nás nečekají. Cestou křížíme cestu cyklistickému závodu a tak raději uhneme z cesty do lesa a ono hurá, houba kam se podíváš. Tašky máme téměř plné a s těžkým srdcem, že tam další houby musíme nechat pokračujeme dál. Jdeme ještě chvilku po silnici a pak uhneme na lesní cestu po nočním dešti poněkud rozblácenou, ale žádná nehoda nás nepotká. Sejdeme na dno rokle a náhle  jsme se ocitli v pohádkovém lese. Vysoké stromy a zelené mechové koberce, jedním slovem „nádhera“. U rozcestníku nad Kraví roklí volá Ruda, že už je u Skalní brány kam máme taky namířeno, ale pro nás je to ještě daleko a tak si raději zajede na pivko a sejdeme se jinde. Ještě kousek cesty a jsme u jeskyně zvané Psí kostel, zde se nachází i ohniště, ale buřty nemáme tak jdeme dál. Vystoupáme do malého kopečku a na dohled již máme hlavní cíl naší dnešní cesty. Zde si na chvilku odpočineme, žádné dlouhé zdržování, do kempu je to přeci jen ještě kousek cesty. Ještě se pokocháme pohledem na pomalu se zbarvující podzimní krajinu a blížíme se k chatkám.  Dnes jsme zase viděli další krásná místa, která určitě stojí za návštěvu.   

 Našlapáno 19 km

Osud druhé skupiny zůstane pro historii Opatu zřejmě navždy utajen.

Milan, Petr Lis., Jirka, Jiřík, Majda, Láďa, Pavla, Martin, Pavla, Honza.

Dle kusých informací se druhá skupina vypravila na tzv. Lysou skálu. Cestou to vzala přes Provodín, kde se občerstvila v hospodě zvaná Dřevěnka. Velitel skupiny zůstal bohužel pod vrcholem Lysé skály a až na vrchol nedošel. Navíc se ještě záhadně ztratil, takže skupina se byla nucena vrátit zpět do Harmonie po částech. 

 Zajímavých 14 km.

Viktor s Eliškou si prochodili okolí kempu.

Večer je potřeba dopít zásoby a tak nejdeme spát, dokud není vše vypito. Bavíme se, smějeme, zpíváme a i dnes došlo na  tanec.     

Hanka  

neděle

     První zvuky které dnes slyším, je štrachání se Petra na toaletu a tichý hovor venku. Hanka je nastydlá a tak šeptá jako myška i když by jistě chtěla mluvit nahlas. Dám si sprchu a poprosím o vodu na čaj. Jsem po včerejšku docela solidně zválcovanej, ale když vidím Rudu a Jirku, nejsou na tom o mnoho lépe. A to jsem šel spát cca o 3 hodiny dříve než oni. Ou jé. Prý pili víno a zapíjeli ho mlékem. To bych tu už nebyl. Lehce posnídám jablečný piškot, dosrkám čaj a jdu balit věci. Maskáče jsou v oblasti rozkroku podezřele mokré. Lehce přičichnu, uf, je to jen pivo. Asi jsem se včera polil. Od čeho má mokrou bundu Eliška, to je záhada. S díky odmítám nabízené rybízové víno a prolévám se Mattoni. První se loučí  Pavla s Honzou a po lehké snídaní odjíždějí. Naopak Jirka je jaksi pomalejší, stěžuje si na permoníka, co mu buší v hlavě kladivem. Když si vzpomenu na včerejšek, není divu. Byl to divoký den. Majitelé Harmonie jsou buď extrémně tolerantní k hluku, nebo jedou na lexaurinu. Svlékáme povlečení a Viktor je od paní zjebán, že nechal přes noc venku peřinu a ta je mokrá. Ať je paní ráda, že to tu nelehlo popelem. Hanka jde ještě někam za chatu a vrací se bez hub, za to se chlubí, že našla nůž. Trochu ji kazím náladu tím, že jí oznamuji to, že nůž je můj. Kdyby mi to nedosvědčil Viktor, kterému jsem ho v pátek půjčil, snad by mi ho Hanka ani nevrátila. Zbyli  by mi oči pro pláč a prázdná pochva. Ptám se kde ho našla a uklidňuji se tím, že ho nevytáhla žádné mrtvole ze zad. To by tak scházelo. Po desáté hodině jsme jakž takž sbalení a vyrážíme směr Břehyně – Pecopala. Parkujeme u zmrzlinového stánku  Leknín, kde vaří dobrou kávu a výtečnou zmrzlinu. Nám by však bodla spíše česnečka. Ta není, jdeme se teda projít. Hanka nám naplánovala výlet na Králův stolec, což je skála, kde prý sedával sám Karel IV. Vylezeme na skálu a koukáme okolo sebe. Něco mi na tom nesedí a až dole zjišťuji, že toto není Králův stolec. Prý mě jen zkoušeli, jestli to poznám. Po včerejšku jsem rád, že rozeznám nohy od hlavy, kampak na mě se skálou. Nakonec dojdeme až na pravý Králův stolec. Výhled je lepší, ovšem stačí špatný krok a letí se ze skály dolů. Nic moc. Jirkovi se z toho prý až sevřely koule. Na to mu Majda lakonicky odvětí, že jí ne, protože žádný nemá. Raději jsme sešli pod skálu a Viktor nakrmil děti kyselejma žížalkama. Sám je taky trošku kyselej, protože si vzal košík a dnes hub moc není. K autu jdeme oklikou lesem a počet nalezených hub postupně roste. Zatím je ostatní dávají Viktorovi do košíku, ale to se brzy změní. Přijdeme na místo, kde je hub jak nasr... První to poruší Hanka a šeptá. Tak tyhle houby už mu nedám. A je to tady. Do všem kromě mě a Jiříka vjela HH. Houbařská horečka. Jiřík si táhne dvě uschlý borovičky s tím, že to budou vánoční stromky a já sbírám houby prý jako císař pán. Chodím, v ruce klacek jako špacírku a jenom ukazuji, kde která roste. Ohnul jsem se asi jen pro dvě. Nějak mě bolí záda. Ostatní zatím sbírají do všeho možného. Taška, igelit, mikina, vše je jim dobré. Jdeme kolem auta, ze kterého vystupuje pán a říká „nechali jste mi tam taky něco“ ? Usmívá se, ale já dobře vidím, že je nasranej, jak jsme mu to vysbírali před nosem. Tůdle, máš tam pár klouzků a prašivek. Hlady a žízní už jdu do mdlob, hurá, jsme u auta. Nejdřív si jdeme dát zmrzlinu. Chvilku to trvá, paní před náma si jich bere s sebou do plastových nádob asi 40 porcí. Aby se udávila. Mrkvová zmrzka mě nechává chladným, dám si klasiku, vanilku. Je možnost dostat zmrzlinu i zdarma, stačí uhádnout, co se skrývá v termosce u majitelky stánku. Je tam i pět nápověd, ale kampak na mě. Patnáct let u Justiční stráže a víkendová pijatyka udělalo svoje. Jsem rád, že vím jak se jmenuju. Sedám do auta a jedu napřed do Doks s tím, že si dáme oběd v restauraci Heller ( bývalý Bezděz – viz. akce Jára a odpadkový koš coby WC ). Heller má dnes bohužel zavřeno. Jelikož mě tlačí čas, poobědvám sekanou z  Penny a telefonicky se Viktorovi omlouvám s tím, že již jedu domů. Nechám všechny pozdravovat a autem mířím k domovu. Doufám, že i ostatní dojeli v pořádku do svých domovů a už se těší na pondělní šichtu. Další víkendovka by se měla konat v dubnu 2020 ve městě Mšeno a již dnes se játra třesou strachy.

Dnes  9 km ( Rita 25 km )