Stebno

Účastníci : Viktor, Eliška, Milan

     V úterý 31. prosince 2019 proběhl opravdu, ale opravdu  poslední výlet OPATu v tomto roce. Sraz akce byl ve snesitelných 11.30 hod. u divadla. Bohužel kombinace počasí, lenosti, pracovních a jiných povinností způsobila to, že jsme se na startu sešli pouze tři. Počasí se tvářilo všelijak, ale přesto jsme nastoupili spolu s partou důchodkyň do busu č. 456 a vyrazili vstříc nepoznanému. Operativně jsme vystoupili již ve vsi Stebno. Foukal silný a studený vítr. Zde jsem vytáhnul poprvé v mém dlouhém životě chytrý telefon, ovšem zde pouze k focení. Můj starý dobrý fotoaparát již mele z posledního a vypadá to, že se odebéře do křemíkového nebe. Proto na fotografování testuji 7 let starý tzv. „chytrý“ mobil. Má to už taky za sebou, leč fotí a to je pro mě hlavní. Úvodní foto proběhlo, jdeme dál. Cesta vede po silnici do kopce a teplota jde dolů. Zhluboka si lokám slivovice.  Viktor s Eliškou si mění doplňky. Eliška si bere Viktorovu černou „teroristickou“ kuklu, on od ní její růžovou čepici spojenou s rukavicemi. Bojím se fotit. Muž co nás míjí autem jen čumí.  Dojdeme do vsi Milbohov, kde si dáváme v místní čekárně pauzu. Eliška popíjí teplý čaj, já slivku. Ve vsi je to samý kůň, pes a ruiny baráků. Od baráku vedle nás se ozývá bolestné řvaní osla a nebo někdo někoho mučí. Raději jdeme dál. Na silnici je čilý provoz, místní se jedou zásobit jídlem a pitím na Silvestra a Nový rok. Cesta konečně uhýbá ze silnice do lesa, ale o to je blátivější. Míjíme hřiště v Hostovicích a vcházíme na silničku vedoucí směr Větruše. Cestou jdeme okolo pár nepěkných skládek odpadu, ale i kolem zajímavých až bizarních stromů. Občas míjíme pěkné výhledy do krajiny. Konečně jsme na Větruši. Bludiště je zavřené, kocháme se jen výhledy a hurá na lanovku. Jede nás asi 15, vesměs občané NDR. Německy vyjadřují obavy, zda nespadneme. Česky jim odpovídáme, že spadneme a to na koleje, kde nás následně rozdrtí některý z dopravců na železnici. Asi Arriva. Přijíždíme do OC Forum, kde je  většina obchodů zavřená. Cukrárna Barborka  též již nefachčí a tak se nakonec usídlíme v naší oddílové restauraci Sahara, se kterou se loučíme kávou, pohárem a minikarafou vína. Konec dobrý, všechno dobré. Ještě se zastavujeme na nádraží Ústí – západ, kde si probereme knihobudku a potom mě již Viktor odváží k domovu. Večer jdeme s manželkou slavit Silvestra na kurty, tak ať jsem v cajku. Dnes finálních 8 km.

Milan    31.12. 2019