Lipová - Mojžíř

Účastníci:  Viktor, Eliška K., Líba, Dáša, Jirka K.

Počasí bylo koncem ledna dost nevyzpytatelné, naplánoval jsem tedy jen kratší akci v okolí Ústí nad Labem. V sobotu 26.1.2019 jsme se dopoledne sešli v centru města na zastávce příměstských autobusů ve třech. Zbytek účastníků měl přistoupit po cestě. Týden před akcí panovaly silné mrazy, z kterých jsem měl respekt. Ovšem zrovna v sobotu se oteplilo a začalo silně sněžit. To se to pak akce skvěle plánují. Autobus, který nás měl dovézt do výchozího bodu akce (obec Lipová) má 15 minut zpoždění. Čekání v chumelenici je nekonečné. Když to chci zabalit a vymýšlím náhradní program, spoj přijíždí. To je radosti. Na silnici je dost uježděného sněhu, autobus má v kopcích starosti. Na Terase přistupují Jirka s Dášou, jsme kompletní. I přes špatně sjízdné silnice se doplahočíme do Lipové, kde vystupujeme. Po žluté turistické značce se liduprázdnou vesnicí s pár baráky vydáváme ke zřícenině hradu Blansko. V hlubokém sněhu se nejde nijak dobře a sněžení neustává. Potkáváme tři turisty, kteří se z Blanska vracejí, prohodíme s nimi pár slov. U rozcestníku pod hradem Blansko odpočíváme a ve vánici a mlze spíše tušíme, kde se nachází zřícenina. Nakonec se rozhodujeme na ní nejít, stejně by nebylo nic vidět a brodění sněhem nás taky nebaví. Jirkovi, který je zklamán slibuji, že se na Blansko v nejbližším možném termínu vydáme. Nyní raději pozorujeme místního zemědělce při krmení stáda krav. To nezažil, aby měl při své všední práci takto početné a zvědavé publikum. Poté po silnici scházíme do obce Mírkov, kde se občerstvujeme z vlastních zásob na dětském hřišti s přístřeškem. Já začínám pociťovat stále silnější příznaky nastupující nemoci. Promýšlím si možné zkrácení dnešního výšlapu. Naštěstí to tady dobře znám, takže vím, že nezabloudíme.Další zastávka je na Ferratě Poustevna vybudované v roce 2017 nedaleko zbytků skalní kaple. Přestože má převýšení pouze 7 metrů, její obtížnost je C a na její zdolání je nutné mít potřebné vybavení. Jirka neodolá a i bez vybavení po ní leze. Ostatní si prohlížejí ferratu a její okolí zdola. Mojí nepozorností na stole zůstává Jirkova placatka s Tatranským čajem. Asi stárnu. Z důvodu špatného počasí a mé zdravotní indispozice domlouvám s ostatními zkrácení dnešní akce. Vysoký kámen, vodopád na Kamenném potoce i vrch Špičák necháváme holt na jindy. Není problém se sem vypravit třeba na jaře, není to sem daleko. Scházíme zapadanou pěšinou do údolí pod vrchem Vyhlídka (370 m n.m.) a míříme rovnou do Mojžíře. Mám cestu naplánovanou tak, že vyjdeme přímo u restaurace Johanka, kde se posilníme před cestou domů. Cesta je to sice krátká, ale strmá. Navíc pod vrstvou sněhu se skrývá zrádný led, takže o klouzání není nouze. Naštěstí je pádů minimum a nikomu se při nich nic nestalo. Kolem zahrádek a prvních domů přicházíme dle plánu k restauraci.Máme štěstí, je plno, ale jeden stůl je volný. Nic nám nebrání se dobře občerstvit. Probíráme i dnešní krátkou, ale díky počasí poměrně náročnou akci. Našlapali jsme jen cca 7 kilometrů, ale sněhu jsme si užili dost. Výhodou je, že jsme necestovali daleko a i návrat z akce bude poměrně brzký. Já ihned po příjezdu z akce ulehl s horečkou a vlastně do teď marodil. Dobrá zpráva nakonec, Jirka se večer autem vypravil na ferratu a ztracenou placatku našel. Mějte se všichni co možná nejlépe a na nějaké další oddílové akci na viděnou.

                      Sepsal: Vik  5.2.2019

>