Maxičky

Účastníci: Viktor a Eliška, Líba, Milan

     V sobotu 31. srpna jsme se před hlavním nádražím sešli čtyři a v devět hodin vyrazili vlakem směr Děčín. Šlo o osobák, všichni jsme se pohodlně usadili. V Děčíně máme chvíli čas a tak si v hale nádraží sedáme před pekárnu a dáváme si kávu a něco na zub. Osazenstvo nádraží je zhruba stejné jako v Ústí. Polovina cestujících, polovina svoloč. Po patnácti minutách se přesouváme k zastávce číslo jedna, odkud nám má jet autobus na Maxičky. Podle nového jízdního řádu, který ale platí až od září,  náš autobus nejede. Každému na zastávce říkám, že dnes bus nejede, že musí jít na Maxičky pěšky. Houbaři 70+ omdlévají. Zmatených lidí je více, a když nervozita vrcholí, autobus přijíždí. DP města Děčín opět perlí. Autobus je plný houbařů a někteří prý dost smrdí. Je to divné, já nic necítím a přitom mám prý nos jako ohař.  Po desáté hodině vystupujeme v Maxičkách a zjišťujeme, že místní restaurace má otevřeno až od jedenácti hodin. Smůla. Otáčíme se a po zelené jdeme do lesa. Po cca dvaceti minutách docházíme na rozcestí a zelená značka nikde. Zkoušíme více cest, ale nakonec se musíme vracet dost zpátky a vidíme, že zelená značka uhnula na malou nenápadnou stezku. To se nám dnes stane několikrát, značení je tady opravdu špatné, musím pokárat značkaře – špatná práce. Co nás potěšilo je to, že podél cesty nacházíme houby.  Ne moc, ale na konci byla plátěná Viktorova taška z poloviny naplněná. Je dost teplo, jsme rádi, že jdeme lesem. Přicházíme na starou cestu tvořenou pískovcovými kameny, které ovšem nepříjemně kloužou. V těchto místech je dost vlhko, po suchu ani památky. Chvilku se osvěžíme u studánky Eliška a pokračujeme dále. Když podruhé bloudíme, operativně měníme cíl trasy a po žluté značce jdeme do Dolního Žlebu. Těsně před koncem cesty nás vítá stylová restaurace Dolní Grund s pivem ze Cvikova a velkým výběrem rumů. Ty jsme dnes neochutnali, já jdu na noční a Líba s Viktorem dnes vyjímečně na rum nemají chuť. Pohodlně se na hodinu usadíme a občerstvujeme se. Zaujme nás zelňačka, kterou si můžete sami nabrat z kotle a k tomu neomezené množství malých baget (asi neomezené). Posledních tři sta metrů k vlaku je brnkačka. Po patnácté hodině odjíždíme směr Děčín, kde vzápětí přesedáme na rychlík do Ústí n/Labem. Zde se loučíme s Líbou, která jde pokračovat v „kalbě“ do Velkého Března a my ostatní si jdeme dát něco k pití do „naší“ restaurace Sahara, ale po páté hodině odpolední to balíme i my a rozcházíme se.

Dnes našlapáno 11 km                                 Milan   1.9. 2019