Milešovka

Účastníci:

 Jára, Ivetka a Natálka, Honza Meluzín a Deniska, Dušan a Lenka Belákovi, Pavel Thoř, Milan a Eva, Zdenka a Monika Stočesová., Hynek, Petr a Lenka Lisecovi.

    V sobotu 16. listopadu se uskutečnila již tradiční Milešovka, spojená se vzpomínkou a zapálením svíčky za bráchu Járy.  Milan s Evou a Monika se Zdenkou jeli vlakem v 7. hodin. Ostatní, kteří vložili svojí, řekl bych až naivní důvěru ve včasný příjezd do rukou ČD, dorazili do Lovosic pozdějším rychlíkem. Zdůrazňuji, že na přestup do busu je 6 minut. Vlak opravdu přijel včas a neopakoval se tedy scénář s převozem vozem TAXI jako kdysi.  Z Lovosic do Milešova jsme se letos přepravili busem.  Autem do Milešova přijel Petr (dočasný abstinent) s Lenkou a psem Karlem. Ještě v Milešově u domova důchodců vytáhnul Jára z batohu první láhev Tullamore whiskey a my si mohli připít na zdar akce, Járova brášku a všechny kamarády, kteří nás již opustili. Kultovní a pro někoho zlověstná mošna zůstala doma, neb takovou váhu by neutáhla. Někdo si dobrotu ředí colou, fajnšmekři pijí neředěnou. Vykládám, že opravdoví znalci si whiskey chladí ne kostkami ledu, nýbrž namraženými žulovými kostičkami. Ty nápoj zchladí, ale nezředí. No, se žulou se tahat nebudeme, piju to neředěný.  Počasí bylo parádní, slunečno a na listopad nezvykle teplo. Okolo nás pobíhají účastníci závodu 4x na Milešovku, někteří (bohužel chlapi) do půli těla. I když v dnešní době 78 pohlaví těžko říct, kdo okolo nás běžel. Naštěstí nikdo v burce ani čádoru a ani bosý muž.  Všem nabízíme trochu ohnivé vody, ale nikdo na naší nabídku nereflektuje. Alespoň zbyde víc na nás. V ostré zatáčce nás dohání Petr s Lenkou, tak se zakecáme. Probírá se hlavně jízda vlakem a muž s dredy. K tomu je třeba se napít. Mohu prozradit, že letos byly vypity tři láhve. A to nám letos ani nepomáhal Pítrs, který držel nedobrovolnou abstinenci, neb před pár dny zlobil v jednom nejmenovaném podniku. A to nepočítám pirátsko-vlakovou jízdu s dredařem. Ovšem Honza M. ho letos myslím důstojně zastoupil. Na vrcholu Milešovky nás čekaly dva otevřené bufety a pěkné vyhlídky do kraje. Když se čas naplnil, pustili jsme se po modré značce směr Velemín, kam jsme i dorazili. Vyhlášený motorest nás přivítal. Býčí žlázy byly již bohužel zkonzumovány. Bohatě jsme se občerstvili a v půl čtvrté nasedli do autobusu směr Lovosice, kde proběhl rychlý přestup na vlak směr Ústí. Před půl pátou jsme se loučili s Monikou a Zdenkou, ty pokračovali do Děčína a ostatní šli také po svých. Někdo domů, jiný ještě na pivo. Např. já jsem již v 18 hodin tvrdě spal. Járova medicína mě knokautovala.

Dnes pohodových 12 km.                                                               Milan