Účastníci : Dana, Ruda, Viktor, Dáša, Líba, Eva, Pítrs, Jára, Milan, Monika, Míra
V neděli 24. listopadu proběhl polodenní výlet ze Sebuzína do Brné a vlastně až na Střekov. Sraz byl v půl dvanácté na nádraží a jelo se MHD č. 17. Viktor a Pítrs jako solidní tátové od děcek přijeli na Střekov vozem, který na ně spokojeně čekal do doby, než přijdou ze špacíru. Monika a Míra, kteří bydlí v Sebuzíně na nás nepřekvapivě počkali v Sebuzíně. Kolem poledního jsme vystoupili z busu, přivítali se s zbytkem party a pořídili společnou fotku. Dana nebyla pořád spokojená s kompozicí a když jsem v podřepu již počal chytat křeče, počal nás fotit ještě Ruda. Chytajíce se zábradlí jsem se zvedl a mohli jsme vyrazit. Vlastně ještě ne, Dana vytáhla z batůžku výtečnou domácí slivovici. Jen jí bylo bohužel asi půl deci. Škoda. I když homeopati by jí zředili jedna ku milionu a věřili by, že to pořád účinkuje. Ale ne na nás. Sotva jsme vyšli, opět jsme se zastavili. U místní kapličky skupinka místních nadšenců instaluje vánoční stromek. Vidím basu plzniček a rundu sklenic s nějakou tmavou tekutinou. Čaj to asi nebude. To asi nejsou homeopati. Krátce se poklábosilo a jdeme dál. O chvilku později opět stavíme. Dana jde k M+M na návštěvu – pardon na WC. My si mezitím vyslechneme historii domu a nenápadně Mírovi naznačíme, ať si po návratu domů zkontrolujou šuplata. Čert nikdy nespí. Myslíme to však v žertu ( tak snad nic nechybělo ). Konečně se hneme dál. Cesta vede stále do kopce skrze místní část zvanou Kolibov. Je nás jedenáct + čtvernožec, parta se tedy rychle trhá. Kdo hodně mluví, jde pomaleji. Vyzvídám, jak dopadla akce Praha. Jára potvrzuje, že žádný rastaman se tentokrát nekonal. Prošli jsme soutěskou Rytina a Dana nás upozornila na bývalý pionýrský tábor. Zde trocha historie. V r. 1948 postavily tehdejší Stalinovy závody v Záluží na konci údolí Rytina rekreační středisko. V r. 1950 o prázdninách se v tomto středisku uskutečnil l. krajský budovatelský tábor na severu Čech. Ve dvou bězích se ho zúčastnilo 2 000 pionýrů. V letech 1951-1954 se zde konaly velké mezinárodní pionýrské tábory s účastí korejských, řeckých, španělských a francouzských dětí. Účast Dany není potvrzena. Ovšem historii člověka v okolí Sebuzína dokládají 15 000 let staré nožíky z pazourku. My jsme tentokrát narazili jen na větší sadu dřevěných holí, kterým jsme se vysmáli. A to jsme neměli dělat. Cesta se prudce zhoršila a počala po svahu klesat do údolí. Navíc byla blátivá a kluzká jako mrcha. Co teď ? Jinudy to nešlo, vracet se nebudeme. Riskli jsme to. Občas to bylo fakt o hubu, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Však máme za celou historii výletů jen dva úrazy. A to nepočítám Járu ve škarpě a návrat na kolech z Lovosické kalby. To při nás stál svatý Jakub Maurobijec, patron turistů a jiných vandráků. V Brné jsme již na pevné zemi a jde se lépe a rychleji. Přes tzv. Zlatou stezku se dostaneme až ku hradu. Cestou vidíme pár zajímavých staveb, u jedné kdesi cosi brousí jakýsi muž. Kdysi to byl prý dům patřící jednomu nejmenovanému ústeckému podnikateli. Na parkovišti u hradu se dělíme. Spořádání tatíci Viktor a Pítrs se hrnou do auta tak rychle, že jsem si ani nestačil říct o příspěvek, ostatní jdou dále. Dana se upřímně divila, že nikdo nevytáhnul nějakou tu láhev s něčím ostřejším. Že bychom stárli ? Jistě ne. Járova temná mošna tentokrát spala ve skříni a Pítrs je pořád za slušňáka a abstinenta ( nedobrovolně ). Další dělení skupinky se děje u tzv. Ovčácké stezky, kde již jen torzo party v počtu pěti osob jde vyhodnotit akci do podniku Labská bašta. Tam je příjemně, v krbu praská, víno je dobré a pivo je, no pivo. Pozoruji Járu. Napil se, vzdychl, zamáčknul slzu a jistě vzpomněl na Na Hradčanské. A to jsme ještě nebyli v Pivovarské. Tady to alespoň točí do půllitrů. Slovo čepují nelze použít. Jídlo bylo dobré, jen výpary z kuchyně nám nepříjemně nasáli do oblečení. Nu a když promluvil obsluhující mladý muž, maně jsem si vzpomněl na scénku z filmu Policejní akademie, kdy kadeti vešli do baru Modrá ustřice a začalo hrát tango. Jen ta kožená kšiltovka chyběla. Všeho do času, setmělo se, my zaplatili a rozloučili se. Dnešních 10 km bylo na polodenní akci akorát.
Milan
