Karlštejn 2019

Účastníci : Viktor, Milan, Vlasta, Jára, Ivetka, Pítrs, Lenka, Honza, Renata, Roman P., Jitka, Kristýna  , Lucka, Natálka, Denisa , Líba, Dáša, Petr L., Ruda, David

Akce, která oficiálně zakončuje turistický rok 2019 je tu. Tentokrát se jelo 7. prosince a cílem byl hrad Karlštejn. Účast byla hojná, napočítal jsem celkově dvacet  turistů, malých i velkých. Z Ústí nad Labem  nás jelo devatenáct, Vlasta se přidal v Praze. Po příjezdu vlaku do stanice jsme do něj vlítli maximální rychlostí, protože bylo zjevné, že bude plno. Seděli jsme ve dvou skupinkách, tzv. whiskey parta s dětmi obsadila část vagonu pro děcka do deseti let. Než jsme dojeli do Prahy, tak vlak praskal ve švech. Objevilo se i nové moderní svinstvo a to rezervace pomocí mobilu na poslední chvíli a tak byli za jízdy lidé vyhazováni ze svých sedadel a na ně si hačli ti, co si je třeba 15 minut před tím rezervovali. Rezervace provádějí hlavně mladí pokrokoví lidé, vyhazováni jsou vesměs důchodci, nemajíce smartphony.  Nová doba. Mládí vpřed, zpátky ni krok. Děkujeme, České dráhy. Ještě vagon pro třetí až dvacáté sedmé pohlaví a hurá do Západní Evropy. Nás se to naštěstí netýkalo. Jak řekl David, jen ať si mě někdo zkusí zvednout z místa. Jak je zvykem při zakončení sezóny, kdo mohl, vytahoval z batohů něco dobrého k jídlu či k pití. Jen David vytáhnul a podaroval ostatní plechovkami prazdroje, které vzal z igelitové tašky. Batoh neměl, vše ostatní se mu vešlo do kapes a zbytek věcí mu nesl šerpa zvaný Viktor. Petr nabídnul nakrájenou klobásu a hermelín, Ruda  slivovici, Viktor italskou grappu z Moravy a Dáša bílou čokoládu bůhví odkud. Jelo se krásně. V Praze na hlavním nádraží je konečná, z vlaku jsme vystoupili pozvolna. Blíží se k nám druhá skupinka, je slyšet a vidět že taky nezahálely. Partu vede Jára, který měl předchozího dne předvánoční posezení z práce a jelikož je spolehlivým turistou, jel na akci i s mírným handicapem. To sám dobře znám, je to o vůli a odříkání si. Hlavně  spánku a nealko nápojů. Láhev whiskey, kterou jsem zahlédl v Járově batohu je fuč. Vypitá, konkrétně. Jdeme do nádražní haly, kde se k nám připojí Vlasta. Skupinka se rozpadne. Toalety, nákupy, cigareta atd. 15 minut před odjezdem vlaku dám partu do kupy a jdeme na nástupiště čekat na vlak. Je to osobák a přisupí od Berouna. Rychle vyběhneme do prvního patra a zabíráme místa. Opět jedeme ve dvou skupinkách, tentokrát naší partu „posílil“ Jára. Je opět plno, jen k Járovi si dlouho nikdo nepřisedá. Nakonec, v nouzi nejvyšší, k němu usedne mladá maminka s nemluvnětem na prsou. Dítě chvilku kouká a otáčí hlavou sem a tam. Pozoruji Járu, který usnul a nechtíc na nemluvně chvíli dýchá. Dítěti po chvilce odpadla hlavička a tvrdě usnulo, nebo omdlelo ? Výpary z Tullamore udělaly svoje. Ruda, který seděl naproti Járovi a nemá s kým klábosit, jelikož parťák upadl do částečného bezvědomí, má větší výdrž a čile konverzuje s cizími lidmi. Asi omlouvá ten lidský lihovar naproti sobě. Tentokrát jedeme jen půl hodinky a vystupujeme ve stanici Dobřichovice. Ovšem ne všichni. Skupinka maminek s dětmi jede až do stanice Karlštejn, sejdeme se na hradě. Naše skupinka se nechá fotit a pak přes koleje míříme do centra Dobřichovic. Pítrs líčí Vlastovi „krásy“ Ústí nad Labem, ale myslím, že stěhování se konat nebude. Jelikož jedeme k Vlastovi napřesrok na týdenní dovolenou, doufám, že si dům řádně pojistí. To je samo sebou nadsázka, nejsme žádní vandalové. V Dobřichovicích  nás zaujme cukrárna zvaná Kavárna Černý Dorty, kde zakotvíme. Vevnitř je dost místa a dělají i polévky, míchaná vajíčka a anglické snídaně. Zaujme nás, že snídaně podávají až do 14 hod. To je praktické, hlavně v sobotu, místní násoskové si mohou přispat. Někdo jde do cukrárny, jiní se občerstvují z vlastních lihových zásob před cukrárnou. Jára si dává bohatýrskou anglickou snídani. Jen miska fazolí do něj moc neleze a marně se jí snaží udat. Paní, která přišla s čoklíkem do cukrárny a několikrát za sebou slyšela něco o pekáči a česneku, opouští prostory.  K cukrárně se pomalu šine místní rodina se dvěma dětmi v kočárku. „Jé dvojčátka a bílý“ chválí je Pítrs a gratuluje jim k porodnosti.  Rodina urychleně opouští  prostor před cukrárnou.  I my se dáme do kupy a pokračujeme dál. Přes místní parčík a po tzv. cestě mramoru se blížíme do vsi Karlík. Líba zavzpomínala na doby, kdy brigádničila na ústeckých plesech spolu s naším známým Martinem, který obsluhoval vinný vozíček. Projdeme ves Karlík a napojujeme se na červenou značku, což je Svatojakubská cesta E10, která vede až do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta je prudší, hovor utichá. Lesem se projdeme až do vsi Mořinka. Na návsi vybaluji sekt a připíjíme si na rok 2019. Hned je veseleji. Aby nebylo takové ticho, kdosi zmiňuje jména pár opozičních politiků. Ihned se ozývají hlasité nadávky. Místní nás zřejmě pozorují zpoza oken a modlí se, abychom vypadli. Nikoho  nepotkáváme, jen nějakou omladinu na terénních motorkách.  Míjíme velký kříž i se sochou Ježíše Krista. Slyším Pítrse jak na něj  huláká, asi si něco přeje k vánocům a stavebnice Merkur to nebude. Před vstupem do lesa je poslední pauza, pijeme a dojídáme čokoládu. Strmá cesta dolů a už vidíme hrad vpravo nad sebou. Cesta k němu je ještě strmá, ale je to jen kousek.  Na nádvoří hradu se spojujeme se druhou skupinkou, která má jistě velikou radost, že nás vidí celé a zdravé. Obsadíme veliký kulatý stůl za občerstvením a konzumujeme. Spadlo i pár kapek, nad námi je slunečník, jsme krytí. Načínáme poslední dvě láhve sektu, kelímků je již málo a povážlivě praskají. Příště si asi každý přinese vlastní sklenku. Kdo ví, třeba do té doby ekoteroristi zakážou kelímky úplně. A nebo zakážou sekt ? Protože máme hlad, tak se přesouváme do restaurace U Janů, kde si dáváme pozdní oběd. Tedy pouze část skupinky. Druhá skupinka se odpojila a od té doby jsme se už  neviděli. Později jsme zjistili, že jeli o vlak dříve, jak do Prahy, tak do Ústí. Hlavně, že dojeli v pořádku. My se přesunuli na vlak a většina party, lehce již pod vlivem  si až do Prahy hověla ve vagonu první třídy. Průvodčí naštěstí nezasáhnul.  V Praze se loučíme s Vlastou a míříme do Ústí. Zde se ještě část lidí jde rozloučit a vyhodnotit výlet do restaurace Sahara. Víno teklo proudem. A tam  dnešní  13 km dlouhý výlet zakončujeme.

Milan   8. prosince 2019