Česká Kamenice

sobota

            4. února se uskutečnila dlouho očekávaná akce, u příznivce O.P.A.T.u Vildy, na jeho chalupě v České Kamenici. Start byl naplánovaný na 7.30 hod. a odjíždělo se auty z hl. nádraží a od pizzerie v Neštěmicích. Kromě řidičů Viktora (vzal auto i když mělo letní gumy – pochvala !!) a Davida, jel Zbýňa, Milan, Jarda a Renďa. I s Vildou 7 lidí. Po 8 hod. jsme už nakupovali potraviny v Tescu v Děčíně  a poté se přesunuli do Markvartic, kde mají výborné klobásy z udírny. Nebyli jsme tam poprvé. Po vydatné snídani to byl do Kamenice jen kousek cesty. Kluci zaparkovali a my se hrnuli  k Vildovi. Věci ukládáme do pokojů a dáváme si slivovičku na uvítanou. Po chvilce se zvedáme, neboť od 10 hod. máme zamluvenou prohlídku podzemní továrny v Rabštejně – Jánská. Pomaloučku začíná sněžit, ale do Jánské je to 3 km a tak to jde. Vystupujeme z aut a jdeme k bráně továrny. Zpovzdálí nás sleduje jakési individuum, z kterého se vyklube náš průvodce. V první řadě nás zinkasuje – 90 Kč/os. Žádná láce. Pak vypukne dvouhodinová prohlídka. Je zajímavá, ale mám pocit (a David obzvlášť), že 1 hod. by byla tak akorát. Přesto můžeme doporučit, je to poučné a vcelku záživné. V poledne se tedy s průvodcem loučíme a odjíždíme za vytrvalého sněžení zpět na chalupu. Tam nám Vilda ihned servíruje výborný guláš a pivka. Po nutném odpočinku a poslouchání DVD s D. Landou se zvedáme a vyrážíme na jeden z našich plánovaných cílů – na Zámecký vrch. Jde o zříceninu hradu, ve které se od roku 1998 nachází dřevěná rozhledna. Cestou se zastavujeme v cukrárně na náměstí a dáváme si dorty, kávu a grog. Posíleni se počínáme drápat do kopce. Hovor tradičně postupně utichá a ozývá se jen funění. Konečně nahoře. Jelikož je zataženo, není výhled bůhvíjaký, ale i tak je tu pěkně. Na vrchu věže si dáváme vrcholovou whisky, fotíme se a hybaj dolů. Cesta zpět je o poznání rychlejší. Během chvíle jsme opět na náměstí v ČK a tam nás zaujme výstava obrazů v místní galerii. Vesměs jde o malíře i kresby z okolí a musíme říct, že pár kousků bylo docela povedených. Konec kultury, jde se na pivo. Kousek vedle Vildy je hospoda „u Slunce“, kde slušně vaří a točí tam plzeňské. Tak tam Milan s Jardou hned zapadnou, ostatní dorazí po chvíli. Popíjíme, klábosíme, po výborné večeři si jde Renďa s Jardou zahrát kulečník. Ke 22 hod. to pomalu balíme a jdeme k Vildovi. Zde zkoukneme film „Rok ďábla“ a pak se parta trhá. Milan, David a Viktor sedí v chalupě (David leží), ostatní se jdou ještě mrknout ke Slunci. Posloucháme hudbu , klábosíme a po hodince se kluci vrací. To už jsme notně unaveni a poslední nespavci definitivně odpadají okolo půl druhé do postele. Náročný den.

Milan

neděle

Ráno jsme se probudili ve vyhřátých postelích do dalšího mrazivého dne. Po bujarém večerním posezení se některým jedincům příliš dobře nevstávalo. Jako hodný velitel jsem je nechal přispat, budíček byl až v osm hodin. Do půl deváté se všichni vyhrabali z pelechů a těšili se na snídani, kterou připravoval Vilda. Měli jsme smažená vajíčka, kterých jsme spořádali půl kopy ( 30 kusů ), čaj a kávu. Po řádném posilnění jsme se pomalu chystali na naplánovaný výšlap a upřesňovali detaily. Při odjezdu jsme měli trochu problémy se zamrzlými dveřmi u aut, ale vše jsme zvládli. Následoval krátký přesun do Lísky, kde jsme nechali vozidla a pokračovali pěšky na Studenec. Všude byla spousta sněhu a šlo se neustále do kopce. Někteří slabší jedinci již na začátku funěli a nechtělo se jim šlapat. Náročnost trasy nám zpříjemňoval pohled na krásně zasněžené roubenky a zajímavou okolní krajinu. Jak jsme stoupali výš a výš, přibývalo sněhu. Všichni jsme se bořili ( sněžnice by se hodily ), nejvíce  kupodivu Vilda. Cesta nebyla prošlapaná, je vidět, že turistů na Studenec chodí málo. Vyjasnilo se, mráz pořádně štípal a na pláních bylo větrně. David si jako vždy nevzal čepici a rukavice, takže trochu mrznul. V poslední části výstupu se všichni pěkně zahřáli, protože se stoupalo dost strmě. Konečně je tady vrchol, všichni jsme zadýchaní a zpocení. Občerstvujeme se vodou, čokoládou, sušenkami, banánem a dvěma studenými pivky v plechu ( vrcholová odměna ). Rozhledna je zrezavělá a zasněžená, nedá se na ní vylézt. Zkusil jsem výstup, ale z hlediska bezpečnosti to jde jen asi do třetiny. Díky korozi chybějí celé části schodů, plošinky v mezipatrech jsou samá díra a zábradlí skoro neexistuje. V jiném roční období bych zkusil vylézt až nahoru, tak snad příště.  Vypadá to, že jestli se rozhledna v brzké době neopraví, tak zanedlouho spadne. Ještě se zapisujeme jménem oddílu do vrcholové knihy, rozhlédneme se po okolí dalekohledem ( vidíme Ralsko, Ještěd, Bukovku, Bezděz a další kopce ), nafotíme pár snímků do kroniky a vydáváme se na zpáteční cestu. Návrat k autům do Lísky je rychlejší, neboť jdeme z kopce a hlavně se těšíme do hospody. Ve vesnici nás zákeřně přepadá velký pes, který není přivázaný a vrata od baráku jsou dokořán. Naštěstí jen krvelačně štěká a nikoho z nás nepokousal. Zanadáváme si na nezodpovědné vesnické vidláky a scházíme k penzionu Bábinka ( ten Vilda chválil ), který má bohužel ještě zavřeno. U našich vozidel končíme dnešní krátký, ale náročný výlet. Po malé poradě se rozhodujeme  pojíst  v restauraci Slunce v České Kamenici. V hospůdce si dáváme gábl, pivko, nealko a domlouváme si termín na vyhodnocení dnešní akce. Posedíme jen chvíli a vracíme se do chalupy, kde balíme a chystáme se na návrat. A je to tady - odjezd, loučíme se s vynikajícím hostitelem Vildou a s těžkým srdcem míříme domů, kde nás čeká v pondělí opět práce a další všední dny.Akce se tradičně vydařila ( až to jednou bude stát za prd, budeme všichni pořádně překvapeni ), v sobotu jsme ušli 9km a v neděli 6km. Kilometráž není sice nejvyšší, ale vše ztěžoval silný mráz, náročný terén s velkým převýšením a spousta sněhu. Viděli jsme za oba dny hodně zajímavého, probrali jsme novinky, popili jsme a užili si pořádně celý víkend. Nikdo ze sedmi účastníků se nezranil, všichni členové výpravy naplánované trasy zvládli, vše proběhlo v pohodě. Milan po celou dobu pořizoval fotodokumentaci, jsem zvědav na výsledky ( doufám, že na net nedá nějaké hrůzy ).Na další výpravu do České Kamenice nám zůstala Jehla ( zajímavý skalní útvar s vyhlídkou ), malá zřícenina Fredevald ( Pustý zámek 424m ) nad řekou Kamenicí a Zlatý vrch ( 654m ) - čedičový kopec se sloupcovou odlučností s 5 až 6 bokými kamennými hranolky. Všichni jsme byli na chalupě spokojeni, a tak se určitě u Vildy sejdeme opět. Možná se to podaří naplánovat ještě letos. Těším se na setkání se všemi členy i příznivci oddílu na dalších akcích.

Viktor