S Á Z A V A      2 0 0 6

M. Svoboda, Viktor Kováč, René Paulík

29. 7.

            V sobotu 29. července jsme vyrazili na dvoudenní akci do okolí města Sázava. Sraz byl na  nádraží v Ústí a odjíždělo se po 7 hod. ranní. Všichni členové výpravy s sebou měli spacáky, neboť se domluvilo, že se bude spát venku tzv. „pod širákem“. Cesta do Prahy proběhla v pohodě, klábosíme a snídáme. Po příjezdu do Prahy se přesunujeme na Hlavní nádraží a protože máme čas, sedáme si venku před nádražím na jedno. Tady nás pobavil místní feťák, který jelikož byl úplně mimo, předváděl spaní ve stoje a za chůze, všelijak se kroutil a bavil kolemjdoucí. Po chvíli se zvedáme, odkráčíme k našemu vlaku a jedeme směr Čerčany. Je to osobák, který staví ve všech zastávkách. První zpoždění jsme chytli v Říčanech, jelikož na trati se pracuje a údajně někde vyhořely dráty. Projdeme se tedy po zastávce a po půl hodině pokračujeme. Ve vlaku začíná být pěkný hic. V Čerčanech přestupujeme na Sázavský pacifik, který ale čeká další půlhodinku na přípoj. Milan vybíhá a kupuje dvě plechovky gambáče. Konečně se jede. Cesta trvá další hodinku, pozorujeme spolucestující a sledujeme krajinu. Kolem 13 hod. vystupujeme ve stanici Český Šternberk. Viktor se zde převléká a Milan zjišťuje, že baterky ve foťáku jsou vybité a z focení nebude nic. Škoda. Hrad se tyčí na skále naproti přes Sázavu a vypadá impozantně. V první řadě se jdeme posilnit do místní restaurace, dáváme „kozla“ a přes informačku a cukrárnu, kde mají domácí koláče se ubíráme k hradu. Je to kousek, ale do pěkného kopečka. Na nádvoří si prohlídneme výstavu dravých ptáků spojenou s přednáškou sokolníka, pokocháme se výhledem z hradu a jdeme omrknout hradní krčmu. Je tu celkem fajn, točí „granát“. Po chvíli se zvedáme a po červené značce se ubíráme směrem k Ratajím n/S. Cesta ubíhá vcelku v pohodě, po chvíli projdeme vesničkou Malovidy, kde mít traktor je takřka společenská nutnost. Po nějaké době scházíme do Ratají a jelikož se zatahuje obhlížíme event. Úkryt na noc. V úvahu připadají opuštěné chatky s verandičkou, nebo krytá nádražní budova. Zastavujeme se občerstvit  v místním tábořišti a pozorujeme osazenstvo. Klasika. Trempové , kytary, pivo teče proudem. Viktor kupuje dvě „velký“ a pro Renďu „malý“. Ten ho nedopije, neboť ho pivo nějak pálí. Nevím, naše byly v pohodě. Zvedáme se a jdeme do centra. Míjíme zříceninu hradu Pirkštejna a protože to vypadá na bouřku, zapadneme do hostince. Opravdu, během chvilky se spustí slušný déšť. Sedíme, popíjíme, kecáme. Viktor si pro sebe objednává klobásu a dva párky. Hostinský to po chvíli přinese a když zjistí, že oboje je pro Viktora ( ač na to byl upozorněn ) zasyčí, že to mohl dát na jeden talíř a ušetřit nádobí. Je prostě divnej. Z plakátů jsme zjistili, že v místním zámku se od 18 hod. koná vystoupení Školy starého tance, neodoláme a jdeme se podívat. Položíme batohy a z chodby sledujeme nástup účastníků a jejich tance. Jde o tance v dobových renesančních kostýmech, tančí se jako za doby Rudolfa II. Při nástupu dalších účastníků Renďa úslužně uhýbá stranou, bohužel tak nešťastně, že poráží jeden z obrazů, který je součástí výstavy jistého místního malíře. Za to si vyslouží od starosty poznámku „no, to bude drahý“. Smějí se i tanečníci a atmosféra je rázem lidová. Po kulturní stravě se zvedáme, Viktor tahá z jedné účastnice rozumy ( že by si napřesrok taky skočil ? ), od pokladní dostává razítko a placičku a pokračujeme dále. Míjíme kemp u řeky a přicházíme do Ledečka. Tady si oddechneme v restauraci (dobrá plzeň ), Milan s Renďou se vykoupou a jelikož čas pokročil, odcházíme do lesa hledat místo na spaní. První místo neschvalujeme a za šera vycházíme na hřeben kopce, kde si na dohled silnice a dvou posedů budujeme v lese ležení. Milan je unaven, jelikož den předtím nespal a téměř okamžitě usíná. Viktor s Renďou chvíli klábosí a po cca dvou hodinách usínají i oni. Je teplo, komárů minimum. Noc nám zpestří jen pohyb divé zvěře v naší blízkosti. ( jelen, divočáci apod. ) Je vidět, že posed tu není náhodou.

30. 7.

            Budíme se do teplého letního dne, někdy po 6 hod. Chvilku se ještě povalujeme a vyměňujeme si dojmy z prožité noci, ale pak křepce vyskočíme, sbalíme a jdeme. Po cestě lesem si od mokré trávy zmáčíme boty, ale za hodinku již procházíme vsí Talmberk, kde se nachází zřícenina hradu – bohužel na soukromém pozemku. No nic. Cestou zobeme ptáčnice, maliny a někdo i obilí. Šlapeme a přes ves Mrchojedy přicházíme k řece a podél jakéhosi ohromného oploceného pozemku, kde evidentně staví nějaký „chudák“, konečně dorážíme do Sázavy. Přejdeme ocelový most přes řeku, který pěkně houpe a jsme v centru. Viktor neomylně nachází otevřenou pekárnu, kde posnídáme, poklábosíme s prodavačkou a jdeme se posadit naproti na zahrádku a dát si pivko. Pozorujeme místní týpky, dopijeme ( dačická desítka )a jdeme si prohlédnout Sázavský klášter. Akorát začíná mše, což však neznabohy nevzrušuje. Po prohlídce se odebíráme na splav, kde se koupeme a odpočíváme. Až hlad nás vyžene zpět do centra, kde v restauraci v prvním patře na terase obědváme. Ceny jsou vyšší, ale porce obří. Někteří jedinci nechávají zbytky, což je neuvěřitelné. Odkulíme se na nádraží, podíváme se na odjezdy vlaků a po žluté míříme o zastávku dál. Je to hezky do kopce – alespoň nám slehne. Cesta vede přes vyhlídkový altán, odkud je pěkný pohled na Sázavu. Po menším zmatku najdeme zastávku. Vlak jede až za 2 hodiny a tak se jdeme ještě vykoupat a do cukrárny na kávu. V cukrárně je pěkný frmol, každý konzumuje kvanta zmrzliny ( my jen kávu a čaj). Pak se přesuneme do hospody a dáme jeden radegast. Zasmějeme se staršímu páru, který poslouchá ze sluchátek nějakou hudbu a tak se neslyší a pěkně řve. Větě „myslím že už mám dost“ se směje celá hospoda. Čas se nachýlil, jdeme na nádraží, nastupujeme do vlaku a odjíždíme směr Praha. Jak jinak, vlak opět kvůli práci na trati staví a tak chytneme 30 min. zpoždění. V Praze na hlaváku jen koupíme jídlo, pití a usedáme do rychlíku směr Berlín. Oproti předchozímu je to pohoda, další zastávka je až v Ústí a tak cesta ubíhá rychle. Ve 20.15 hod. jsme doma. Renďa pospíchá domů, Viktor s Milanem jdou tuto zdařilou akci zhodnotit k „Vlastenci“. Počasí pěkné, zážitky taky. V sobotu jsme našlapali 14 km, v neděli 15 km. Už se těšíme na další výlet.

Milan 31.7