Helfenburk

            Rok se sešel s rokem a nás čeká náš první společný pochod roku.  Tentokrát padla volba na okolí města Úštěka - konkrétně na zříceninu hradu Helfenburk. Sraz na akci byl dohodnut na sobotu 7. ledna na 8.15 hod. v koblížkárně, nebo před 9 hod. na autobusovém nádraží. Celkem se nás sešlo sedm. Svou účastí příjemně překvapil Zbýňa, jenž si po roce a půl opět odhodlal prověřit svou fyzičku. Dále přišlo 5 zakládajících členů O.P.A.T. a nově přijatá členka Míša. Druhý nový člen Renďa měl rýmu a nedostavil se. Po lehkém zahřátí rumem (abstinence již skončila), nasedáme do autobusu. Sedáme si až dozadu, lidí jede dost. Cestou se bavíme pročítáním materiálů, které nám přinesl vedoucí oddílu a popíjením rumu. Autobus jede do Úštěka dobrou hodinu a čtvrt. Je to dlouhá doba a po příjezdu mizí Viktor přískoky na toaletu. Dáme si jedno točený a nad mapou dolaďujeme trasu. Po půl jedenácté vyrážíme. Úštěk - malebné to městečko opouštíme po žluté značce a zprvu kráčíme po silnici. Po dvou kilometrech zahýbáme doleva na lesní cestu, místy docela blátivou. Dojdeme ke křižovatce cest a volíme delší, ale hezčí cestu po červené místní značce. Trasa do kopce nás prověří, ale všichni jsme v kondici. Po chvíli je již vidět hrad - je umístěn netradičně, hledíme na něj svrchu. Na věži vlaje vlajka a je vidět kouř, je tedy zřejmě otevřeno. Opravdu. Po příchodu na nádvoří potkáváme u ohně partičku nadšenců, co se starají o tuto zříceninu. Do kasičky dáváme dobrovolný příspěvek a čtyři z nás se šplhají na věž. Je vcelku udržovaná, nalézá se v ní i obytná místnost, kde se dá i topit. Po návratu dolů svačíme a po menším průzkumu hradu pokračujeme po červené dále. Opět hamták, ale trasa není nijak extrémní a tak jsme již po 14 hod na silnici ve vsi Ostrý a ubíráme se pomalu, ale jistě zpět do Úštěka. Zde, po zjištění, že cukrárna je zavřená, jdeme do restaurace Večernice. Jsou v ní krbová kamna a  točí tam plzeňské. Uvelebíme se a objednáváme si. David je nějaký zmožený a jen mžourá. Viktor jménem oddílu vítá Míšu mezi plnoprávné členy a předává jí odznak s č. 6. Po 16 hod. se pomalu zvedáme a platíme. Míša platí mj. i pivo a na Davidův dotaz, kdy ho měla, že to nezaregistroval mu odpověděl pingl „vždyť jste doteď spal člověče". To všechny pobaví a hned se jde veseleji. V 16.40 hod. nasedáme do vlaku směr Litoměřice, kde po 17 hod. vystupujeme. Míříme ihned do „naší“ restaurace Kalich, ale po zjištění, že tu nevaří, opouštíme lokál a stěhujeme se do restaurace Dráček, která je hned vedle.  Zde se nakrmíme, napijeme a vybereme cíl letošní dovolené. Po hlasování je jako vítěz určena oblast Kaplicko- Českokrumlovsko. Je se na co těšit. Ale opět se zvedáme a před 19 hod. jedeme vlakem do Ústí. Na dotaz zda jedeme správně do Prahy nám průvodčí řekne, že dnes tam jede každý vlak. Zeptáme se tedy, jestli funguje záchranná brzda, ale to už jedeme a v Ústí jsme za okamžik. Zde se pomalu dělíme. Nejprve odjíždí unavený David a po něm i Míša. Zbytek teamu jde dnešek zakončit k Pivrncovi. Plzeň, kuřecí křídla a hned je nám lépe. Jarda nás baví svými průpovídkami, ale v nejlepším přestat a tak se kolem 21 hod. zvedáme a rozcházíme se. Dnešek vyhodnotil Viktorův krokoměr jako 15 km trasu.

Milan 8. ledna