NAHÁŇKA NA DIVOČÁKY
Účastníci: David Kováč
Petr Onemichl
Zbyněk Rozhon
Viktor Kováč
Láďa Špůr
Ke konci roku nečekaně agilní David zajistil přes kamaráda Láďu další naháňku černé zvěře. Mělo se jet k našim starým známým myslivcům do Kostomlat pod Milešovkou, jejichž členem je i Láďa. Zde někteří členové oddílu na naháňce již v minulosti byli, pro Zbýňu a Petra to měla být premiéra. Další nadějní honci Milan a Jára na poslední chvíli vypadli ( zájezd z práce a škola ), takže jsme mohli jet jedním vozidlem. Sraz před Finančním úřadem v Ústí nad Labem byl v 7.15 hod. v pracovním oděvu, neb jako honci budeme prolézat křoviska a plahočit se cestou necestou. Všichni dorazili včas, mohli jsme neprodleně vyrazit. Pilotem je dnes jako takřka vždy David. Počasí vypadá solidně, hlavně aby nepršelo, sníh rosničky nehlásily. Jedeme pomalu, protože na vedlejších silnicích je místy námraza. V Chotiměři se zastavujeme pro Honzu, který má jet s námi. Po jeho rozhodnutí, že nejede, protože má práci na baráku, je David docela naštvanej. Honza má telefon, mohl jako slušně vychovaný člověk zavolat či napsat. Nemuseli jsme k němu zbytečně zajíždět. Po krátké zastávce pokračujeme v cestě. Okolo osmé hodiny jsme na místě. Poznáváme známé tváře, zdravíme se s myslivci i honci a jdeme do vyhřáté myslivny. Oproti minulým naháňkám je zde nějak méně střelců. Zřejmě se jim termín nehodil. Dáváme si k snídani vynikající gulášovou polévku s rohlíkem, čaj či kávu a posloucháme plány lovců na dnešní naháňku. Předseda sdružení po domluvě s ostatními rozhoduje, že když se něco střelí, rozdělí se jeden divočák honcům. Nafasujeme bouchací sirky, kterými budeme plašit divočáky a začíná zahájení honu před myslivnou. Ještě se chvíli čeká na případné opozdilce a vyrážíme auty k první naháňce. Střelci, kterých je zoufale málo na ideální pokrytí prostoru, se v předstihu rozmisťují na strategických místech. U pískovny závodčí honce rozděluje na stanovená místa a na povel vyrážíme. Snažíme se dělat hluk, aby divočáci běželi před hlavně pušek střelců. Bouchací sirky využíváme, neboť je k dispozici pouze jeden pes, který vše nestačí oběhat a některá křoviska jsou opravdu neprostupná. Několik divokých prasat se nám daří zvednout, běží dopředu. Ozývá se výstřel, odhadujeme zda byl úspěšný. Projdeme celou trasu naháňky, další prasata již nevidíme. Na konci lesa se setkáváme s lovci a dozvídáme se, že divočák je postřelen a bude se dohledávat. Někteří lovci se vydávají po jeho stopě, neboť silně barví. Další se spolu s honci vrací k autům. Na silnici nacházíme velké kaluže čerstvé krve a zjišťujeme, že divočák přeběhl silnici a utekl do rajónu sousedního mysliveckého sdružení. Telefonicky se dojedná vstup našeho střelce se psem do jejich rajónu a pokračuje hledání stop. Chvíli, než najdeme barvu na louce za silnicí si dokonce myslíme, že kanec zhasnul přímo na silnici a nějaký šikovný motorista nám ho ukradl před nosem. My ostatní, kteří se nepodílíme na dohledávce jdeme čekat k autům. Trvá to ještě docela dlouho, ale nakonec se ozvou výstřely a my tušíme, že je s divočákem konec. S vydatnou pomocí psa lovec zvítězil. Máme radost, neboť zřejmě dostaneme nějaké masíčko. Delší dobu ještě trvá, než se podaří divočáka z nepřístupných míst dotáhnout k silnici. Naštěstí jsou zde mladí aktivní honci ( tím samozřejmě nemyslím nás ), kteří se s tím úspěšně poperou. Následuje vyvržení uloveného kusu a domluva, zda proběhne další plánovaná naháňka. Protože je dost pozdě, brzy se stmívá a většina lidí je vymrzlá, jedeme zpět na myslivnu. Rozhoduje také to, že se prase musí rozbourat. Vracíme se do vytopené myslivny a těšíme se na jídlo a pivko. Postupně rozmrzáme a dáváme si do nosu. Pohostinní myslivci postupně servírují gulášovku z rána, kančí guláš, přírodní plátky masa na zelenině, obložené talíře ( salámy, sýry, klobásy, papriky a další čerstvá zelenina, nakládané okurčičky a beraní rohy ). Samozřejmostí je čaj, káva, nealko nápoje, pivo a našel se i nějakej tvrdej alkohol. Při konzumaci je volná zábava, probíráme hlavně mysliveckou latinu, akce O.P.A.T.u , veselé příhody ze života či zážitky z dovolených. V průběhu podvečera vybraní zruční členové sdružení bourají divočáka a připravují nám honcům balíčky masa. Všichni jsou plni dobrého jídla a zajímavých zážitků z dnešní úspěšné naháňky. Já osobně zjišťuji, že bych myslivcem být nemohl. Střelit zvíře bych ještě možná zvládl, ale vyvrhnout ho a rozbourat určitě ne. Zábava je dobrá, čas při jídle a klábosení rychle plyne a my se pomalu chystáme na návrat. Všichni jsme celkem utahaní, i když jsme toho tolik nenachodili. Zmohla nás zima při čekání na silnici, teplo v myslivně a hlavně spousta dobrého jídla a pití. Ještě dostáváme informace o další naháňce, která bude v lednu a na kterou jsme zvaní – holt jsme se asi osvědčili ( vybereme určitě jen ty nejlepší z nás ). A již nastává loučení se všemi. Bereme výslužku za dobrý honecký výkon ( maso z kaňoura ) a jedeme domů. Cesta k domovům je celkem v pohodě, jen nás trochu zdržela hustá mlha v okolí Kostomlat pod Milešovkou. David každého vysazuje v místě bydliště, a tím končí závěrečná akce letošního roku. Dle mého názoru to byla zdařilá tečka za na různé akce bohatém roce. Počasí vyšlo, prošli jsme se po lese ( cca 3 km ), zahalekali si na divočáky, protáhli se pořádnými křovisky, viděli staré známé, ulovili jednoho divočáka, vše přežili ve zdraví ( noviny občas píší o postřelených myslivcích ) a dostali jsme i maso. Co více si na závěr roku přát. Zdravím všechny O.P.A.Ť.áky i příznivce oddílu a těším se na Vás všechny na akcích v roce 2007.
Sepsal: Vik
21.12.2006
