KRISTIN  HRÁDEK  2006

                        Účastníci:  M. W.

                                           Alena Vyletělová

                                           Petr Onemichl

                                           Viktor Kováč

Po loňské úspěšné premiéře, kdy jsme si já a Milan zkusili zaběhnout 10km v terénu, se dal letos dohromady početnější team. Protože si na takto dlouhou běžeckou trasu každý netroufne a Milan byl bohužel pracovně vytížen, vyslal O.P.A.T. na start jen dva běžce: Petra a mne. Jako technický doprovod, divačky a zdravotnice se s námi vydaly na cestu Míša a Alena. Počasí mělo být dle předpovědi solidní, první příčky jsme nehodlali atakovat a příroda v místě závodu je též pěkná, takže jsme se těšili. V sobotu 2.9.2006 vše vypuklo. Petr nás postupně okolo půl deváté naložil do auta a vyrazili jsme podél Labe do Děčína. Zde již čekal náš velitel z práce Jarda ( též prvoběžec desítky ) s rodinou, který nás vede úzkými silničkami na Kristin Hrádek. Tady se koná již 22. ročník vytrvalostního běhu, nyní nazvaného „ Krušnohorská desítka „, jedná se o součást  Mezinárodních přeborů celní správy České republiky v bězích. Po jízdě stále do kopce se dostáváme až na určené místo. Registrujeme se, zjišťujeme trasu běhu, místo k převlečení a další důležité informace. Dostáváme startovní čísla, poukázky na oběd i občerstvení a prohlížíme si okolí zámečku.  Do startu máme čas, prohodíme pár slov s kolegy  a jdeme na kafe se sušenkou do restaurace. Míša je pověřena  organizátory odpovědnou funkcí kameramana, kdy má natočit na videokameru start závodu, cedule sponzorů, popíjení Svijanského piva některými závodníky  a několik nejlepších běžců v cíli. Před startem v 10.30 hod. se řadíme do balíku závodníků na startovní čáře. Porovnávám počet běžců s loňskem a na první pohled vidím, že je letos účastníků o něco méně. Ze zahraničí dorazili Kypřané a Slováci. Po kratším zahájení závodu ředitelem CŘ Ústí nad Labem a jeho proslovu, konečně startujeme. Hlavní favorité mizí rychlým tempem v dáli, my ostatní se pohodovým během vydáváme na trasu. Začátek běhu je celkem v pohodě až do třetího kilometru, kde všechny čeká prudký kopec. Tento krátký, ale strmý výšlap dá většině běžců pořádně zabrat. Jinak je celá trať jen mírně zvlněná. Část vede po silnici, většinou ale po zpevněných cestách a rozbahněných pěšinách. Samotný průběh závodu není ničím zajímavý. Petr mi celou dobu funí za zády, ale nedobíhá mě. Před cílem trochu zrychlujeme a časy jsou na nás solidní. Petr to zvládl za 51.40 min. a já za 50.55 min., s čímž jsme v rámci našich možností spokojeni. Žádný zvláštní či humorný zážitek o který bych se mohl se čtenáři kroniky podělit se nám v průběhu závodu ani jednomu nestal. Po doběhu jdu za Míšou s Alenou a vidím, že Míša již nemá videokameru. Vysvětluje, že prošvihla doběh vítěze ( byl v cíli prý příliš rychle ), a  tak byla rychle zbavena funkce kameramana. Docela to mě i ostatní pobavilo a rozesmálo. Škoda, že jsem neviděl Míši výraz, když seděla klidně na lavičce a vítěz kolem ní prosvištěl. Běžci na dalších medailových pozicích snad byli úspěšně zaznamenáni na videokazetu pro historii jiným odborníkem. Jak je dobrou tradicí, největší aplaus a uznání sklidil poslední závodník celého startovního pole. Byl to starší korpulentní Kypřan s časem necelých 103 minut. Úspěchem pro něj bylo, že to přežil. Vydýcháváme se, pijeme a plánujeme další program. Po vysprchování a obědě  ( dobrý vývar a špagety ) se jdeme podívat do lesa na houby. Nejbližší okolí je ovšem vysbírané davy houbařů, kteří tu od rána šmejdí a nikam daleko se plahočit nehodláme. Nemáme ani pořádné tipy na plodná místečka, takže nic nenacházíme. Ovšem ani kratší procházka pěkným lesem v letním počasí není samozřejmě k zahození. Alena s Míšou vypadají unaveněji než běžci a nechtějí si jít zařádit do děčínského bazénu. Kolega z práce Víťa, který  se přijel podívat na sportovce s dcerou a psem nás zve k sobě na kafe, bydlí na začátku Děčína kousek od Kristina Hrádku. Tento návrh v debatě také neprochází. Chvíli tedy posedíme v restauraci na zámečku, dáme něco k osvěžení a pokecáme s naším šéfem Kamilem. Potom se loučíme a míříme zpět do Ústí nad Labem. Domlouváme se, že v nějaké ústecké restauraci dnešní akci zakončíme. Počasí je stále pěkné, když se blížíme k městu, zdálky svítí opravená Větruše. Alena na ní ještě nebyla, tak se tam jedeme podívat. V restauraci je docela dost výletníků, terasa je plná a v salónku je svatba nějakých „chudáků“. Dáváme si jen něco k pití, neboť ceny oproti naší poslední návštěvě opět vzrostli ( káva 40,-Kč,  malý dortík 40,-Kč, hlavní jídlo okolo 200,- Kč ). Rozhlédneme se alespoň po městě a nejbližším okolí pěkně z vršku a navštívíme i malé zrcadlové bludiště. Celý areál Větruše včetně cest se stále upravuje a vylepšuje, na krátký rodinný výlet za solidního počasí je toto místo docela dobré. Parkoviště je narvané, neboť pro většinu lidí je to moc do kopce. Na jídlo a posezení míříme k Vlastenci, kde dobře vaří a mají i lidovější ceny. V hospůdce je málo lidí, klid a není zde nahuleno. Jídlo nezklamalo, všem chutná, s pitím je to obdobné. Chvilku ještě posedíme, pokecáme, vyhodnotíme dnešní akci a míříme do domovů. Sobota dnes utekla nějak rychle. Na můj vkus se také v hospůdce končilo dost brzy, po další akci doufám posedíme déle. Chyběli tahouni např. Milan či Jára. Počasí dnes vyšlo, běžecký závod i společenská část akce se vydařila. Běžci přežili ve zdraví a pohledný doprovod se snad příliš nenudil. Příští rok plánujeme další návštěvu těchto běžeckých závodů. Můžeme si udělat takové menší přebory O.P.A.T.u, nejsme přece jen turistický, ale dle mého názoru i sportovní oddíl. Již vidím kamarády O.P.A.Ť.áky, jak řvou nadšením nad tímto skvělým nápadem. Uvidíme samozřejmě co bude za rok, ale na trénink má každý dost času. Teď bych jen ještě rád připomněl, že se rychle blíží jedna z dlouho očekávaných akcí letošního roku „ Mělnické vinobraní 2006 “. Takže na viděnou na této tradiční podzimní akci. Očekávám jako každý ročník vysokou účast degustátorů vína a hlavně burčáku.

 Zpracoval: Vik

    6.9.2006