DOLNÍ   ŽLEB

V pondělí 4. prosince jsme se vypravili na kratší pochod okolím Děčína. Šli jsme tři. Renďa, Viktor a Milan. Sešli jsme se v koblížkárně, posnídali a v 7.50 hod. nastoupili do vlaku směr Děčín. V Děčíně nám navazovalo spojení směr Dolní Žleb a nebyl čas se zdržovat. Pravda, plán byl takový, že vystoupíme na zastávce Čertova voda, ale vlak tam nestavěl a mířil do Dolního Žlebu. Osazenstvo motoráku bylo taky zajímavé. My tři, další tři civilové a zbytek český a německý policajti. Průvodčí s kozí bradkou tam zapadal dokonale. Strojvedoucí to odpíchnul a my mohli již před půl devátou vystoupit v Dolním Žlebu. Po 40 metrech nás čekalo první překvapení. Místní nálevna, kde otevírají v 8 hod. Pár domorodců tam již sedělo a tak i my dali po pivu a vyrazili vzhůru do kopce. Cestu po které jsme šlapali, vydláždili pískovcovými kameny nezaměstnaní ve 30 letech 20 století. První zastávku na svačinu děláme u nějakého rybníčku u cesty, bohužel rozházený bordel nás utvrdil v tom, že nejsme zase tak daleko od civilizace. Po překonání stoupáku už jdeme po asfaltce po hřebeni kopců. Přicházíme k nějakým barákům, kde Renďa s Viktorem zkouší krmit jakési koně a na teploměru zjišťujeme 4 stupně nad nulou. Po dalších cca 300 metrech objevujeme místní lehce zchátralou sokolovnu, která však zřejmě dodnes slouží svému účelu. Výstavní baráky dávají tušit blízkost Děčína. Pauzu si dáváme v hotelu Maxičky, což je velký komplex pro několik desítek hostů, hotel, restaurace, kurty, koupání atd. Jelikož mají otevřeno, hrneme se do restaurace. Hosté jsme tu jen my tři. Poroučíme si piva ( Louny, Březňák ) a něco na zub. Docela se nám tam líbí a plánujeme tudy vést novoroční výšlap 2008. Čas se nám ale opět posunul a tak pokračujeme dále. Po žluté jdeme lesem a neustále klesáme až k dalšímu lesnímu rybníčku s kamennou hrází. Odtud naopak začínáme stoupat a Renďa si pochvaluje, že i v prosinci nachází v lese borůvky a hned je konzumuje. Pomalu přicházíme na vyhlídku nad Děčín a tak se vyfotíme pokocháme a sestupujeme do města. Přecházíme Tyršův most a občerstvujeme se v restauraci Radnice. Po hodince zvedáme kotvy a vlakem se přesunujeme zpět do Ústí. Milan s Viktorem jdou ještě na kuželky ( Milan fandit, Viktor hrát ), Renďa pospíchá obligátně domů.

             Co napsat závěrem ? Pěkných 16 km, počasí solidní a chuť do dalších pochodů stabilně vysoká.

                                                           5. 12.  Milan