Houska – brána do pekel

     V sobotu 8. července, jsme se rozhodli, podniknout nějakou letní, jednodenní akci. Volba padla tentokrát na hrad Houska, opředený tajemnými pověstmi. Jelikož nás bylo osm, jelo se dvěma auty. Řidiči Petr a David odvedli opět bezchybnou práci. Postupně jsme přistupovali a konečný sraz byl u Kauflandu v Litoměřicích. S Davidem seděl Milan, Viktor a Renďa, u Petra ve voze byla dámská část výpravy. Míša, Alena a Petra. Davidův team přijel na místo srazu s předstihem a tak si mohl dopřát v  v pekárně zmíněného Kauflandu snídani i s čajem. Po osmé hodině dorazil i zbytek party a my mohli vyrazit. Přes Úštěk, Zahrádky a Doksy přijíždíme do vsi Okna. Jelikož od července platí na silnicích bodový systém, snaží se Viktor Davida lehce brzdit, ale ten má svojí teorii o stylu jízdy. Shrnul ji slovy když už, tak už. Ode vsi Okna se stav silnice zhoršuje a tak se okreskami blížíme k cíli pomaleji. Cílem je placené parkoviště pod hradem. David tam vjede razantně a jinudy než je obvyklé. To mírně podráždí výběrčího v boudě a vyvolá lehký úsměv na tváři ostatních. Hlídač se slovy  „tak kde je ten závodník “, vyžaduje nekompromisně svých dvacet stříbrných.Vystoupíme z aut a pomalu se šineme po červené na neuvěřitelně 500 m vzdálený hrad. Jsme u něj něco před 10 hodinou a jelikož otevírají až v 10, jdeme se skoro všichni podívat na vyhlídku zvanou Říp. David je již unaven a dává přednost odpočinku v předhradí. Ostatní po chvilce doráží na vyhlídku, ze které je ovšem Říp vidět jen při silném soustředění. Jinak je ovšem pohled na část oblasti kokořínska,  vcelku malebný. Po chvilce obracíme ke hradu. Pohled na lesy vyprovokoval Renďu k úvahám, dát si pěší přechod Českého ráje. V předhradí nacházíme Davida sedícího a konzumujícího pivo - 11º Svijany. Kupujeme lístky a řadíme se k bráně hradu. Po chvilce nám otevírá průvodce v dobovém oblečení a vítá nás na hradu Houska. Spolu s ostatními návštěvníky nakráčíme na nádvoří, kde nás stylovou scénkou vítá skupina historického šermu  Armatus. Předvedou nám své umění a my kráčíme na nejtajemnější místnost hradu – hradní kapli. Jen ve stručnosti. Kaple stojí na místě kde dříve byla puklina – brána do pekel, což potvrzují i zápisky K. H. Máchy. Hovada pekelná tudy lezla ven a lidem i dobytku škodila. Více info na www. houska.dvur-lobec.cz Po kapli následovala prohlídka zbytku hradu, zahráli nám i zatančili a my se mohli po celkem příjemné prohlídce jít osvěžit do předhradí. Zde probíhal právě historický jarmark s nejrůznějším zbožím. I dva čerti se tam vyskytli. Zalezli jsme si tedy ke stolu pod plachtu a klábosili o všem možném. Nejlepší hlášku měl tradičně Renďa, který ukončil nějaké vyprávění o cyklistice slovy, že nejlepší je sbalit se do klubíčka. Tento obrat jsme pak hojně využívali i my ostatní. Nakonec tedy nasedáme do aut a přesunujeme se do nedalekých Doks. Parkujeme u Plusu a jdeme se naobědvat do nedalekého hotelu Grand. Míšu tam lehce „nadzvedli“ s délkou čekání na jídlo a David dostal nejprve místo svých vepřových „kostek“ knedlo zelo. Nakonec vše dobře dopadlo a my se mohli přesunout na hlavní pláž. Tam se chvilku povalujeme a koupeme se, ale vítr a hřmění nás zahánějí na terasu jedné restaurace. Jelikož z deště nic nebylo, vracíme se na pláž a Míša, Renďa a Viktor nám předvádí volejbalové pinkání. Znovu se však musíme přesunout pod střechu, jelikož tentokrát opravdu sprchlo. Míša bere zavděk i suchým trikem opat (svým vlastním). Po chvilce se zvedáme, někdo si kupuje langoše a procházkou míříme do Starých Splavů. Zde navštívíme restauraci známou některým členům již z loňska, ale letos to byla slabota. Borůvkové knedlíky nebyli, čekací doba hrozně dlouhá a jak jinak, David měl studenou klobásu. Platíme a jdeme k jezeru. Tady zjišťujeme, že parník jezdí pouze do 18 hod. a tak musíme k autu pěšky. Bereme to ovšem přes pláž ve Splavech, kde se někteří jedinci slušně vyřádí na zdejších nafukovacích atrakcích. Další dávají přednost ležení na lehátkách. Jelikož je již ke 20 hodině, odcházíme. Cesta k autu byla již lehce únavná, ale naštěstí nebyla zas tak dlouhá. U Plusu se loučíme, nastupujeme a vyrážíme směrem k domovu. Tentokrát jsme našlapali asi jen10 km, ale věřím, že výlet se ( možná právě proto) všem líbil.

      Milan 9. 7. 2006