ROZHLEDNA NA JEDLOVÉ HOŘE
Účastníci: Milan Svoboda
Jára Binar
Viktor Kováč
Dne 1.3.2006 ve středu se uskutečnila poměrně náročná tůra do Lužických hor. Příprava a domluva proběhla bleskově. Musel jsem si vybrat starou dovolenou, a tak jsem oslovil ostatní O.P.A.Ť.áky, zda nemají čas a chuť vyrazit na pořádný výšlap uprostřed týdne. I přes slibovanou náročnost akce, málo času na přípravu a všední den jsme vyrazili ve třech. Plán byl následující: přesun vlakem přes Děčín do Chřibské, pěšky dojít na Malý Stožec a rozhlednu na Jedlové hoře, jinou trasou se vrátit do Chřibské a tam se operativně rozhodneme co dál. Sraz jsme měli na hlavním nádraží již v 5.50 hod., odjezd vlaku byl v 6.02 hod.. Všichni dorazili včas, nic nám nebránilo zahájit akci. Ve vlaku si vyměňujeme novinky a upřesňujeme podrobnosti dnešní akce. V Děčíně přestupujeme na vlak do Chřibské a pokračujeme v jízdě. Koukáme po krajině, snídáme a Jára vytahuje láhev whisky, kterou hned ochutnáváme. Cesta docela utíká a něco po osmé hodině jsme na místě. Vystupujeme na zasněženém nádraží, kde kromě nás a mladé paní výpravčí není ani noha. Na nic nečekáme, koukneme na rozcestník a po žluté značce vyrážíme vstříc dobrodružství. Již na začátku akce vidíme, že nás nečeká nic lehkého. Napadl čerstvý sníh, nadále sněží a fouká silný vítr. Zatím jsme plni sil, a tak za chvíli stojíme u odbočky na Malý Stožec. V chumelenici z něj sice nic nevidíme, ale stejně se ho rozhodneme zdolat. Posledních pár stovek metrů je to opravdu pěkná makačka. Místy se do sněhu boříme až po stehna ( připadáme si jak na Severním pólu ), ale nepovolíme a nakonec se na vrchol vydrápeme. Vidět toho opravdu moc není, ale nás hřeje pocit, že jsme to dokázali. Na vrcholku pořádně fouká, moc se nezdržíme a vracíme se zpět na rozcestí. Odtud šlapeme po žluté značce až k rozcestníku Tolštejnská cesta. Tady odpočíváme a svačíme. Po chvíli přijíždí na běžkách nějaký důchodce, se kterým si pokecáme. Je to turista z Varnsdorfu, taháme z něj informace a tipy o dalších výletech po Lužických horách. Dáme mu loknout whisky a on nám na oplátku dává koštnout své směsi ( prý slivovice, becherovka a ještě něco co nepoznáme - on to také neví, neboť mu nápoj připravila manželka ). Doufám, že nám zdraví a elán vydrží a budeme i ve vyšším věku takhle aktivní. Loučíme se a pokračujeme po zelené značce na další rozcestník U ranče, kde přecházíme na červenou značku po které půjdeme až na Jedlovou horu. Poslední úsek výstupu je nejhorší, neboť opět začíná sněžit, fičí vítr a dost se boříme do hlubokého prašanu. Vše ovšem zvládáme a již stojíme před rozhlednou. Ta je sice otevřená, ale nahoru nejdeme, necháme to na jiný výlet až bude lepší rozhled. Raději míříme do vyhřáté hospůdky na zasloužené občerstvení. Dáváme pivka a něco na zub ( Jára si také kupuje turistickou známku ), obsluha je sympatická a my relaxujeme. Skoro celou dobu co zde sedíme, je hospoda prázdná, až těsně před naším odchodem se zaplní českými a německými lyžaři. Moc se nám zpět do zimy nechce, ale statečně se zvedáme. Podél vleku a sjezdovky míříme po červené značce zpět na nádraží v Chřibské. Jde se nám dobře, protože stále klesáme a i počasí se trochu umoudřilo. Procházíme osadou Jedlová, prohlížíme si zajímavé stavení Zvoneček s vlastní zvonicí a po několika kilometrech jsme na nádraží. Ani teď tady není ani živáček. Po krátké poradě se rozhodujeme pokračovat po modré značce do Chřibské. Mysleli jsme si, že to bude pohodička, ale docela jsme koukali. Těch pár kiláčků bylo nekonečných, mohl za to špatný terén a docházející síly. Docela utahaní přicházíme do Horní Chřibské a hned plynule pokračujeme do Dolní Chřibské. Tady jsme dnešní pěší pochod zakončili krátkou procházkou po vesnici. Zjistili jsme si, kdy nám jede autobus do Děčína a šli jsme na jídlo do restaurace Radnice ( novogotická stavba z roku 1872 - dříve skutečně radnice ). Odpočinek a občerstvení končíme těsně před příjezdem autobusu, který jede včas. Za jízdy dopíjíme zbytek whisky a hodnotíme dnešní výšlap. V Děčíně jsme za půl hodinky, a protože nová a pěkná čekárna na autobusovém nádraží je zavřená, jdeme na jedno pivo do občerstvení v Hypernově. Nakonec autobusem nejedem, protože nás zavřenou čekárnou naštvali, raději si počkáme na vlak. Cesta vlakem nám za družného hovoru celkem uteče. Dnešní akci oficiálně končíme na hlavním nádraží v Ústí nad Labem ve 20.15 hod.. Jára ještě něco má, a tak se loučí. My s Milanem jdeme ještě posedět k Vlastenci. Docela se rozsedíme a probíráme nejen dnešní výlet, ale i další plány oddílu. Dnes se vše tradičně vydařilo, trochu nás jen překvapil terén a náročnost celé akce. Ovšem jako zkušení a trénovaní borci jsme vše zvládli v pohodě. Kilometráž dnešního výšlapu byla 20 km. Již dnes se těším na další vydařené akce a zvu na ně všechny členy a příznivce O.P.A.T.u.
Zpracoval: Vik
14.3.2006
