Akce Horní Vysoké – Velké Březno

Účastníci:

David Kováč

Viktor Kováč

Petr Onemichl

Alena Vyletělová

M. W.

Zbyněk Rozhon

Na předposlední srpnový víkend ( přesněji na sobotu 19.8.2006 ) naplánovali Milan s Viktůrkem lehký turistický pochod z Horní Vysoké do Velkého Března. Počasí na konci srpna není už tak žhavé jako v červenci, předpověď televizních rosniček slibuje polojasno a teploty tak akorát. Scházíme se ve tři čtvrtě na devět před budovou autobusového nádraží v Ústí. Po zkušenostech z předchozích výletů se ještě před odjezdem zastavuji v lékárně pro náplasti s polštářkem.Vzhledem k tomu, že je sobota ráno a k tomu čas dovolených, do autobusu nastupuje poměrně hodně lidí. Přesně v devět hodin se dveře autobusu zavírají a my vyrážíme směr Úštěk. Ačkoli je Horní Vysoká přibližně v polovině cesty mezí Ústím a Úštěkem, cesta je poněkud delší. Každou chvilku sjíždíme z hlavní silnice a zajíždíme do přilehlých vesniček. V Lovečkovicích, které tento víkend slaví 160. výročí obce, chvíli stojíme a čekáme než projde průvod mažoretek a projedou alegorické vozy. Z autobusu vystupuje většina lidí. Cesta pokračuje bez problémů. V Horní Vysoké jsme pár minut po desáté. Slunce svítí, je příjemně teplo a před penzionem kousíček od zastávky se na nás z tabule směje  nabídka lákavého občerstvení. Protože nikam nespěcháme a nikdo neprotestuje, usedáme na terasu za penzionem, který má poetické jméno „ Zelená zahrada „. Někdo snídá domácí koláč, někdo si dává kávičku a někdo se na cestu posiluje pivem. Před jedenáctou konečně vyrážíme. Některým jedincům se moc nechce, raději by seděli na terásce a nasávali … Od zastávky jdeme „po zelené“. V lese za vesnicí potkáváme pár houbařů. Prý „rostou“. Za lesem se napojujeme na asfaltku a po chvilce scházíme na polní cestu. Klábosíme o všem možném i nemožném. Procházíme Blažkovem. Nic zajímavého k vidění tu není. Pár oprýskaných stavení, jakoby se tu zastavil čas. Podél cesty byly zřejmě dřív sady. Trháme švestky, ryngle a špendlíky. Na louce za vesnicí David málem zašlápl rodinku kozáků. Rostly přímo uprostřed pěšiny a ve vysoké trávě nebyly skoro vidět. Rozhlížíme se, zda nenajdeme ještě nějaké příbuzné. Pomalu, ale jistě se přesvědčujeme, že skutečně „rostou“.  Jediný, kdo je připraven na sběr hub, je Viktůrek. Má plátěnou tašku a kapesní nožík. My ostatní vytahujeme igelitové sáčky a tašky s logem známých supermarketů a úlovky ukládáme tam. Pokračujeme v cestě. Slunce začíná připalovat, Zbýňa si stěžuje na nové turistické boty, náplast s polštářkem však odmítá. Také Alenka na tom není nejlépe, co se týče obuvi. Nové turistické sandále, pořízené den před výletem na tržnici, začínají dělat neplechu. Nabízím náplast s polštářkem, tentokrát úspěšně. Míjíme Hlupice. Docela malebná vesnice, osídlená převážně rekreanty. Na konci vesnice usedáme do stínu vzrostlého jasanu a konzumujeme svačiny. Ve stínu je příjemně. Počasí překvapilo. Po delší době vyšplhala teplota ke třicítce. Nikomu se nechce pokračovat v cestě. David pomalu usíná. S trochou sebezapření vyrážíme dál směr Velké Březno. Chvíli jdeme lesem, chvíli po louce, chvíli bloudíme … sbíráme ostružiny a houby. Procházíme Babinami. Je zde ekofarma. Kousek odtud má Milanova rodina chalupu. Škoda, že se Milan dnešního výletu nezúčastnil. Další zastávka by jistě byla tam. Šplháme se do mírného, leč táhlého kopce. Slunce praží, tempo je pomalé. Vyhřátou stráň střídá stinný les. Po Petrovi přeběhlo třetí klíště. Už nechce jít  první. Promícháme pořadí a mažeme z kopce až do Velkého Března, kde usedáme na zahrádce V Tivoli. Objednáváme jídlo a pití. Točí tady Zlaťáka čtrnáctku. Alenka si jde opláchnout na toaletu bolavé nohy. Hodnotíme výlet. Viktůrek si stěžuje na šnečí tempo, ale jinak si pochvaluje. Sedíme, klábosíme a popíjíme. Pohodovou atmosféru narušují pouze otravné vosy, kterých se letos opravdu urodilo. Po šesté hodině odjíždíme vlakem do Ústí. Alenka pokračuje do Litoměřic, my ostatní navštěvujeme restaurační zařízení U France Josefa. Objednáváme si pití. Petr s Viktorem bouřlivě diskutují o pracovních záležitostech a baví celou hospodu. Nejprve odpadá David, pak já, Zbýňa a nakonec i Petr s Viktorem. Poslední srpnový výlet se zadařil, našlapali jsme přibližně 16 km. Všichni doufáme, že Alenku se Zbýňou moc neodradily bolavé nohy a těšíme se na jejich účast na další akci.

Zapsala Míša  10.10.2006