Větruše

V sobotu 18. února proběhla taková menší polodenní akcička. Ve 13 hod. se nás u ČNB sešlo 6 turistů. Míša, Petr, Renďa, Jarda, Viktor a Milan. Počasí vypadalo hrozivě, vítr déšť a cca 2-3ºC. Přesto nás to neodradilo. Autobusem č. 1 jsme se přesunuli ke střekovským zdymadlům a uvelebili se v restauraci Labská bašta. Zde jsme popili ,pojedli, ukázali si co má kdo za legrácky v telefonu, prohlídli si prospekty Ústí a okolí a po hodince vyrazili ven. Zrovna přestávalo pršet a tak se šlo veseleji. Přešli jsme zdymadla (voda pěkně hučela), minuli partičku podobných nadšenců jdoucích opačným směrem a vydali se směr Vrkoč. Plán byl následující. Omrknout vodopády a přesunout se na Větruši. Leč příroda nás zaskočila. Cesta od trati k vodopádům byla tak namrzlá, že to zhruba ve 2/3 vzdáváme a házíme zpátečku. Lezli jsme nahoru jak šváby na pivo a dolů to bylo ještě horší. Zaplaťbůh, že  nikdo neupadl a nevyválel se v té břečce. Jak by řekl p. Munzar –vodopády jsme nepokořili. Již smířeni s nezdarem se vydáváme na Větruši. Jdeme  po asfaltce podél kolejí a okukujeme vily postavené před válkou, nyní již značně zchátralé. Klábosíme, cesta vesele ubíhá. Po chvíli jsme na Větruši. Omrkneme znalecky okolí a hybaj do restaurace. Pivo,svařáky, grog. Repete. Třetí rundu již Viktor odmítá slovy „děkuji již ne, já jsem vedoucí“, leč ostatní si dají. Pár minut po šesté se zvedáme a spěcháme zakončit dnešní akcičku do nově otevřené osvěžovny „u Vlastence“. Zde, jelikož měl Viktor narozky připíjíme panákem něčeho ostřejšího a dáváme si večeři. Kolem 20 hod. se každý rozbíhá za svými povinnostmi, ale myslím si, že to bylo poetické odpoledne.

O.P.A.T.u   nazdar  Milan