Tolštejn

                                     Účastníci:  David Kováč

                                                      Jan Vilímek ( Vilda )

                                                      Zbyněk Rozhon

                                                      Petr Onemichl

                                                      Viktor Kováč

                                    Termín akce: 17.11. – 18.11.2006  

                                                           Pátek                                                 

Na státní svátek 17.11.2006 ( tento svátek je trapárna, ale den volna přijde vhod ) jsme naplánovali dvoudenní akci u Vildy na chalupě v České Kamenici. Program byl následující: v pátek ráno příjezd, ubytování, snídaně či svačina, odjezd vlakem do Jedlové, výšlap na zříceninu Tolštejn, výstup na rozhlednu Jedlová, návrat na vlak do Jedlové, příjezd zpět do České Kamenice, večeře, konzumace alkoholických nápojů, volná zábava. Sobotní program nebyl upřesněn, jen se vědělo, že kolem oběda pojedeme domů. Prostě taková pohodová akce za teplého podzimního počasí. Bohužel dost kamarádů nemohlo jet ( práce, nemoc, jiný program ), takže to měla být komorní akcička. Vilda jako hostitel se v minulosti již několikrát osvědčil, všichni se těšili.V pátek ráno byl sraz v Krásném Březně u Plusu. Odjezd byl stanoven již na 7.30 hod., aby bylo dost času na výlet. Všichni se dostavili na čas, v otevřeném Plusu jsme si koupili něco na zub a vyrazili na cestu. David se zkušeně propletl přes okrajové čtvrti Ústí nad Labem a přes Děčín a již se blížíme k České Kamenici. Před půl devátou jsme na místě. Vilda, který je na chalupě od čtvrtka, aby ji stihl vytopit nás vítá na zápraží. Vybalujeme spacáky s dalšími  potřebnými věci a dáváme si čaj či kávu a svačinku ( někdo teprve snídá ). Konzumujeme například utopence nebo bábovku. Máme čas, neboť vlak nám jede v 9.50 hod. a na nádraží je to kousek. Posedíme tedy ještě v teple a plánujeme dnešní trasu výšlapu. Když se blíží čas odjezdu, zvedáme se  a míříme na nádraží. Ceny jízdenek po skupinové a zpáteční slevě celkem jdou. Vlak má zpoždění, ale naštěstí jen přibližně 15 minut. Motoráček je docela naplněnej, ale protože jedeme pouze čtyři stanice, jsme v pohodě. Na nádraží v Jedlové, kde vystupujeme v 10.30 hod. nás do sebe vtáhne místní nádražní restaurace na jedno startovní pivko. Po konzumaci koukáme do mapy a na rozcestník a upřesňujeme směr pochodu. David se trochu diví, že stanice Jedlová je pouze nádraží s hospodou. Jako důležitý železniční uzel mezi Děčínem, Českou Lípou, Varnsdorfem či Rumburkem si vystačí i bez další zástavby. Na zříceninu Tolštejn je to kousek, ale stále mírně do kopce. Počasí přeje, je sice mlha a malá viditelnost, ale alespoň neprší a je poměrně teplo. Potkáváme cestou několik turistů a rozhlížíme se po okolní pěkně barevné podzimní krajině. Než se stáčíme zpotit, jsme v podhradí. Je zde nově opravená restaurace, takže aby se kamarádi nerozseděli, ženu je na hradby a vyhlídkovou plošinu raději hned. Viditelnost je malá, ale alespoň vidíme celý areál hradu a nejbližší předhradí z ptačí perspektivy. Docela zde nahoře fouká, jdeme se rychle schovat do hospůdky. Interiér od mé návštěvy před několika lety sympaticky prokoukl, ale turistickou známku hradu ( pro Járu ) zde nemají, což je ostuda. Hlavní však je, že je tady teplo a útulno a máme kde sedět, neb není narváno. Výběr pití i jídla je kvalitní a ceny jsou též celkem příznivé. Posedíme, odpočineme si a po osvěžení pivkem i něčím menším na zub pokračujeme v cestě. Začátek dalšího putování není nic moc, protože jsme rozehřátí z hospody a venku stále fičí vítr severák Jako zkušení turisté se ovšem brzy dostáváme do tempa a rychle se mílovými kroky blížíme k dalšímu dnešnímu cíli – rozhledně Jedlová. Na této pěkně zrekonstruované rozhledně již někteří dnešní účastníci byli, pro další je to premiéra. Závěrečný prudký výstup si všichni opravdu užíváme, a již jsme u hospůdky kousek od rozhledny. Míříme rovnou dovnitř, neboť viditelnost je stále minimální a nemá cenu se drápat na rozhlednu. Restaurace je našlapaná, máme problém si sednout. Teplotně mírný listopad vylákal do přírody hodně výletníků. Naštěstí osazenstvo jednoho stolu odchází a my se usazujeme. Odpočíváme, občerstvujeme se ( vše je o něco dražší než na Tolštejně, zřejmě to dělá vyšší nadmořská výška ) a pozorujeme ostatní turisty. Prohodíme pár slov i s mládeží od vedlejšího stolu. Také se jeden z  postarších hostů vyptává co znamená zkratka O.P.A.T. na našich tričkách. Několika slovy mu to vysvětluje Petr. Na tomto místě bych rád pochválil Zbýňu, který O.P.A.Ť. ácké triko dostal těsně před akcí a jako velký příznivec oddílu si ho hned vzal na sebe – správný přístup. Oproti tomu David zakládající člen oddílu ho nosí opravdu jen svátečně – ostuda. David hned dostal důraznou výtku od vedoucího oddílu. Odchod plánujeme s ohledem na odjez vlaku ze stanice Jedlová. Něco před třetí hodinou platíme a vydáváme se na zpáteční cestu. Petr a Zbýňa si ještě stačili vylézt na rozhlednu, protože se viditelnost zlepšila a oni tam ještě nebyli.Trasa vede z kopce a není nijak dlouhá. Taková závěrečná oddychovka, stíháme se i rozhlížet po krajině Lužických hor. Přibližně za 40 minut jsme na nádraží, dnešní okružní výlet se uzavřel. Někteří rychlíci stíhají v nádražní restauraci pivko a odjíždíme směr – útulná chalupa v České Kamenici. Zpoždění nemáme, a tak sedíme za chvíli v chaloupce u stolu a těšíme se na gulášek a další dobroty připravené Vildou a jeho přítelkyní Petrou. Pořádně se nacpeme, popíjíme lahváče a vyhodnocujeme dnešní akci. Počasí vyšlo ( letos se nám opravdu daří vybírat termíny akcí, počasí vychází pravidelně ), trasa nebyla dlouhá ani přehnaně náročná. Zvládl by jí i turistický začátečník. Viděli jsme zajímavou zříceninu, pěknou rozhlednu a několik příjemných hospůdek. Podzimní krajina jako malovaná je též přímo balzám pro nás městské obyvatele. Po vyhodnocení akce shlédneme krátkou komedii pánů Lábuse a Čtvrtníčka „ Ivánku kamaráde, můžeš mluvit?“, nějaké písničkové klipy a části koncertů. Přijíždí Renda, kterému vytopil soused byt, a tak se nemohl zúčastnit dnešního výšlapu. Stavil se tedy alespoň na kus řeči a nějaké nelko. Dopijeme lahváče a rum v čaji či kávě a vyrážíme ( jen David má rozum a nikam nejde ) za zábavou do města. Opravdu se rozjedeme, je to docela jízda, Končíme poměrně hodně pozdě. Renda s námi vydržel u nealkoholického piva docela dlouho a domů jel pozdě v noci.

                                                                 Sobota

Vstávání je pro všechny ( až na Davida, který pil střídmě ) určitě poměrně krušné, neboť jsme večerní posezení u sklenky alkoholu dost natáhli. Na snídani si každý dává na co má chuť, balíme si své saky – paky a chystáme se na odjezd. Protože jsme vstali pozdě, odpadá možná náplň sobotního dopoledne. Plánoval jsem optimisticky například návštěvu místní kuželny (  samozřejmě jí jen okouknout ), kratší průzkumnou procházku po městě, nebo vyhlídku na Českou Kamenici z výšky místní  kostelní věže. Bohužel nic z toho se neuskutečnilo, tak snad někdy příště. Přijela Vildova přítelkyně Petra s malým Honzíkem, trochu pokecáme a vyrážíme do Ústí nad Labem. Rád bych nyní poděkoval jménem všech účastníků Vildovi za skvělý servis a zázemí poskytnuté výpravě do Lužických hor na chalupě v České Kamenici. Všichni se sem rádi zase vrátíme na některou příští akci. David nás bezpečně doveze do Ústí nad Labem a dokonce nás rozváží přímo do našich domovů. Náročná akce ( alespoň co se týče vypitého alkoholu ) končí. V historii oddílu zřejmě jedna z akcí, kde padlo nejvíce piv. Nevím co jdou dělat ostatní účastníci, ale já se jdu povalovat a léčit kocovinu. Příští akce by měla ( alespoň podle mne ) být více o chození po naší přírodě a méně o pivech. Alespoň já to budu na dalším oddílovém posezení prosazovat. Do konce roku snad ještě něco podnikneme, uvidíme.

Sportu, turistice a hlavně O.P.A.T. u zdar a na dalších akcích na viděnou.

 Zpracoval: Vik

          30.11.2006