Z DENÍKU BĚŽCE
( Pražský mezinárodní půlmaratón )
Viktor
Takže pro mne nastal očekávaný den „ D „ sobota 1.4.2006. Protože jsem se na Pražský mezinárodní půlmaratón zaregistroval s předstihem již ve čtvrtek, přijel jsem do Prahy s klukama ( David, Jára, Petr ) až v 10.00 hod.. Do startu ve 12.00 hod. bylo dost času, prošli jsme v poklidu přes Václavské náměstí na Kampu, kde bylo technické zázemí celého závodu. Všude byla spousta lidí, jak turistů, diváků, tak i závodníků. Na Kampě jsme si prohlédli okolí startu i cíle, v parku již nějací nadšenci běhali ( míří asi v celkovém pořadí výše než já ). V zázemí běhu byly 2 stany na převlečení, kde bylo jen pár lavic, a tak se většina běžců převlékala na stojáka. Protože byla všude spousta závodníků, nedalo se využít některých nabízených služeb ( např. masáží ) a i na mobilní toalety byly pořádné fronty. Před startem jsem byl docela nervózní, protože to pro mne byl první větší závod. Bál jsem se, že tady budou samí nadupaní závodníci, a já si uříznu ostudu. Nervozita mě přešla ještě před vyběhnutím, neboť podle postav některých běžců bylo zřejmé, že tu jsou i začátečníci. Mezi závodníky byli: muži, ženy, staří, mladí, hubení vytrvalci, svalnatí všestranní sportovci i amatéři s pořádnou nadváhou. Mým cílem bylo uběhnout trať do limitu 3 hodin a ve zdraví. Žádný přesnější čas doběhu jsem si nestanovil. Kamarádi mě v 11.30 hod. doprovodili do Mostecké ulice, kde se již řadil balík závodníků a vyrazili na obhlídku Prahy. Já jsem ve zbývajícím čase do startu pozoroval ostatní závodníky a postávající diváky. Přesně ve 12.00 hod. se odstartovalo. Celé startovní pole se pohnulo a protože jsem byl přibližně ve prostřed balíku, trvalo mi 3 minuty než jsem proběhl startem. Atmosféra byla skvělá, diváci fandili a tleskali. Nechtěl jsem přepálit začátek, abych na konci nezvadl, ale atmosféra mě pohltila. Prvních 5 km jsem běžel 30 minut, což bylo rychleji než jsem plánoval, ale protože jsem se cítil dobře, pokračoval jsem v nastaveném tempu. Na první občerstvovací stanici jsem se v klidu zastavil a napil se trochu vody i čaje. Dalších 5 km bylo stejných, držel jsem nasazené tempo. Do 10 km jsem občas někoho předběhl, a jiní rychlejší borci předbíhali mně. Na druhé občerstvovací stanici jsem doplnil tekutiny a opět vyhodnotil své fyzické síly. Byl jsem stále v pohodě, pokračoval jsem stejnou rychlostí. Od 12 km mě již předběhlo jen několik jedinců, a já předbíhal celé skupinky závodníků, kteří přepálili začátek. Na 15 km byla třetí občerstvovací stanice, zde jsem si dal pro změnu iontový nápoj. Mezi 15 a 17 km jsem měl menší krizi, trochu jsem zpomalil a vyhlížel ukazatele ( tyto 2 km se mi zdáli nekonečné ). Na 17 km jsem si optimisticky řekl, že cíl je blízko, chytil jsem druhý dech a začal do toho šlapat. Abych nemyslel na postupující únavu, začal jsem počítat běžce, které jsem předbíhal. Někteří již jen šli, další dostali křeče a měli toho plné zuby. Jak se blížil cíl, věřil jsem si na solidní čas. A již je tu konečně cíl. Hurá!!!! Od 17 km do cíle jsem předběhl 160 lidí, mám radost. Oficiální čas jsem měl 2 hodiny, 10 minut a 31 vteřin, ale po odečtu 3 minut ( než jsem se dostal na start ) si osobně počítám čas 2 hodiny, 7 minut a 31 vteřin. Běžců bylo celkově přes 4000 a na netu jsem si našel své umístění: 2357 ( poslední jsem neskončil - úspěch! ) . V technickém zázemí je opět spousta lidí, fronty jsou zase na vše ( toalety, masáže, vrácení čipů i na občerstvení ). Opláchnu se v plechovém korytě, převlékám se ve stanu a v parku na lavičce si dávám malou svačinu ( ovoce, sladkou tyčinku ). Abych neztuhl, procházím se po parku na Kampě a čekám až největší fronty opadnou. Ve tři hodiny je to již konečně lepší, vracím čip a volám klukům kde sedí a pijí. Trčí tradičně u Zlatého tygra. Pomalu se k nim přesouvám a doufám, že tam vaří. V hospodě je narváno, nahuleno a hlahol. Kluci kteří jsou po zkonzumovaných pivech vysmátí se ptají proč jsem naštvanej. Přitom jsem jen utahanej, v útlumu a nejsem moc nadšenej z vybrané hospody. Dávám si jednu dvanáctku Plzeň ( nic jiného netočej amatéři ) a vepřovej řízek, kterej je na můj vkus moc kořeněnej a od zeleniny i pálí. Mám hlad jako vlk, tak ho sním, ale nijak si nepochutnám. Protože Petr ještě nebyl u Fleků, tak ho tam i s námi nadšený Jarda táhne. Taky tady je jak jsem čekal narváno. Dáváme si dobrou, ale drahou černou flekovskou čtrnáctku a já klukům líčím něco málo ze závodu. Kamarádi jsou solidně nacamraní, je vidět, že o co méně nachodili, o to víc vypili piv. Moc mě tedy neposlouchají. Když se jich ptám, kolik našlapali kilometrů po městě, nejsou schopni odpovědět, nějak se nemohou dopočítat. Snaží se také o anglickou konverzaci se dvěma Němci, je to docela sranda. Petr si dává becherovku za 80,- Kč a je trochu za kavku (myslel si, že je zdarma k pivu ). Varovali jsme ho včas, jsme kamarádi, dal si jen jednu. Před šestou hodinou je podle předešlé dohody zvedám a jdeme na nádraží. Tvrdili, že je to kousek, přitom ženeme jak blázni, pobíháme uličkami a máme to do odjezdu vlaku jen tak tak. Tímto úprkem na vlak mě moc nepotěšili, neboť světe div se jsem se přes den naběhal dost. Ve vlaku to byla opět klasika. V kupé sedící spolucestující - mladý kluk si cestu s námi užil. Kamarádi jsou ve formě, a tak se dostávám z útlumu a bavím se. Z okna pozorujeme záplavy, cesta pěkně ubíhá a my se blížíme domů. Před osmou hodinou jsme v Ústí nad Labem, chvíli posedíme na Rychtě a rozcházíme se do svých pelechů ( jen David a Jára se jdou ještě číhnout do Družby ). Osobně hodnotím celý den jako vydařený. Závod se mi povedl, počasí vyšlo a vše jsem ve zdraví přežil. Kluci ukázali, že potřebují všudypřítomnou tvrdou ruku vedoucího, jinak příliš zvlčí. Samozřejmě se jim akce také líbila. Pasivem byly jen velké davy lidí ( jak na závodě, tak ve městě ) a narvané hospody. Na příští akci v Praze bych osobně raději zašel do některých hospůdek na periferii. Spoléhám se, že podrobnější popis začátku dnešní akce i s popisem činnosti kamarádů v průběhu závodu napíše Jára nebo Petr.
Na dalších akcích O.P.A.T.u ahoj.
Zpracoval. Vik
5.4.2006
