Jizerské hory 2007
sobota 9. června
Rok se sešel s rokem a je tu další týdenní akce, tentokrát v Jizerských horách. Start byl letos zvolen v příjemných 8 hod. a jede nás celkem pět. Řidič David a dále Roman, Jára, Viktor a Milan. Nějak se směstnáme do Davidova vozu ( my kulturisté se tlačíme rameny ), Viktor si vyzvedne zapomenuté plavky a jedeme ( Jára zaspal jen maličko – jó Brooklyn, Brooklyn ).První přestávka je už v České Kamenici u Vildy, který nás pohostí ( pivko, kafe atd. ) u sebe na zahradě a přes Kamenický Šenov, kde si Jára kupuje placičku míříme do Liberce. Je nepříjemné vedro a tak se rádi stavíme u obchodního centra Nisa na oběd a obligátní nákup potravin do snídaní. Nákup je pořádný ( hlavně plechovky ) a jen tak tak se vejde do auta. Při průjezdu Jabloncem se strhne déšť, ale moc se neochladí. Stoupáme do kopce až jsme na místě. Mezi Janovem a Bedřichovem se nachází chalupa Na stráni, která nám poslouží jako základna pro letošní akci. Je krátce před 15 hod. a za chvíli přijíždí majitelé. Manželé asi tak v našem věku.Chalupa je rozdělena na dvě apartmá, nám patří to menší, ale i tak je pěkné, místa dost. Druhé apartmá není v našem termínu obsazené. Po krátké instruktáži nás majitelé opouští a my funíme k autu pro věci. Je to cca 70 m do pěkného kopečka, který musíme každý den zdolat. To být slušná rozcvička. Ubytujeme se, dáme si uvítací drink a po kratším odpočinku vyrážíme na menší obhlídku okolí. Milan bere do kapsy prozřetelně baterku. Po 20 min. jsme v centru Bedřichova, kde probíhají zrovna 50 km závody na kolech ( zřejmě obdoba Jizerské padesátky ). Jinak to tu v polovině června nijak extra nežije, holt sezona je tu v zimě. Na centrálním parkovišti dáváme pivko a aklimatizujeme se. Po chvíli se zvedáme a okolo cíle závodu kol míříme k chatě zvané Lesní. Zde je již živěji a tak usedáme pijeme Plzeň a klábosíme. Za nějakou dobu se přesunujeme o cca 1 km dále a usedáme v restauraci, kde nás obsluhuje jakýsi Kosťa. Je ukecaný a zřejmě rád, že přišli hosti ( jsme tu jediní ). Chvíli meleme páté přes deváté, Jára dokonce vyjednává tatarák na nějaký další den. Už je dost hodin, jdeme spát. Tedy chceme, ale Jarda nás ještě stáhne do podniku Bowl. Zde už to pomalu končí, ale Jára objednává a hrne se k baru. Zde živě klábosí s každým ( každou ), kdo mu přijde pod ruku. Roman rozvážně dopíjí kávu a mizí s podivným úsměvem ven z podniku. Rveme do sebe pivo, kafe i panáka whisky, bereme Járu pod křídla a něco po půlnoci odcházíme za svitu baterky k chatě. Kluci se pochodem zahřáli a zpívali na celé Jizerské hory. Na chalupě se ještě motáme chvíli v kuchyni a po 1 hod. v noci usínáme, v nohách 7 km.
neděle 10 června
Budíme se do krásného slunečného dne a protože je neděle na snídani se trousíme až po 9 hod. Snídáme venku u stolu u ohniště. Někdo čaj a chleba se sýrem, někdo pivo a grilované kuře. Po snídani zamkneme chalupu a vyrážíme. První zastávka je v sympatické cukrárně, kde se občerstvíme ( David zavtipkuje, když na dotaz obsluhy zda chce koláč borůvkový či jablečný odpoví, že chce větší ) a pokračujeme přes centr parkoviště směrem k Bedřichovské přehradní nádrži. Cestou nás míjí množství cyklistů –někteří dost zblízka, což se klukům moc nelíbí. Další koho David „rozesměje“ je jakýsi strejda, který řeže v lese dříví. „tak to bude za pětset“ volá na něj David. „Buzeranti“ ozve se z lesa. Místní lidé nemají zřejmě moc smyslu pro legraci, což se nám později potvrdí ještě na přehradě Josefův důl. No, zatím jsme na přehradě Bedřichov, kde se koupe pár odvážlivců – nahoře i dole bez. My oblečení opatrně přehradu obcházíme zprava. Cesta nic moc. Dřevěné chodníčky, bahno, voda. Konečně máme přehradu za sebou. A před sebou Olivetskou horu. Chytře ostatním zamlčuji, že z vrcholu hory půjdeme opět zpátky na rozcestí. Určitě by se mnou nechtěli. Roman rozjíždí svoje vražedné tempo, když jde pomalu, bolí ho záda a není to prý ono. Nu uvidíme, jak dlouho mu elán vydrží. A je to tady. Na vrcholu Olivetské hory je půlkruhový výhled na Jizerky, otočka zpět vzbudí menší bouři, ale ustál jsem to. Nyní míříme na tzv. Šámalovu chatu. ( Šámal – prvorepublikový kancléř prezidenta – zapamatovat si ). Cesta vesele ubíhá, okolo samé pomníčky, některé jsou podivně mokré. Než se nadějeme jsme u Šámalovky. Vcházíme dovnitř a obědváme. Jídlo dobré, pivo lahvové – teplé. Tak si spravujeme chuť točeným venku u stánku a vsedě hodnotíme fyzické dispozice okolojdoucích či jedoucích turistů. Ale nic netrvá věčně, pokračujeme. Nasadíme tempo a po slabé hodince jsme v Bedřichově u restaurace Dolinka. Ještě předtím manipulujeme s kládami u cesty k malé radosti cyklistů. V Dolince posedíme, pokecáme a pomalu se šineme k naší chalupě, kde zakončíme dnešní den s jeho 20 km.
pondělí 11. června
Je příjemné pondělní ráno a nás čeká pochod na nejvyšší horu českých Jizerských hor – Smrk. Proto vstaneme oproti neděli relativně brzy, nasnídáme se, skočíme do auta a přes Jablonec, Tanvald a Desnou míříme na parkoviště u chaty Smědava. Cestou se stavíme v Tanvaldu v pekárně – trochu zmatek při parkování a ve Smržovce pro placku a Roman pro náplasti na puchýře. Od chaty Smědava vyrážíme. Hned zkraje se klasicky motáme i když ne vlastní vinou, neboť značení v mapě nesouhlasí se skutečností ( škandál ). Výběrčí peněz na parkovišti nám ukazuje skupinku postarších Němců, kteří prý na Smrk míří taky, tak ať jdeme za nimi. My je ovšem předbíháme, na první křižovatce se oddělujeme a i když na nás ( hlavně na Romana ) halekají, jdeme svou cestou. U dalšího rozcestníku se s nimi ovšem opět střetáváme a máme je za zády. To nám ovšem nevadí, neboť oproti nim máme zálusk ještě na jeden cíl, a to pramen řeky Jizery. Jdeme podle článku z internetu, který je naštěstí celkem přesný a tak pramen nacházíme, dá se říct v pohodě. Chybí ovšem Roman, který má panický strach z klíšťat a jde napřed na Smrk. My ostatní se pokocháme, napijeme, oddychneme u pramene a prohlédneme si sešit se zápisy návštěvníků pramene. Není jich mnoho. David nás zkušeně vyvede zpět na pevnou zem a tak pokračujeme na Smrk. Jdeme teď cestou zvanou „Nebeský žebřík“ a ta dělá čest svému jménu. Je to kamenitá cesta, strmě nahoru. Funíme odpočíváme a nakonec jsme u rozhledny na plochém vrcholu Smrku.Smrk samotný je vysoký 1124 m. Rozhledna je z roku 2003 a vysoká je 23 metrů. Roman je už nahoře a zve nás na pivo- Pilsner do bufetu u rozhledny. Prý je dražší, ale nevadí. Žízeň je žízeň. Jaké je naše rozčarování když zjistíme, že žádný bufet není. No, co se dá dělat. Otáčíme se zpět k autu, ale cestu si prodlužujeme ještě o přírodní vyhlídku Paličník. Prima výhled na Jizerky. David zatím pod Paličníkem zmožen usíná a kdyby ho Viktor neprobudil, kdoví. Třeba by tam spal navěky. Cesta ubíhá pomalu a tak Viktor běží a čeká na nás na rozcestí. U říčky kousek od auta si chladíme nohy v potoce a těšíme se na pivko. Konečně u auta. Odpočíváme v chatě, zdravíme se s našimi Němci a pomalu odjíždíme směr Smržovka, abychom pojedli něco v hospodě. U Pivrnce je zavřeno, ale ani nás to nemrzí, hospoda pěkně upadla. Tak sedáme na náměstí do restaurace, kde se Roman diví, že gnocci nejsou špagety. Pojíme, popijeme a pokračujeme dál. Přijíždíme do Janova, ale hospoda Na Zastávky je zavřená. Maluje se. Tak teda ke Kosťovi, kde padne i nějaká slivovička, která nás pěkně zahřeje. Před chatou to dokončujeme táborákem, který obsluhuje pekelník Roman a ten dřevem nešetří. Zmoženi usínáme po 19 km.
úterý 12. června
Ráno se budíme a je nás o jednoho méně. David vstal už za svítání a odjel cosi neodkladného vyřídit do Ústí, s tím, že večer bude zpět. Jelikož je opět hezky, rozhodujeme se pro volnější den a v klidu snídáme. Jára to asi včera „natáhnul“ neboť nesnídá svou klasiku, ale žvýká suchou kůrku. I čajík si dal. Seběhneme po louce na zastávku MHD ( opět panika – olbřímí klíšťata ) a sedáme na č. 1, jedoucí do Jablonce n. Nisou. Vystupujeme přímo v centru a jako správní křupáci vejráme na městský ruch. Rychle se vzpamatujeme a dáváme dohromady provizorní plán. Nejprve obligátní placka ( turistická ) a potom hurá na rozhlednu Petřín. Není daleko, ale mírně do kopce a tak nasazujeme hned ostřejší tempo. To se kupodivu nelíbí Romanovi a počastuje nás šťavnatými výrazy. Asi mu slunko a hamták nedělá dobře. Jdeme tzv. odvrácenou tváří Jablonce, vypadá to tam jako v Trmicích u kostela. Akorát je to do kopce. Zdravě udýchaní vyšplháme až k rozhledně. Ihned se hrneme do restaurace a splavení usedáme. Vypadá luxusně a tomu odpovídají i ceny. Jen mladý personál je jaksi pomalejší, ale paní vedoucí jim zvedá mandle a hlučně je pobízí k vykládání auta se zásobami zeleniny a ovoce. Dáme pivko, polévku, rostbeaf, salát a hurá na vrchol rozhledny. Hraje nám k tomu celou dobu Viktorův „oblíbený“ „zpěvák“ Leoš Mareš. Snaží se, ale náladu nám nezkazí. Výhled z rozhledny je prima, ale je načase jít dál. Viktor ještě polituje papoucha krčícího se v miniaturním stínu v kleci pěkně na slunku. Dolů do centra to jde lépe, ale nikdo se netváří nadšeně. Je holt vedro a tak nejbližší cestou míříme k jablonecké přehradě zvané Mšeno. Zde se uvelebíme blízko vody a pozorujeme cvrkot, koupeme se a odpočíváme. Když už čas pokročí, jdeme zvolna na autobus. Cestou ještě zapadneme do kavárny na točené Rohozecké pivko ( nic moc ) a už se vezeme. Vystupujeme u hospody Na Zastávce, kde nás vyzvedává David. Ačkoli jsme toho moc neušli, rádi se svezeme autem. David na chatě vybaluje novinky z ÚL, ale hlavně klobásy z Markvartic a pivo z Tesca ( jakýmsi řízením osudu byly první sežrány sýrové klobásy, poslední jsme dojídali jakési pekelně pálící kousky). Ač unaveni, rozděláváme pořádný oheň, popíjíme plechovky a spřádáme plány na další den. Romanovi zřejmě sluníčko neudělalo dobře, neboť chtěl mermomocí pozvat jakousi paní Šámalovou na opékání klobás. Uklidnil se až když jsme mu řekli, že Šámalová byla chata, kde jsme se v neděli zastavili na oběd. Dnes to bylo jen 8 km, zítra je třeba do toho šlápnout.
Milan 26.6. 2007
středa 13.6.2007
Dovolená se přehoupla do druhé poloviny ( nějak to utíká ), přebírám tedy po Milanovi odpovědnou funkci kronikáře. Dalšího dopisovatele se nám nepodařilo sehnat ( jak překvapivé ), tak jsme si zaznamenání dovolené pro historii rozdělili spravedlivě na půl. Kamarádi, kteří měli přijet alespoň na den nebo dva se nedostavili ( nepřijeli kvůli takovým prkotinám, jako je vlastní svatba či práce ), pokračujeme tedy i nadále v pěti. Ráno máme budíček okolo osmé hodiny, nijak se nehoníme, vše probíhá v pohodě. Milan nám připravil k snídani smažená vejce s anglickou slaninou. Snídaně byla dobrá, opravdu povedený start do dalšího náročného dne. Máme na programu výlet po okolních rozhlednách. Vycházíme dopoledne za příjemného počasí – je chládek a zataženo. Jdeme po modré turistické značce na rozhlednu Královka. Po sestupu do Bedřichova se dáváme na druhé straně údolí do prudkého stoupání. Není naštěstí tak dlouhé, již po kilometru jsme u rozhledny. Následuje posilnění v příjemné restauraci horské chaty postavené v roce 1934. Poté se někteří jedinci vydrápou na rozhlednu ( vstup 20,-Kč ) a pozorují okolí. V údolí je mlha, výhled není nic moc, ale výstup i přesto stál za to. Jára si kupuje turistickou známku, oba si dáváme do sešitků razítko a můžeme vyrazit dál. Po zelené turistické značce jdeme po vrstevnici k další rozhledně – Slovance. Cesta je dobrá, bez většího stoupání či klesání. Až v závěru nás čeká krátký, ale prudký výšlap ke kovové rozhledně. Tady je oproti Královce pusto a prázdno. Restaurace v horské chatě je zavřená ( podle cedule jim chybí provozák ). Naštěstí je alespoň rozhledna volně přístupná. Kromě Davida na ní vylezeme všichni. Výhled je sice 360°, ale rozhlednu přerůstají stromy, není toho moc vidět. Chvilku si vydechneme na lavičce a pokračujeme v krasojízdě. Opět měníme turistickou značku a tentokrát po žluté šlapeme na Bramberk. Začíná být teplo, ale šlape se stále dobře. Cesta se trochu vlní nahoru a dolů, ovšem je to snesitelné. Při družném hovoru za chvíli stojíme u rozhledny. Bohužel věž je v rekonstrukci, přilehlá horská chata s restaurací je zavřená a funguje zde jen mrňavý kiosek. Trochu se občerstvíme, okukujeme stavbu rozhledny alespoň ze zdola, odpočíváme pod slunečníky a domlouváme další trasu. Rozhodujeme se, že půjdeme do Jablonce nad Nisou a odtud se dostaneme MHD do Bedřichova. K rozhledně přichází nějaký školní výlet, uvolňujeme jim místa u kiosku a vydáváme se na další putování. Po žluté turistické značce jdeme přibližně 4 kilometry a většinou klesáme. Když dorazíme do Jablonce nad Nisou, dáváme si v první solidně vypadající hospodě opožděný oběd ( poměrně levně a chutně tady vaří ) a pokračujeme na přehradu Mšeno. Tady si dáváme pivko a nezmar Roman se i vykoupe. Obejdeme celou přehradu, míjíme pěkná zákoutí a zátočiny i louku s kolotočáři. Celkem utahaní přicházíme k zastávce MHD ve středu města a za chvíli se vezeme k dočasnému domovu. Vystupujeme na konečné a dáváme si pivko v restauraci Lesní chata. Čekají nás ještě 2 kilometry do naší chajdy, musíme se posilnit. Cestu již dobře známe, uteče jako nic. Spokojeně se doma osvěžujeme sprchou a rozděláváme oheň, na kterém opékáme klobásy a další pochutiny. David včera přivezl nějaký proviant, takže si dáváme do nosu. Každý posedí dle výdrže a postupně míříme do pelechu. Dnešní den byl tradičně náročný, ale zajímavý. Našlapalo se solidních 21 km za teplého počasí. Navštívili jsme tři rozhledny, jedno město a jednu přehradu, jako bonus jsme po trase dali pár piv.
čtvrtek 14.6.2007
Je tu další ráno naší turistické týdenní dovolené. Při vstávání se nijak nehoníme, v klidu snídáme co dá lednička a připravujeme se na další pochod. Protože jsou všichni zdraví a při síle, vyrážíme v plné sestavě. Počasí zřejmě bude jako po celou dobu pobytu teplé až parné. Dnes nás čeká tato trasa: město Liberec, přehrada Harcov a zpět, možné jsou i nějaké odbočky. Vše by jsme měli absolvovat pěšky. Na začátku túry jdeme po modré turistické značce do příkrého kopce, potom se napojujeme na zelenou turistickou značku. Cesta je celkem solidní, ovšem trochu zrádná, neboť neustále stoupá a klesá přes nespočet údolí. Počasí je dnes spíše na koupání, než na delší výšlap. Naštěstí alespoň v lese je vždy trochu stínu. Za nějakou dobu jsme přes sedmero údolí, potůčků či lesů dorazili do Liberce. Scházíme z posledního kopce kolem nových výstavních baráčků a vil, zřejmě nějaká lepší čtvrť ( jo,jo, kdo dnes umí šetřit ten bydlí jak král ). Opět máme štěstí na výběr hospody. V restauraci Good Ness si dáváme něco na zub ( chutné jídlo i pití ). Po chvilce posezení se vydáváme přes město na přehradu. Přehrada Harcov je menší a komornější než například Mšeno. Koupeme se, sluníme se a u piva odpočíváme. Po nějakém čase se zvedáme a pokračujeme do centra. Zde se kdo má zájem proběhne po obchodech a všichni si dáváme něco k pití ( je to divné, ale hlavně se pije pivo ). Získáváme s Járou v muzeu skla razítka a Jára navrch i turistickou známku. Statečně šlapeme přes rozpálené město k Lidovým sadům. Tady si Jára kupuje turistickou známku, přidáváme další razítko do sešitků a náhodným dotazem zjišťujeme, že je vyhlídková věž otevřená. Za vstupné 10,- Kč se jdeme podívat na Liberec z ptačí perspektivy jen Jára a já ( výhled je celkem ucházející ). Ostatní odpočívají a někteří z nich konzumují nanuky u kiosku poblíž velkého dětského koutku. Nyní nás již čeká členitá cesta po červené turistické značce zpět do Bedřichova. Únava se za dobu dovolené už trochu nastřádala, vedro je také docela velké, nejdeme nijak rychle. V restauraci v obci Rudolfově si dáváme jedno pivko od cesty a šlapeme dál. Na začátku Bedřichova si v hospodě nazvané Hospoda dáváme oddech a jídlo i pití. Všichni jsou spokojeni, jen David a Roman si tradičně špatně vybrali. David dostal mini porci tří bramboráčků a Roman dostal řecký salát ( malá mistička se šopákem a pár olivama ). Oba koukali jak sůvy z nudlí a něco si mručeli pod fousy. Pozdě si všímáme nabídky velkých 400 g porcí steaků, ryb a jater za nízkou cenu, tak možná zítra. Po jídle do toho šlápneme a za chvíli jsme na chajdě. Vrátili jsme se docela pozdě, odpočíváme, povídáme si a koukáme na televizi. Dnešní den jsme ušli 20 km těžším terénem s častým střídáním stoupání a klesání. Je vidět, že dovolená pomalu končí, někteří jedinci již jedou na rezervu. Roman dnes celý výlet skuhral, že ho bolí koleno. Počasí chvíli strašilo deštěm, ale spadlo jen pár kapek. Jinak bylo po celý den teplo až dusno. Zítřek by měl být odpočinkový.
pátek 15.6.2007
Blíží se konec dovolené, tož si trochu přispíme. Milan opět dělá k snídani smažená vejce a jíme i další dobroty z lednice. Přijíždí paní domácí, která přivezla povlečení a další věci do druhého apartmánu. Přidává se k naší venkovní opožděné snídani a svačí vlastní dovezený proviant. Povídáme si o místním okolí, výletech a domlouváme zítřejší předání apartmánu. Po snídani upřesňujeme dnešní plán. Chceme navštívit více míst dál od sebe, proto se rozhodujeme udělat auto-výlet. Kluci mají docela radost, že je dnes nebudeme honit někde po horách, ale že se povezou jako páni a ještě něco uvidí. Nacpeme se k Davidovi do auta a vyrážíme směr Josefův důl. Nijak nespěcháme, David jede pomalu a my se kocháme pohledem na okolní krajinu a vesničky rozeseté po stráních. Při příjezdu do Josefova dolu necháváme auto na parkovišti a v přilehlé hospůdce si dáváme pivko na osvěžení. Pak vyrážíme po žluté turistické značce k Josefodolské přehradě. Cesta mírně stoupá a není nijak dlouhá, za chvíli jsme na hrázi. Přehrada je docela velká a slouží k zásobování pitnou vodou Liberecko a Jablonecko. Všude jsou cedule zakazující vstup a další činnosti. David přelezl na hrázi zábradlí, aby se podíval zblízka do vody a dostal se kousek za zákazové cedule. To neměl dělat, neboť z baráku hrázného vyběhl cholerický, zarostlý chlapík a spustil vodopád nadávek. Z jeho vulgárního řevu jsme pochopili, že David se těžce provinil proti zákonu. Když jsme se s ním chvíli dohadovali, začal vyhrožovat policií a pokutou. Přidal se k němu ještě jeden chytrák a společně nás strašili vším možným. Práce na samotě jim asi vlezla na mozek, nebyla s nimi rozumná řeč. Já a brácha jsme se chvíli dohadovali, neboť nás jejich automatické tykání a nadávky urazily. Za pár minut jsme ale usoudili, že moudřejší ustoupí. Nechali jsme ty dva choleriky řvát a šli jsme v poklidu zpět k autu. Trochu nám ti hlídači přehrady zpestřili výlet. Po návratu k autu jsme nasedli a jeli do Lučan Nad Nisou, kde pramení řeka Nisa. Tady parkujeme u bývalé hospody Tři Lípy, která je pár set metrů od pramene. Přicházíme k pěkně upravenému prameništi, ve kterém je při nynějším suchu hodně málo vody. Pramen byl alespoň dle cedule na kameni naposledy upraven v roce 1980. Nikde v okolí není ani noha, turistická sezóna ještě nezačala. Chvilku se zdržíme, pak se vracíme k autu a jedeme do Dolní Studnice. Není to daleko, projedeme pár vsí a jsme na místě. Na malém parkovišti před nějakým penzionem necháváme auto a šlapeme k rozhledně Černá Studnice. Kopec je to pěkný a strmý, ale naštěstí ne moc dlouhý. Po příchodu na vrchol se nejdříve občerstvujeme pivkem a někteří i nějakou chuťovkou k snědku a poté lezeme nahoru, neboť rozhledna je chválabohu otevřená. David a Roman zůstávají dole a odpočívají ve stínu. Rozhled je dnes dobrý, koukáme po okolních kopcích, lesích i vesnicích. Po pokoukání se vracíme k autu a přes Smržovku a Jablonec nad Nisou se vracíme do Bedřichova. Po návratu si dáváme pořádně do nosu v Hospodě. Mají zde na výběr 400 g steaky z vepřového masa, 400 g porce jater nebo ryb ( Treskovec Aljašský – dle kuchaře ) vše s s pečivem za jednotnou parádní cenu 98,- Kč. Skvěle se nadlábneme, napijeme a vracíme se na chalupu. Trochu si odpočineme a vyrážíme za kulturou. V Janově nad Nisou je v restauraci Na rozcestí zábava na které hraje skupina Donaha ( je to jen duo: kytarista-zpěvák a zpěvačka ). Hospoda je narvaná, chytáme se štěstím poslední místa. Hodnotíme celý týden, zapíjíme závěr dovolené a posloucháme hudbu, která je solidní. Je to vydařená vesnická zábava, z které se vracíme hodně pozdě. To zas bude vstávání.Dnešek byl věnován oddychové autoturistice, našlapali jsme jen 8 km. Počasí jako celý týden vyšlo, bylo teplo. Jinak ještě malé doplnění. Dnes jsme na výletě potkali postupně tři hady. Nejdříve honila kočka po silnici velkou užovku, potom se na lesní cestě vyhřívala menší zmije a na závěr dne jsme při cestě do hospody málem zašlápli vypaseného slepýše. Jak řekl někdo z kluků: „V jednom dni tři hady viděti, to jest znamení, že dovolená končí.“
Josefodolská přehrada:
Největší údolní nádrž Jizerských hor je postavena na řece Kamenici a zásobuje pitnou vodou Jablonecko a Liberecko. Stavba byla provedena v letech 1976-1982, má 2 sypané hráze vysoké 44 m, které dokáží zadržet až 23 milionů kubíků vody. Hráz měří 720 m a její šířka je 4,5 m. Největší hloubka je 44 m a plocha zátopu je 145 hektarů. Jinak zde mají jako hrázné a hlídače pěkně uřvané magory.
sobota 16.6.2007
A je tu poslední den dovolené zvaný návratový. Zase to nějak podezřele rychle uteklo, skoro mi přijde, že je dovolená každým rokem kratší. Co se dá dělat, v dobré společnosti a při zajímavé činnosti čas přímo letí. Hned se s Milanem po návratu pustíme do plánování a přípravy dovolené v příštím roce. Musíme s tím začít co nejdřív, jinak nás David bude uhánět, neboť to je hlavně on kdo na nás tlačí, že chce vše vědět co nejdříve. David nás vždy chválí, když v hospodách vytahujeme mapy a další podklady. Prostě úplně pookřeje a je spokojen.Jak se dalo předpokládat, ranní vstávání bylo po včerejším posezení náročné. Vše jsme ale jako zkušení dovolenkáři i přes přispání v pohodě stihli. Zabalení všech věcí bylo dílem okamžiku. Úklid taky nezabral moc času, neb jsme se snažili v průběhu pobytu nepořádek nedělat. Sotva jsme dali vše do kupy již je tu paní domácí, která nejdříve propočítá spotřebu elektriky a pak si prochází apartmán. Vyrovnáváme účet za týdenní pobyt a předáváme chatu. Vše proběhlo rychle, nevyskytly se žádné problémy. Loučíme se a naposledy i s bagáží šlapeme prudkou strání k autu. Nasedáme a jedeme do Liberce, kde máme kratší zastávku. Projdeme se středověkým trhem na náměstí ( docela slabota ), kde prodávají opravdu všechno možné i nemožné. Trhy jsou zřejmě součástí nějakých větších oslav, neboť potkáváme dost lidí ve starodávných kostýmech. Moc se na trhu nezdržíme a ani nezkoumáme co je zde za slavnosti, raději si dáváme občerstvení v jedné z mnoha místních restaurací. Probíráme i možnost nějaké zastávky na zajímavém místě při cestě domů. Měl jsem představu o nějaké rozhledně nebo zřícenině hradu. Bohužel však nespěchám domů pouze já. Ostatní se již vidí doma, a tak chtějí jet rovnou bez zastávek. Přiznávám, že mají objektivní důvody: Milana čeká již od neděle rodinná dovolená ( jede do nám z roku 2003 dobře známého Vranova nad Dyjí ), David spěchá do práce ( má již absťák ), Jára má turnaj v tenise a Roman se těší na rodinu. Podle mě je to ovšem škoda, neboť se připravujeme o den dovolené. Mohli by jsme se vrátit až večer a něco vidět. Tak snad příště. Jak si tak v pohodě jedeme, zazvoní mi telefon. Neznámé číslo, jaké překvapení, když se mi představí paní Grusová ( naše ubytovatelka ). Ptá se jestli jsme náhodou neodvezli náhradní klíče od apartmánu. Polilo mě horko, neb jsem si uvědomil, že mám klíče nejspíš v batohu. Samozřejmě, že tam byly. Domlouváme se, že je pošlu co nejdříve poštou. Pěkně jsem si přidělal vlastní blbostí práci. Kamarádi se mi po právu smějí a brácha říká, že jsem blbej a na co myslím. Poslední zastávka letošní dovolené je symbolicky v Markvarticích, kde si dáváme takřka při každém průjezdu nějaké občerstvení. Nyní si dáváme jen opravdu něco malého na zub a míříme domů. David nás všechny odveze až před barák ( je to obětavý řidič ). V Ústí nad Labem jsme již okolo 14.00 hod. Dnešní kilometráž byla nejslabší, jen 5 našlapaných kilometrů.
KRÁTKÉ VYHODNOCENÍ
Vypáčit z kamarádů dovolenkářů nějaké kraťoučké zhodnocení dovolené použitelné do kroniky je nadlidský výkon, proto to zase zůstalo na mně. Všichni si dovolenou pochvalovali, brumlali pod fousy nějaké postřehy, ale hodit to na papír to ne. Ovšem pravdou je, že jsem z nich zatím nevypáčil hodnocení žádné povedené nebo nepovedené ( ty náš oddíl nemá ) akce. Budu se muset do budoucna více snažit. Letos nejel žádný nováček, který by se rozkoukával a navíc se všichni dobře známe z mnoha předchozí akcí. Týden dovolené proběhl v klidu a pohodě. Počasí nám vyšlo skvěle jako ve všech předchozích ročnících. Letos jsme se věnovali hlavně turistice, ale stihli jsme se i vykoupat. Ubytování patřilo k jedněm z nejlepších z celé dvanáctky dovolených a cenově vyšlo určitě nejlevněji ( pod stany to možná bylo kdysi v dávnověku o pár korun levnější, ale kvalita byla o něčem jiném ). Místo pobytu - Bedřichov v Jizerských horách - se též všem zamlouvalo ( Milan má za výběr velkou pochvalu!!! ), chata byla skoro na samotě, ale do vesnice a hlavně hospůdek to nebylo daleko. Možností k turistice ( rozhledny, lesy či vrcholy ) i odpočinku ( přehrady, restaurace ) bylo všude v okolí dost. Našlapali jsme za týden solidních 108 kilometrů ( v dalších letech máme co překonávat ) a viděli spoustu zajímavého ( viz. denní zápisy ). V panujících vedrech byla turistika poměrně náročná, ale všichni jsme ji zvládli bez úrazu a v pohodě. Chválím tímto všechny účastníky za dobrý přístup a snahu. David má navíc pochvalu za spolehlivé řízení auta, které také poskytl na celou dovolenou. Loni jsem ve vyhodnocení dovolené žádal kamarády o připomínky či podněty. Nic zásadního či převratného jsem do rukou nedostal. Drobnosti vždy vyladíme v průběhu akce. Všichni jsou tedy zřejmě v rámci možností spokojeni, což je dobře. Kdyby si někdo na něco vzpomněl, stačí říct. Na další akci či posezení to probereme. Doufám, že si všichni na dovolené dobře odpočinuli od práce a shonu všedního dne. Snad jsme je s Milanem moc nehonili po horách a příště pojedou zase. Těším se na dalších oddílových akcích na všechny účastníky.
Sportu, turistice a hlavně O.P.A.T.u zdar.
Zpracoval: Vik
26.6.2007
