Divoká   Šárka

         O státní svátek 28. října, jsme se vypravili na menší akci do Prahy. Cíl byl jasný. Podívat se na místo, kam umístil E. Štorch část své knihy  Lovci mamutů. U vlaku v Ústí jsme se sešli : Zbýňa, Viktor, Milan a Jára s kamarádkou Martou. V Lovosicích k nám přistoupil ještě David  s Álou. Cesta ubíhala rychle, neboť každý měl v zásobě pár novinek a k ruce vychlazené pivko. V Praze jsme vystoupili na Masarykově nádraží, pár jedinců si zakoupilo párek v rohlíku a metrem se přesunuli do stanice Hradčanská. Tady jsme si dopřáli malou pauzu v cukrárně ( pobavila mě babka, která se nad objednávkou Viktora podivila slovy „pane bože – laskonka“) a dále pokračovali autobusem č. 131 na zastávku – U Matěje. Odtud začal náš vlastní pěší výlet do údolí Divoké Šárky. Zprvu se šlo pohodlně po rovině a z kopečka při okraji Dejvic, ale po hodince jsme odbočili z asfaltu a začali stoupat lesem vzhůru. Odpočíváme a rozhlížíme se po okolí. Kdo by to řekl, že jsme v Praze. Na rozcestí ( kam jsme došli po červené ) odbočujeme vpravo dolů a jdeme údolím sevřeným skalami, až přicházíme k otevřené výletní restauraci. No, spíše bufetu s posezením venku. Jelikož je celkem teplo a svítí sluníčko, usazujeme se u venkovního stolu a přinášíme si občerstvení. Do bufetu se vchází jedním vchodem a vychází druhým, jde o jakýsi jednosměrný provoz, ale zvládáme to. Po cca 40 min. se začíná ochlazovat a tak pokračujeme dále. Lidí je tu na procházkách docela dost a tak zabloudit nemůžeme. Po zhruba půl hodině se ocitáme u nádrže Džbán, sloužící v létě ke koupání a rekreaci všeho druhu. Nachází se zde i známý autocamp. Tady se zastavujeme na další občerstvení ( pivo, káva, grog ) a pak už jen míříme k zastávce tramvaje č. 26, kterou se přesunujeme zpět do centra Prahy. Cesta trvá přes půl hodiny a zpestřuje ji jen čumění z oken. Protože do odjezdu vlaku je něco přes hodinku, zamíříme ke staré známé restauraci XXX, kde si dáme něco na zub. Jen Jára a Marta míří na Václavák na pravou václavskou klobásu. Všichni se shledáváme šťastně ve vlaku, hlavně proto, že máme až na Álu a Davida hromadnou jízdenku. Ve vlaku klábosíme ( Milan pospává ) a pozorujeme, jak rychle už je tma. V Lovosicích se loučíme s Davidem a Álou a okolo půl osmé dorážíme do Ústí. Protože je neděle, necháváme rozbor výletu na příště a míříme k domovům. Výlet ač kratší ( 10 km ) se líbil a myslím, že tímto směrem se ještě někdy vydáme.

31.10. 2007  Milan