Libice nad Cidlinou

            Jelikož je červenec, počasí vhodné na výlety, rozhodli jsme se uspořádat další akcičku. Původně jsme chtěli jet na festival do Kytlice, ale většina lidí nemohla a tak se vymyslel náhradní program a v týdnu byl v restauraci Na Rychtě odsouhlasen. Sraz v neděli v 6.40 hod. na západním nádraží s tím, že já přistoupím na Střekově. Ráno hustě pršelo a tak jsem se ani nedivil, když jsem v kupé vlaku objevil jen dva dobrodruhy. Viktora a Jardu. Takže jedeme ve třech. Viktor, Jára, Milan. Ten ač unaven ze sobotního výletu po Praze, nezaváhal a jel. Počasí vypadalo hrozivě, ale my už něco zažili, takže nás pár kapek nezastrašilo. Za chvilku kolovala po kupé láhev červeného, debatovalo se a cesta pěkně ubíhala. Přes Mělník, Lysou nad Labem a Poděbrady se dostáváme do stanice Velký Osek, kde vystupujeme. Je něco před 9 hod. a městečko ještě spí. Naštěstí ? i tady jsou Vietnamci a tak můžeme koupit něco na zapití a sednout si u čerpací stanice pod slunečník a rozkoukat se. Mraky se honí, ale už neprší. Po chvíli se zvedáme a po žluté značce míříme z městečka směrem na Libický luh. Cestou míjíme koloniál obsypaný místními týpky cucajícími lahváče. Brzo zapadneme do typického lužního lesa, kde není nouze o komáry, ale i bažiny, obří stromy a zarostlá jezírka. Pokukujeme a blátivou cestou míříme na rozcestí, odkud se vydáme po červené značce do Libice. Blížíme se k dálnici Praha – H. Králové, kterou ten den protneme alespoň pětkrát. A jsme v Libici. Omrkneme místní kostel a jelikož se chceme občerstvit, zapadneme do místní putyky. Sedáme si do rohu a pozorujeme osazenstvo. Je pestré. Hostinská s obřím pozadím, chlapík s nosem jako květák, přibyla i stará a ošklivá anorektička. Prostě klasika. Venku se rozpršelo a my si pochvalujeme, jak to máme dobře načasovaný. Přichází i dvě turistky a ptají se na cestu k památníku Slavníkovců. Místní vysvětlují trasu. Jmenuje se ke dvěma bronzovejm partyzánům. Protože přestalo pršet a v hospodě to začíná hučet, zvedáme se a jdeme. Po chvíli jsme u památníku Vojtěcha a Radima – Slavníkovců. Lidí je okolo relativně dost, hlavně cyklisti a autoturisti. Zvláštní je, že v lese jsme nepotkali ani nohu. Tak se vyfotíme, omrkneme památník a po zelené míříme k soutoku řek Labe a Cidliny. Jsme na něj zvědaví, jelikož nás navnadil Munzar v pořadu o pramenech. A opravdu. Na soutoku se nachází výletní restaurace, stánek pro občerstvení cyklistů a je tu i pár chatek vhodných na ubytování. Po řece jezdí i výletní lodě s turisty. Tak se občerstvíme ( je to potřeba neboť někteří členové jsou již unaveni, např. Jára povídá, „hele hospoda“ a ukazuje na strom ) a konstatujeme, že tolik personálu v jedné hospůdce jsme ještě neviděli. Po place pobíhalo asi tak 7 lidí. Po občerstvení zvedáme kotvy a příjemnou cestičkou podél Labe ve stínu vzrostlých lip se ubíráme do Poděbrad. Počasí se definitivně umoudřilo, je polojasnou a jde se fajn. Po slabé hodince jsme v Poděbradech. Projdeme se po náměstí, kterému vévodí jezdecká socha Jiřího z Poděbrad a Jára nás zatáhne do restaurace Bílá růže. Zde překvapí solidní ceny jídla i pití . Taky  však na všechny dolehne nějaké nedělní odpolední únava a tak jen sedíme a srkáme pivo. Po chvíli zamíříme do informačky pro razítko a na náměstí kupujeme lázeňské oplatky. Jarda ač nasycen, zmákne po chvíli celé balení. Procházíme lázeňskou kolonádu a konstatujeme, že je tu pěkně. Klídek, pohoda. Hledáme nádraží, abychom na poslední chvíli nezmatkovali a jdeme se občerstvit do cukrárny. Pozorujeme personál a bilancujeme. Kolem 17 hod. balíme a hurá na nádraží. Naštěstí je hned u kolonády. Na peróně si ještě kupujeme pivko do vlaku ( cesta je dlouhá ) a jedno si dáme rovnou na lavičce. Vychlazený gambrinus funguje jako živá voda a Jára opravdu ožívá. Buď se odrazil ode dna , nebo přelezl vrchol svého kopce ( Rok ďábla ). Doufáme, že to první. Zasvěcení ví  o čem píšu. Vlak je vcelku plný a tak se mačkáme na sedačkách s nějakým nebožákem, který je nucen poslouchat naše bláboly. Naštěstí ve Staré Boleslavy vystupuje. Cesta ulítla jako nic a kolem 19 hod. vystupuju na Střekově a kluci na západním. Musím říct, že výlet to byl tradičně povedený, našlapalo se pouhých 14 km a ten kdo nejel, přišel o netradiční akci.

23 července 2007    Milan