Česká Kamenice – Kytlice

Účast : Alena, Míša, Vilda, Petr, Jára, Zbynďa, Viktor, Milan, Renďa

            Na sobotu 3. února jsme si naplánovali akcičku v České Kamenici u příznivce O.P.A.T.U. Vildy. Vilda jel na chalupu dřív, aby jako vždy zajistil perfektní servis a ostatní se dopravili do cíle autem ( Petr, Jára, Alena a Míša ), nebo vlakem ( Milan, Viktor ). Zbýňa a Renďa dorazili až večer a samotného pochodu se neúčastnili. Kolem 9 hod. za studeného větru a deště dorážíme k Vildovi. Ten se nás ujímá, a po chvilce už jsme pohodlně usazeni ve vytopeném pokoji u krbových kamen a popíjíme pivko nebo čaj. Věž vyhrává a my se u mapy radíme jakou trasu zvolíme. Jelikož se počasí umoudřilo, před půl jedenáctou vycházíme a míříme na nádraží. Zde zakupujeme hromadnou jízdenku do zastávky Mlýny, což je asi 10 km od Kamenice. Než nastoupíme do vlaku, stihneme ochutnat Jardovu slivovici. Vlak je nový, pohodlný, jen podvozek a motor jsou z roku 1959 a na hlučnosti přepravy je to znát. Než se stačíme rozkoukat, je tady zastávka Mlýny. Vystupujeme a míříme před nádraží k rozcestníku turistických cest. Míjíme i telefonní budku, kde jsou zaparkovány dvě láhve od gambrinusu. Napojujeme se na zelenou značku, která nás vede kam jinam než do kopce. Ze začátku jsme plni sil a vesele klábosíme. Avšak v lese se nachází kolem 20 cm rozbředlého sněhu ve kterém se jde dost mizerně a tak když se vyškrábeme na rozcestí u Křížového buku ( je zde pohřbeno několik set vojáků ze sedmileté války z dob Marie Terezie ), rozhodujeme se, že zvolíme kratší variantu s cílem v Kytlici. Chvilku si teda oddychneme a pak míříme po červené značce k rozcestí pod Malou tisovou. Cestou míjíme pěkných pár vyvrácených stromů, což je pozůstatek nedávného orkánu, který tu asi taky pěkně řádil. Síly ubývají a většina putujících má mokro v botách. Trochu podcenili záludnou přírodu. Zastavujeme se u jakési boudy s telekomunikační věží, kde se nám Viktor předvádí coby spiderman a hlásí, že už vidí do  Kytlice. To nám vlilo poslední zbytky sil do nohou a po chvíli už kráčíme po silnici do hospody  U Lucerny. Všichni jsou řádně zmoženi a tak si objednáváme jídlo, pití a relaxujeme. Jen Viktor je plný energie a po chvíli oddychu navrhuje projít se ještě do Mlýnů – asi aby se kruh uzavřel. Přemluví jen Vildu a Milana, zbytek teamu se prostě nehne. A tak se průzkumný oddíl vydá směr Mlýny, se zastávkou v hospodě ve Mlýnech. Obě skupiny se spojují až  ve vlaku. Mezitím nás telefonem kontaktuje Zbýňa a Renďa s tím, že dorazí k Vildovi k chalupě. V Kamenici vypadneme z vlaku a pomalu se šineme k chalupě. A ejhle, Renďa doráží a po něm i Zbýňa. Vilda servíruje guláš, Míša vaří svařák, pijeme a díváme se na TV. Krkonošské pohádky, Dnes naposled, Nightwish apod. Holky se chystají kolem 21 hod. na kuťě, Renďa odjíždí domů a chlapi míří do hospody. Ve dvou nálevnách je plno, až v jakémsi vietnamském sportbaru nacházíme útočiště. Dáme pár piv a přesunujeme se do podniku s názvem Display. Zde Jára prožene kuličku, ale únava je stále silnější a tak se po půlnoci zvedáme a míříme k chalupě. Zbýňa ještě Járovi sbírá úslužně jeho tradiční suvenýr ( dlažební kostku ) a hurá do tepla. V chalupě se ještě chvíli kecá, ale pak už se spí. V neděli ráno se odjíždí opět na několik způsobů. Petr, Alena a Míša jedou ráno kolem půl osmé autem, ostatní se budí později, pijí čaj, snídají výborná míchaná vajíčka a s Vildou, kterému přijela rodina se loučí po 10 hod. V 10.45 jedou autobusem do Ústí až na Milana, který už má zakoupené lístky na vlak a opouští Kamenici jako poslední v 11.05 hod. Akcička to byla povedená, našlapalo se něco okolo 13 -15 km, ovšem v těžkém terénu, což je zase dobrá průprava na letošní Jizerky.

Milan  4.2. 2007

Dodatek vedoucího oddíl :

Akce u Vildy v České Kamenici proběhla ve dnech 3.2. - 4.2.2007 snad k všeobecné spokojenosti. Očekávám každopádně od účastníků připomínky k vylepšení dalších akcí, nebo upozornění na nedostatky, které jsem třeba nezaznamenal. Dobrá komunikace je předpokladem organizování dalších úspěšných akcí. V době mobilů, e-mailů či internetu by to neměl být žádný problém. Konečně se snad dočkáme doplněné třetí knihy oddílové kroniky a založení knihy s pořadovým číslem čtyři ( je načase, akcí proběhla spousta ). Dostal jsem v České Kamenici příslib od našich dvou hříšníků ( Járy a Petra ), na kterých se vše zaseklo, že na restech zamakají. Padl dokonce i přesný termín, takže snad na konci letošního února bude vše hotové. Nadějné je i to, že závazek padl za střízlivého stavu obou. Za dlouhých sychravých večerů budeme moci nad kronikou vzpomínat na minulost oddílu a proběhlé akce.  Dalším podnětným momentem akce byl malý podvečerní konflikt mezi jedním z členů oddílu ( Renda ) a pokladníkem oddílu ( Jára ) ohledně zaplacených členských příspěvků. Zde bych rád uvedl, že Jára má pokladnu v dokonalém pořádku a vše si pečlivě zapisuje. Já si pamatuji, že jeho verze ohledně inkriminované platby příspěvků je pravdivá. Pokladník oddílu má i nadále plnou důvěru vedení O.P.A.T.u. Všem dohadům by zamezilo, kdyby si všichni sáhli do svědomí a platili své příspěvky pravidelně a včas. Když si členové sami nepamatují, kdy a kolik zaplatili ( mohou si to ovšem zapisovat do deníčku i se statistikou našlapaných kilometrů ), nezbývá jim než věřit pokladníkovi, který nemá důvod si něco vymýšlet.  Akce v České Kamenici se stala přelomovou i skutečností, že Jára poprvé přinesl  navigační přístroj GPS ( jdeme s dobou, což je dobře ), který vlastní. Když bude majitel se svým novým užitečným přístrojem přítomen na akci, oddíl již nezabloudí ( ovšem i bloudění v přírodě má někdy své kouzlo ). Nyní bude Jára zastávat dvě odpovědné oddílové funkce: pokladník a navigátor. Snad to nebude přílišné soustředění moci do jedněch rukou. Zbýňa který není zatím členem O.P.A.T.u, ale je aktivní a má zájem o práci pro oddíl, se prý také naučí dobrovolně s přístrojem GPS odborně pracovat. Je tedy tímto jmenován do důležité oddílové funkce: pomocník a zástupce navigátora s platností od 4.2.2007. V dodatku nemohu vynechat ani malé zamyšlení nad připraveností a výstrojí účastníků na oddílových akcích. I po těch několika letech při kterých jsme našlapali spoustu kilometrů nás dovede nepříznivé počasí či horší terén překvapit. Při akci v České Kamenici většina turistů podcenila kvalitní obutí. Je známo, že jak je člověku zima od nohou, tak ho ani teplé oblečení neochrání. Vyzkoušeli jsme si tuto starou pravdu bohužel na vlastní kůži. Rozbředlý sníh ve vyšších polohách nadělal v našich řadách paseku a  značně ztížil celý výšlap. Letošní teplá zima nás zřejmě ukolébala a tak se příprava trochu podcenila. Holt se máme stále co učit. Na závěr bych ještě rád poděkoval Vildovi za skvělé zázemí poskytnuté naší výpravě na chalupě v České Kamenici.  Jeho vyhlášená pohostinnost celou akci podstatně vylepšila a pozvedla její  již tak vysokou úroveň. Určitě  se sem všichni rádi vrátíme na nějaké další akce. Možná to vyjde ještě letos, když ne, tak v budoucnu určitě. V plánu je letní víkend, při kterém snad stihneme navštívit Jablonné v Podještědí ( zámek Lemberk ), Hamr na Jezeře ( zřícenina hradu Děvín a koupání ) i vyhodnocení akce u sklenky dobrého pití na chalupě. Jsem rád, že na začátku roku je účast přátel na akcích hojná, a doufám, že zájem  postupem času neopadne. Dovolená v Jizerských horách se již také blíží mílovými kroky. Všichni zájemci o ní mají ovšem dost času si zajistit volno a potvrdit účast. Termín je daný, ale přesné místo pobytu se teprve hledá. Tipy na místo pobytu vybírá tradičně zkušený plánovač Milan, takže budou určitě kvalitní.

Na dalších připravených akcích na viděnou.

Sportu, turistice a hlavně oddílu zdar.

                                                                                    Zpracoval:  Vik

                                                                                         8.2.2007