Noční Milešovka 2007

Účastníci: Viktor, Milan, Jára, Zbýňa, Dana

            Sešel se rok s rokem, a je tu opět výšlap Ústí nad Labem – Milešovka v noci. Letos se jde 2.11.2007 již 42. ročník turistického pochodu, který společně pořádají KTV PF UJEP, odbor KČT USK Slavie, TJ Chemička a TJ Lokomotiva z Ústí nad Labem. Tato akce se již stává naší tradiční oddílovou, neboť jdeme potřetí. Účast kamarádů není zatím nijak vysoká, ale určitě se to každým rokem bude zlepšovat. Jsem zvědav, jestli s námi někdy půjde i David. Ten jednou prohlásil, že slušný člověk v noci spí a nehoní se po kopcích. Dostat Davida na tuto akci bude zřejmě vrchol mého a Milanova organizačního snažení. Pravdou je, že přibližně 25 kilometrů dlouhý pochod, který se jde částečně za tmy není nijak lehký. Ve 14.00 hod. se na startu ve vestibulu sportovní haly PF UJEP České Mládeže 8 v Ústí nad Labem scházím já a Milan. Další člen oddílu, který měl jít s námi již od začátku Renda je pracovně vytížen a telefonicky se omluvil. Registrujeme se, platíme startovné a ve 14.05 hod. vyrážíme na trať. Procházíme městem pod Větruši a svižně se drápeme vzhůru. Jdeme rychleji než v minulých letech, protože v Habrovanech na nás budou kamarádi čekat již po čtvrté hodině. Šlapeme podzimní krajinou, před námi i za námi jde pár turistů, kteří mají stejný cíl. Rozhlížíme se po okolí a plánujeme další akce a činnost O.P.A.T.u. V Milbohově pokračujeme dále po červené turistické značce a jdeme již sami, neboť ostatní turisté jdou druhou trasou (Stebno, Dubice, nádraží Radejčín, obec Kletečná, Paškapole). V Paškapole se obě trasy spojí. Naše trasa vede polními cestami až do Habrovan. Nikde ani noha, vychutnáváme si klid a pohodu. Kamarádi nevolají, ale již by na nás měli čekat. Přicházíme na zastávku v obci a vyhlížíme je. Samozřejmě jsou u konzumu a občerstvují se lahváčem. Naše skupinka se rozrůstá o Járu, Zbýňu a nováčka na akci O.P.A.T.u Danu. Společně pokračujeme v 16.45 hod. ještě za světla do Žimu. Máme ještě s Milanem dost sil a ostatní jsou čerství, nasazujeme solidní tempo. Za pochodu se seznamujeme s Danou a líčíme si novinky. Stmívá se opravdu rychle, do Bílky přicházíme za tmy. Na návsi u vodní nádrže svačíme a připravujeme se na zdolání Milešovky. Jára vytahuje gin a Dana slivovici, ochutnáváme. U domů v obci zajímavě svítí vydlabané dýně a nás obtěžuje několik koček (bohužel čtyřnohých). Na výstup se zde posilňuje více účastníků pochodu. Dává se do nás zima, vyrážíme. Nasazené tempo nám po chvíli bere řeč, mlčíme a funíme až na vrchol. Po cestě potkáváme lidi, kteří již sestupují. Cesta docela jde, kluzká je jen trochu a mlha je pouze v horní části. Výstup byl tradičně těžký, pěkně jsme se zapotili, než jsme okolo půl osmé stanuli na vrcholu. Moc se ze shora nerozhlížíme, stejně je prd vidět. Míříme rovnou do boudy na občerstvení. Ta je bohužel malá, dost turistů odpočívá a svačí venku. My jdeme dovnitř a máme štěstí, neboť se zrovna uvolňuje pár míst k sezení. Necháváme si potvrdit kontrolní lístky od kontrolních orgánů a kupujeme si něco na zub a pití. Milana výstup nějak vyčerpal a dehydroval, dává si místo tradičního piva RC-colu a kofolu, nepoznávám ho. Místa k sezení máme u dvou kontrolorů (zřejmě studenti), ptám se na počet letošních přihlášených účastníků. Letos by pochod mělo absolvovat 320 lidí. Povídáme si, oba jsou celkem v pohodě do doby, než se Zbýňa zmocní našeho oddílového razítka a začne razítkovat všechno kolem. Bere i kontrolní lístky od přicházejících turistů a trochu tím způsobuje chaos. Kontrolorům mizí dobrá nálada, asi se bojí, že si někoho zapomenou odškrtnout a ztratí přehled. Snažím se kamarády připravit na pokračování pochodu. Kluci dělají zápis do vrcholové knihy i s otiskem našeho razítka. Poté se ho opět chápe Zbýňa a razítkuje vše co mu přijde pod ruku. Někteří nadšenci si nechávají razítkovat ruce, jedna mladá slečna dokonce čelo. Zbýňa by mohl z fleku dělat úředníka, razítkovat již umí. Jára a Zbýňa se rozseděli a rádi by zůstali déle, ale čeká nás ještě náročný závěr pochodu. Musíme pokračovat, zvedáme se a k velké úlevě kontrolorů odcházíme. Scházíme dolů a potkáváme spousty turistů mířících nahoru. Zbýňovi otrnulo, všem hlásí, že nahoru je to jen kousek. Po úseku lesní a polní cesty se dostáváme na silnici v Černčicích a míříme po ní do cíle. Z minulých let víme, že tento poslední úsek moc neutíká a jsme na to psychicky připraveni. Zajímavý je pohled zpět, kdy jsou na Milešovce vidět světla baterek ve všech výškových úrovních. Jdeme v poklidu, nevadí nám, že nás někteří rychlejší turisti předbíhají. Šlapeme přes Lelov do Žalan a těšíme se na konec pochodu. Již nás vítá štěkot psů u prvních domů. Procházíme vsí a na konci zástavby vcházíme do školy, která slouží jako cíl. Máme pochod úspěšně za sebou, stihli jsme přijít do cíle bez nějakého honění přesně ve 22.00 hod. Kontrolní lístky vyměňujeme za účastnické listy, občerstvujeme se připraveným čajem a odpočíváme. Jára s Danou si nafasovali kontrolní lístky před startem, a tak i když nešli celou trasu, vyzvedávají si účastnické listy. Zbýňa jako jediný účastnický list nemá a je mu to líto. Zaplatí proto dodatečně startovné 30,-Kč a protože organizátoři mají několik prázdných účastnických listů navíc, vyplní ho a dávají ho Zbýňovi. To je radosti. Při odpočinku si prohlížíme ostatní účastníky pochodu. Přišli všechny věkové kategorie, jednotlivci, páry i skupinky. Účast na této zajímavé akci je na dnešní dobu, kdy je většina lidí líná na krok docela vysoká. Když se místnost naplní dostatečným počtem lidí, je vypraven autobus odvážející nás do Ústí nad Labem. Cesta zpět není dlouhá, ale jsem rád, že sedím na sedačce. Méně šťastní turisté stojí, nebo sedí na zemi. Někteří spolucestující unaveně podřimují, další koukají do tmy za okny. Vystupujeme u autobusového nádraží něco po jedenácté hodině večerní. Stavíme se na chvíli v Mc Donaldu, někdo si dává jídlo, někdo pití. Jára a Dana pak míří domů. Milan, Zbýňa a já jdeme ještě na jedno do restaurace U kmotra. Dlouho nepobudeme, pokecáme, vyhodnotíme dnešní akci a jedeme nočními spoji domů. Akce se tradičně vydařila, vysoká účast kamarádů mě příjemně překvapila. Všichni byli dobře vybaveni baterkami, šlo se dobře. Slíbil jsem pochvalu Zbýňovi a Daně za dobrou práci světlušek a touto cestou je tedy chválím. Počasí vyšlo, jen na vrcholu Milešovky byla mlha, ale nám to nevadilo neb jsme tam byli již několikrát a výhledy z ní tedy známe. Dle turistických rozcestníků a Járova přístroje GPS jsme dnes urazili tyto kilometry: Milan a já 28 km, Jára, Zbýňa a Dana 15 km. Všichni tři prý příští rok pošlapou pochod celý, tak uvidíme. Milan i já chceme na turistický pochod - noční Milešovka vyrážet každoročně. Za sebe ovšem mohu sebekriticky přiznat, že jsem byl docela utahanej a druhý den trochu rozlámanej. Určitě nejen já, ale i další zájemci o tuto akci budou muset příští rok pořádně zamakat na kondici. Jinak jsem byl celou akci nějaký zmatený, říkal jsem takřka neustále Járovi Zbýňo a Zbýňovi Járo. Nevím jak je to možné, asi jsou si podobní. Nebo je možné, že se má letošní zhoršená fyzická kondice projevila menším a snad jen krátkodobým zhloupnutím při tomto dlouhém pochodu. Zbýňovi, který na Milešovce tak skvěle razítkoval, jsem slíbil, že na příští dovolené bude hlavním razítkovačem O.P.A.T.u. Nyní má tento slib i písemně zaznamenaný v kronice. Stačí jen jet příští rok v červnu na dovolenou poprvé s námi. Takže Zbýňo trénuj úder ať nezklameš. To je dnes vše a na dalších akcích oddílu ahoj.

                                                                             Sepsal: Vik

                                                                              6.11.2007