Zimní výšlap okolím Ústí nad Labem
Účastníci: Milan Svoboda
David Kováč
Renda Paulík
Petr Onemichl
M. W.
Alena Vyletělová
Roman Košnár
Viktor Kováč
Na poslední únorový víkend naplánoval Milan krátký výšlap nedaleko Ústí nad Labem. Sraz byl v sobotu 24.2.2007 ve 13.00 hod. u ČNB ve středu města. Trasa pochodu byla určena následovně: od ČNB na Větruši, odtud po žluté turistické značce do Podlešína, za Podlešínem jsme se měli napojit na modrou turistickou značku a podívat se na místní skalní vyhlídky, na závěr by mělo přijít prudké klesání do Vaňova. Připraven byl tedy krátký výlet vhodný na sobotní odpoledne. Počasí mělo být solidní, zataženo a pošmourno, ale bez přeháněk deště či sněhu. Terén by mohl být místy rozbahněný, ale pořád lepší než například souvislá sněhová pokrývka. Okolo 13té hodiny se pomalu všichni účastníci scházejí na místě srazu. David opět překvapuje, když mi ve 13.03 hod. telefonuje a ptá se, kde jsme. Po odpovědi, že samozřejmě před ČNB se diví a říká, že on čeká před ČSOB. Naštěstí to není daleko, a tak se k nám za chvíli připojuje. Ve 13.10 hod. jsme kompletní a můžeme vyrazit. Proplétáme se městem a šlapeme prudkým kopcem na Větruši. Zde se rozhlížíme z ptačí perspektivy na město a vydýcháváme ostrý začátek pochodu. Kondice není zrovna na nejvyšší úrovni. Porozhlédneme se po okolí výletní restaurace i celého areálu a pokračujeme dál po žluté turistické značce. Cesta vede po obnovených cestách z předválečné doby, kdy zde bylo tradiční výletní místo. Někde se rekonstrukce povedla, na větší části míst ale kvalita úprav není nic moc. Zpevněné okraje se již začínají bortit. Někteří místní politici se chvástali, jak to vše dají do pořádku a ejhle: jako vždy skutek utek. Jdeme po hřebenech Labských vrchů, v průsecích mezi stromy jsou místy pěkné výhledy na Labe a jeho okolí. V lese se jde dobře, ovšem jak vylezeme na planiny, začíná pořádně foukat. Vítr je dost nepříjemný a prověří výstroj a výbavu všech účastníků. Tradičně nejhůře oblečený je David, který jde dost nalehko, a tak klepe kosu. David se snad nikdy nepoučí a ani si nenechá poradit. David a jeho výstroj na akcích O.P.A.T.u to je holt stále stejná písnička. Netrvá dlouho a jsme v malé vesničce - Podlešíně. Jako první vidíme Podlešínský potok, který o několik kilometrů níže vytváří u Vrkoče pěkný 12 metrů vysoký vodopád, který jsme navštívili již dříve. Ve vsi je pár baráků a autobusová zastávka. Hospodu nemá cenu hledat. Vidíme několik obyvatel, ale moc živo tady není. Pokračujeme po žluté turistické značce dál. Cesta vede nějakou dobu po silnici po které toho nyní moc nejezdí, zato to tu stále pořádně fouká. Přicházíme k odbočce, která vede k první skalní vyhlídce jménem Vaňovská skála. Většině účastníků, kteří jsou vyfoukaní se tam nechce, a tak pokračujeme dál. Po pár stech metrech přicházíme k rozcestníku a u něj se stáčíme doleva po modré turistické značce. Nyní nás čeká klesání, před větrem budeme chráněni lesem. Asi po kilometru jsme u další odbočky. Ta vede k osamocené skalce zvané Milenci, na které je horolezecký terén. Většinu kamarádů od její návštěvy odrazuje nápis na značce: „část cesty obtížná“, takže k ní také nejdeme. Pokračujeme v sestupu a přicházíme k poslední odbočce, která vede k další skále jménem Josefínka. Protože je to již jediná možnost nějaké vyhlídky na našem dnešním výšlapu, zkouším ostatní přesvědčit o její návštěvě. Samozřejmě jdeme nakonec na Josefínku ve třech ( Milan, Renda a já ). Ostatní pokračují pod vedením Romana do Vaňova rovnou do restaurace U Lesana. Náš malý tříčlenný průzkumný oddíl jde zatím ke skále. Stejný nápis na cedulce jako u Milenců: „část cesty obtížná“ opravdu nelhal. Cesta ve srázu pořádně klouže a na vrcholu skalky se mění na kamzičí pěšinku. Trochu obtížnější výstup nám ovšem vynahradil pěkný výhled na labské údolí. Na Josefínce je vidět také zajímavá ukázka sloupcové odlučnosti neovulkanické horniny. Po celé skále lezeme s největší opatrností, protože srázy jsou strmé a neustále dost fouká. Jak říká Milan, je s podivem, že při tolika absolvovaných akcích ( některé nebyly snadné ) se ještě nikdo nezranil. Po prohlídce a dostatečném pokochání výhledy z Josefínky se vydáváme za kamarády do Vaňova. Cesta vede po staré pořádně kroucené cestě s mnoha ohyby. Vzít to přímo dolů, byl by to solidní sešup. Cesta vede pozvolna, máme čas se rozhlížet po okolí. Místní listnaté opadané lesy vypadají zajímavě. Na závěr pochodu procházíme vrchní částí Vaňova mezi zahrádkami a vilkami. Kamarády nacházíme v domluvené restauraci. U Lesana se již nějakou dobu ohřívají a občerstvují. Na některých je vidět, že jsou rádi, že mají dnešní akci za sebou. Přidáváme se k nim a bavíme se nejen o dnešní akci, ale připomínáme si i některé zážitky z minulých výšlapů O.P.A.T.u. Na paškál si bereme Davida a vzpomínáme na historky z proběhlých dovolených i jiných akcí. Zde je hlavním hrdinou on a jeho vydařené objednávky jídel, kterými je pověstný. David nad nás ostatní hodně vyniká v umění nejen špatně se vystrojit na výšlap, ale i „kvalitně“ si vybrat v restauracích jídlo. Po občerstvení a odpočinutí se vracíme do Ústí nad Labem. Tady se dělíme, neb někdo míří domů a zbytek jde dnešek ještě zakončit a vyhodnotit do hospody. K Vlastenci míří pouze Milan, Renda a já, ovšem moc dlouho neposedíme. Dáme pár piv, probereme co potřebujeme a míříme do svých domovů. Dnešní oddílovou akci můžeme hodnotit jako vydařenou. Vysoká účast 8 kamarádů mě příjemně překvapila. Počasí až na nepříjemný silný vítr bylo též solidní. Opět spíše jarní než zimní, bez přeháněk. Nebyli jsme sice nijak daleko od Ústí nad Labem, ale navštívili jsme místa, na kterých jsme ještě nebyli. Na celé trase jsme nepotkali ani živáčka a odpočinuli si od ruchu města. Je zajímavé, že i když byl výšlap zaměřen na skalní vyhlídky, většina kamarádů na žádné nešla. Hlavní ovšem je, že se jim výšlap i tak líbil. Kilometráž odpovídá odpolední pohodové akcičce: první skupina 10 km, průzkumný oddíl 11 km. Vyzývám všechny, aby trochu zamakali na své kondici, neb v průběhu roku určitě naplánujeme s Milanem delší a náročnější výšlapy.
Na dalších oddílových akcích ahoj.
Zpracoval: Vik
28.2.2007
