Fláje   2007

(sobota-neděle 13.-14.10)

            V listopadu 2004, po návštěvě  Romana na chatě v Mikulově, si účastníci akce slíbili, že se do Mikulova vypraví v lednu 2005.  Pauza se nakonec protáhla až do října 2007, ale na Mikulov jsme se nakonec podívali . Tentokrát ve složení : Roman, Jára, Viktor, David, Vilda a Milan. Roman se na chatu vypravil již v pátek, David jel autem sólo z Litoměřic a zbytek party jel autem s Vildou. Ten nás nabral v Ústí okolo 9 hod. Zastavili jsme se nakoupit si něco potravin v Tescu, usadili se, Vilda pustil přehrávač a vyrazili směr Mikulov. Okolo 10 hod. jsme na místě. Chatka je pěkně zastrčená a v pořádným kopci. V zimě je to s autem špatné. Roman nás vítal lehce unavený, ale na výlet se viditelně těšící. Chvilku po nás dorazil David a tak jsme si dali na kuráž fernet, sbalili něco na cestu a pokračovali dál. Přes Nové Město míříme k přehradní nádrži Fláje. Auta jsme zaparkovali u hráze, vyfotili se a pomalým krokem se vydali obejít přehradu. Počasí bylo celkem vlídné, polojasno, občas zafoukalo. Chvíli šlapeme po silnici, ale po cca 1-2 km uhýbáme vlevo a vítá nás zavřená cyklostezka. Vrata a dřevěný plot pro nás nebyl žádný soupeř a tak po chvíli kráčíme po cyklotrase. Jelikož je Flájská přehrada zdrojem pitné vody, je přístup až k vodě zakázán a značná část přehrady je obehnaná plotem. Fotíme, kecáme, cesta ubíhá dobře. Až teď si někteří účastníci uvědomili, že přehrada je vcelku velká, že budou mít asi hlad a nemají svačinu. Jako nováčci. A to jsou na podobných akcích po xté. Okolní krajina je však hezká a tak se sytí alespoň pohledy do přírody. Flájská přehrada je zhruba 50 let stará a musela kvůli ní být přestěhovaná i vesnice. Její zbytky jsme na cestě taky míjeli. První odpočinek je u dřevěného mostu přes potok, přitékající do přehrady. Každý trávil pauzu po svém. Kdo měl co, ten svačil, někteří z kamenů stavěli nejrůznější tvary a někteří je víceméně přesnými hody kameny zase bořili. Po odpočinku pokračujeme dál a kolem památníku na zaniklou ves se dostáváme na silnici a po ní je to k autu už kousek. Cesta nám zabrala zhruba 3 hod. a měřila 10,5 km –přesně. Jára měl s sebou přístroj GPS. Nasedáme do aut a hurá zpět do Mikulova. Cestou to do nás málem narval jakýsi cyklista, minuli jsme se o chlup. V Mikulově zaparkujeme a hurá do restaurace Modrá hvězda. Tam si poroučíme česnečku, směs a nebo řízek. Milan a Vilda žádají směs velmi pálivou. Pijeme Budvar, Viktor nás seznamuje se statistikami akcí ( je až neuvěřitelné, co vše lze statisticky prozkoumat ), Milan vytahuje foto z dřívějších akcí. Po jídle platíme, Vilda hlásí, že to mohlo být ostřejší a pokračujeme do hotelu Cepín. Zde má Jára nějaké známé, tak se tam jdeme podívat. Usedáme, poroučíme si plzeňské a Jára kačenu s osmi a Roman závin. Ani tady to není konečná štace, ale nějak se nemůžeme nikde usadit. Když nebudete jíst, tak jděte o dům dál pravili v jakémsi lokále. No nic, vracíme se teda pokorně do hotelu Modrá hvězda a sedáme si ke stejnému stolu. Dáme ještě pár piv, nějaké to víno a protože jsme všichni více či méně unaveni, ploužíme se na chajdu. Zde ještě kecáme, posloucháme hudbu (Záviše) a kolem půlnoci uléháme. V neděli ráno jsme se vzbudili vcelku brzo – asi v 8 hod. a jelikož máme slíbenou snídani v Cepínu, dlouho se nezdržujeme. Loučíme se s Romanem, který má na chatě ještě nějakou fušku a odjíždíme k Cepínu. Obsluha na nás chvíli nechápavě zírá, ale sliby jsou sliby. Jsme usazeni a po chvíli už si pochutnáváme na míchaných vajíčkách, obložené míse a popíjíme čaj a kávu. Po včerejšku to přišlo opravdu k chuti. Před Cepínem se loučíme i s Davidem, který míří do LTM a zbytek partičky to bere do Ústí. Zde vyskakujeme z auta, zamáváme Vildovi a ve třech si jdeme dát poslední pivko. V Barborce vyzunkneme jednu lahvovou plzničku a rozcházíme se do svých domovů. Akci hodnotím na jedna, počasí dobrý, výlet hezký a posezení výborný. Celkově našlapáno 12 kilometrů, což není moc, ale myslím, že to nikomu nevadilo.

Milan 14.10.2007